BEZ HRANIC - náš online šuplík
Ach ty noci II
Sekce
Anketa
28.11.2010 [23:00], Eleanor, ze série Krutá realita, komentováno 10×, zobrazeno 590×
A máme tu další bonusový díleček ke Kruté realitě od Joany. Tentokrát se odehrává u Nathaniela doma. Snad ho přežijete ve zdraví!
Ach, ty noci… část druhá
Palác duší
Když už konečně přestali chlapi tlachat o důležitých politických opatřeních, která urovnají vyhrocenou situaci, rozhodla jsem se dovléct holky ke mně do pokoje. Lea se u večeře občas zapojila do hovoru, ale jinak si v jednom kuse vyměňovala pohledy s Fionou, na kterou mimo jiné zíral zbožně i Mel. Jenže jsem měla pocit, že ho moc nevnímá a místo toho hrozně zvláštně zírá na Nathaniela a já chtěla vědět, co se to tady děje.
Byla jsem nováček v říši nelidí, ale nebyla jsem úplně vypatlaná husička. Když jsem se snažila nenápadně spojit s Crystal a popsat jí, co mé kamarádky dělají, akorát se začala smát, až se základy domu Ley a Damiena otřásaly. Snad nespadne. Informace veškerá žádná. Pak se nikdo nesmí divit, že jsem do ovocné ozdoby u dezertu bodala poměrně vztekle.
Odmítla jsem nabídku Williama, že mi pomůže, a vrazila holkám do rukou nějaké mlsání a hlavně rodinné balení zmrzliny se třemi polévkovými lžícemi. Existovala možnost, že budu potřebovat velké množství cukru, abych se uklidnila a neutrhla někomu v domě…hlavu?
Na chodbě jsem podklesla v kolenou a loktem zkušeně otevřela dveře do svého dočasného království a holky zcela bez ostychu skočily na mou ustlanou postel. Jeden by řekl, že když jim je o nějaký ten pátek víc než mně, budou mít rozum. Nemají.
„Budeme spinkat?“ zavrněla Lea a objala naducaný polštář.
„Ne,“ nadechla jsem se, abych začala s výslechem, ale byla jsem přerušena.
„Annie, když jsou ty přivřené dveře koupelna a támhlety vedou na chodbu, znamená to, že máš i šatnu?“
„Jo, mám.“
„A máš v ní něco na sebe, nebo budeme muset nakupovat?“ rozzářily se jim očíčka, jak se těšily, že mi budou kecat do oblékání.
Nevím, jak by to dopadlo, protože náš vkus se od sebe poměrně odlišuje. Zatímco Lea nosí nejčastěji hedvábné rozevláté šaty a nějaké legíny z přírodního materiálu, na nějž v jednom kuse pěje chválu, a vypadá v tom prostě božsky, já v tom vypadám, jako kdybych proběhla chroštím a roztrhala si tričko. Fiona sice nenosí o tři čísla větší oděvy s romantickým potiskem, ale zrovna dnes měla na sobě obepnuté kožené kalhoty obepínající její vytrénované pozadí (prý posledních sto let střídá jógu a pilátes). Spolu s růžovým šátkem propleteným ve věčně rozskočených vlasech sice vypadala jako nezbedná sladká rockerka, ale já bych v tom vypadala jako šlapky na 21. ulici, které se v zoufalství vrhají úplně na všechno, co má rozsévací funkci.
„Will něco málo koupil,“ utrousila jsem s předstíraným nezájmem a doufala, že to přejdou bez komentáře.
„William Brrrown?“ protáhla Fiona a už stála nastoupená u kliky do šatny.
Než jsem se stačila přemístit za ní, už v s Leou v patách rozsvěcela světlo a cpala se dovnitř, aby mi mohly prohrabat všechny přihrádky a prozkoušet kousky, co jsem měla zavěšené na ramínkách.
„No, minimálně se tím vysvětluje, proč na nás nemá moc času,“ držela Fiona černo-fialový korzet a ukazovala ho víle, která měla na ukazováčku pověšen podvazkový pás, o němž jsem ani netušila, že ho mám.
„Máš pravdu, strachujeme se úplně zbytečně. Beruško, bereš něco proti otěhotnění? Lidská antikoncepce tu moc nefunguje,“ pohladila mě Lea mateřsky po rameni. Vrátila jsem se do pokoje, naklopila do sebe sklenici vína a naklusala opět do šatny.
„Vážně, Annie,“ přikvákla i Fiona. „S Williamem ti to možná ještě projde, upíři nejsou tací milovníci, jak si o nich lidé myslí. Občas je podezírám, že mají strach z nahých žen. Víš, ještě za středověku čarodějnice skutečně tancovaly nahé, aby odehnaly od vesnic zlé duchy, nebo spíš upíry. Asi si to ještě pamatují.“
„Fi, nevykládej nám tu dějiny čarodějnictví. K věci!“ zavelela Lea.
„No nic, ty tanečky byly vážně zábava, já jen že Nate je trochu jiná liga, dát mu tělo nebo srdce místo duše není špatný,“ zaculila se zlomyslně.
„Fiono!“ vyjekla jsem a srdce se mi rozbušilo. Jak poznala, že jsem do něj blázen? Nebo to neví?
„Fialová je jedna z oblíbených barev Tallensů, tos netušila? Vsadila bych sušený žáby, co jsem dnes koupila na trhu do lektvarů, že tohle nevybíral Will.“
„Tos jako vyčetla ze svého celovečerního zírání na Nata?!“ vrátila jsem úder.
„Žárlí,“ zazpívala Lea a dál se zaobírala mými nočními košilkami a i zrádkyně Crystal se v mé hlavě zase začala otřásat smíchy, když ucítila, jak zuřím.
„Samozřejmě,“ přikývla Fiona.
„Co samozřejmě? Že žárlím?“ zasyčela jsem.
„Jestli sis nevšimla, já o Natovi vůbec nemluvila, to ty jsi to na něj vztáhla. Takže je jasné, proč Lea říká, že žárlíš. Komu by se nelíbil drahoušek Nathaniel, že? Vždyť po něm koukají i ženy jejich druhu.“
„Mluvila jsi o něm,“ bránila jsem se chabě.
„To není podstatné,“ mávla rukou. „Podstatné je, že ho asi dost rozpaluješ.“
„Nathaniel nevypadá na typ, co jde rozpálit,“ oponovala jí Lea a už se zase chystaly pitvat můj soukromý život. „Spíš tak pomalounku rozehřívat?“
„Buď jak buď, stejně je do ní udělanej a mě se chce čůrat,“ oznámila Fiona a odešla do koupelny. Já jí následovala ven z šatny a sedla jsem si na postel se zmrzlinou. Byla vážně nejlepším lékem na mou zmatenou mysl, na Fionina slova a na část rozhovoru, který jsem zaslechla v kuchyni. Lea si přisedla a dala mi ruku na koleno.
„Leo, já jsem z toho úplně zmatená. Co to Fiona povídá?“ vzlykla jsem s pusou plnou zmrzliny.
„Je to tlamka nevymáchaná, ale Anno, čarodějky jsou jedny z nejlepších pozorovatelů lidských vztahů. Určitě si pamatuješ ze školy, že jsou ze všech ostatních druhů nejblíže člověku. Jejich nejsilnější magie je šestý smysl a ne máchání rukama nad kotlíkem. Vzpomínáš, jak omámila toho démona, když jsme se seznámily? Nevšimla sis, jak na ní chlapi reagujou? Jak dovede vymámit z člověka téměř cokoliv?“
„To sice jo, ale…“
„Není to těžké, jen musíš umět přečíst emoce druhého a podle toho se chovat. Naučí se to i někteří lidé, ale nikdy nebudou tak dobří jako já. Babička byla vědma, asi to ještě zesiluje mojí schopnosti číst lidi a nejenom lidi. Nathaniel mě u večeře hrozně rozhodil a já nevěděla, čím to je, tak jsem z něj nespustila oči, ale ani bych nemusela být vědma,“ opírala se Fi ve dveřích koupelny.
„Takže chceš říct…“ mávla jsem, aby to konečně řekla nahlas a zřetelně.
„Že stačí mít oči. Vlastně chci říct, že když si na sebe vezmeš to fialové a půjdeš večer do Natovy pracovny, tak tu máme osudovou lásku. On prostě potřebuje trochu nakopnout, kočko. Asi je plachý…“ rozesmály se obě.
„Myslíte si, že mě může Nathaniel milovat?“ otázala jsem se utrápeně a obě mě objaly.
„Ale jo, neboj se,“ uklidňovala mne Lea a Fiona jejím směrem jen tiše špitla: „Jen doufej, že zatím moc nehřešila.“
Ani Fionina poslední poznámka mne nedokázala rozhodit a spokojeně jsem je přitáhla blíž k sobě. Těš se, Nathanieli Craforde, vypadá to, že dnešní večer skončil jedna nula pro mě. Však ty mi jednou padneš k nohám!
předchozí kapitoladalší kapitola
Přidat komentář
Komentáře
1
8) Thaila (29.11.2010 18:42)
Páni!!! Dneska jsem celej den četla celou tvojí povídku! Naprosto mě unesla!!! Je naprosto úžasná. Tak napínavá a hlavně to téma mě dostává do kolen. Opravdu se ti moc povedla. Doufám, že budeš kapitoly přidávat stále tak často jak doposud, protože už teď se nemůžu dočkat na pokračování. Fakt moc pěkný. Díky ti za tak úžasné počtení 
7) Ivanka (29.11.2010 17:23)
Moc hezká kapitolka. Takže Tallesové mají rádi fialovou? Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli bych ji měla přestat nosit nebo si zařídit šatník v lila barvě... 
5) AMO (29.11.2010 07:55)
Krása!!!Tady je vidět, co my ženský umíme.Jen mi je líto Anny..je celá zmatená, ale vnitřní smích od dračice mě také dostal.Takže fialová...?Už se těším na svádění
4) sakraprace (29.11.2010 06:07)
Anna je moc hezky rozhozená Jsem zvědavá, jestli a jak brzy využije tu fialovou Jen aby jí přitom nesebral duši 
3) semiska (29.11.2010 01:03)
Tý jo, tka to bude přímo čumět, až mu tam nakráčí ve fialové
Všechno spadne a fialová zvítězí!!!
NO, tak to jsem na to fakt zvědavá, jak tohle dopadne... TO bude ještě zajímavé s tou fialovou
Joan, moc se ti to povedlo, jsi holka šikulka. 
1) Rosalie7 (28.11.2010 23:33)
Krása! Však on si jednou dá říct a ta hradba, kterou si kolem sebe tak účinně staví, spadne pod návalem fialové. Snad to bude co nejdřív
10) Thaila (02.12.2010 16:51)
Asi tomu neuvěříš,ale zamilovala jsem se do tvé povídky. Jsem tady 7x denně! A pokaždý se strašně modlím aby tady už bylo další pokračování
prosím, prosím, přidej už další kapitolu. PROSÍM 
Tvá věrná čtenářka 