Afterdark - Prolog a 1. kapitola | | BEZ HRANIC

Sekce

Další odkazy

Facebook

Anketa

19.10.2011 [16:30], EmilyGray, ze série Afterdark, komentováno 2×, zobrazeno 278×

Šestnáctiletá Emily Gray se stala nedobrovolně upírem. Ryan, její bývalý upíří spolužák, ji zachránil před smrtí. Z New Yorku se posléze dostanou do Virginie, kde začne něco, o čem nikdo z nich nemá ani potuchy. Spolu s jeho bratrem Jaydenem to ale bude mít těžké. Cítí jejich zatím neopětovanou lásku, která se Emily míchá se zbytkem citů, které si zanechala z dob, kdy byla ještě člověk.

Čeká je náročná zkouška a mnoho dobrodružství, o kterých se jim ani nezdálo.

PROLOG:

Šestnáctiletá Emily Gray žila v malém ospalém městečku Highland Springs ve Virginii a v té době ztratila oba rodiče. Neměla žádné jiné příbuzné, nebyl tam nikdo, kdo by si ji vzal do péče, a protože nechtěla do dětského domova, utekla do New Yorku. Aby zvládala tu pro ni nesmírně obtížnou situaci, dala se na drogy.

Emily byla v New Yorku poté několik let týraná v jednom protidrogovém zařízení kam chodila. Nakonec zemřela, byla uškrcená jedním z „účastníků“ sezení. V té době se přátelila právě s Ryanem se kterým chodila do místní školy. Aniž by to ona sama věděla dával jí svou krev. Stejně tak i v den její vraždy. Nikdo neví, proč jí ten zatím neznámý mladík zabil. Po tom, co zemřela, ji Ryan našel na hřbitově, kde ji vykopal a odvezl do hotýlku na samé hranici Washingtonu. Druhý den se probudila s chutí po krvi . Probíhala u ní proměna v upíra. Ryan si uvědomoval tu hroznou věc, kterou Emily udělal. Zachránil ji sice před smrtí, ale navěky bude bojovat o přežití. O své minulosti si ale Emily nic nepamatuje, protože jí Ryan všechny vzpomínky vymazal a tudíž si ani nepamatuje bolest a utrpení, které prožila. Ryan se s Emily uchýlil do malého penzionu, jež stál skoro na hranici lesa, který ho obklopoval Tam mu po několika dnech zavolal někdo, koho by vůbec nečekal a nechtěl čekat. Jeho bratr Jayden. Druhý den má přijít za Ryanem a Emily. Ryan trávil s Emily celé noci, aby jí řekl, co vše se stalo, a to, že se znali.

Jayden zavolal Ryanovi, aby ho připravil na jeho návštěvu:

„Zdravíčko, bráško, jak se vede?“

„Jaydene? Proč mi voláš? Po… po deseti letech…“ Přemýšlel jsem, proč se bratr ozval po takové době.

„Zastesklo se mi po tobě. Slyšel jsem, že jsi měl nějaké problémy.“

Jayden zrovna strkal mobil do kapsy na svých džínech, když se přemístil a usazoval se na naší pohovku, mezitím volně pokračoval v hovoru…

„Tak jsem tu, abych se poptal co se stalo.“

„Co tu chceš, Jaydene? Nikdo tě tu nepotřebuje. Zvládám to s Emily úplně sám.“

„Starám se?“ prohodil s úšklebkem na rtech.

Měl jsem o ní strach. Vše co Emily dělá je spaní a pití krve.

„Vím, že bych neměl být zapředený do tohohle všeho, ale jsem si jistý, že tuším proč se takhle chová. Je opuštěná. Odhozené dítě. Nikdy vlastně neměla domov. A právě teď se snaží něco cítit. Ale tohle všechno mě dělá tak nejistého. Na tohle všechno jsi čekal, co?“ Pokoušel jsem se Jaydenovi vysvětlit svoje pohnutky a zároveň zjistit jeho záměry.

„Samozřejmě… že ne. Jsme nesmrtelní. Tak kde je tvá pýcha?“ řekl s opovržením.

„Já se prostě nemůžu koukat na to, jak sama sebe ničí,“ snažil jsem se debatu uzavřít.

„Prosím.. neměň téma.“

„Co chceš abych udělal? Vzal jí to všechno a nechal ji znovu, ale už napořád zemřít?

Neměl jsem na výběr... Bylo už pozdě. Oba to víme. Nemůžu jen tak někoho vinit. Vážně si myslíš, že bych se jí měl omluvit?“ S otázkou v očích jsem se otočil na bratra.

„Jak chceš, Ryane, je to tvoje rozhodnutí a tvoje zodpovědnost.“ Jayden při těch slovech jen pokrčil rameny.

„Může se snadno proti nám obrátit, bude v úzkých a začne zabíjet lidi jen proto, že je v tomhle všem sama,“ pronesl jsem zamyšleně.

„Přesně tak a ty by jsi s ní vůbec neměl mluvit, nejlíp ani za ní nechodit a hlavně nebýt do ní tak bezhlavě zamilován, nebo předstírat, že jsi. Je pod neskutečným tlakem.“

„Fajn, takže teď je z tebe psycholg?“ ušklíbl jsem se na něho.

Jayden držel v ruce skleničku s krví a skrýval úsměv. „Na zdraví, Ryane.“ A pak pokračoval ve svém proslovu. „Je upír, tak jako my. Jenže je tu malinký rozdíl. Je nová. A nejistá a necítí se příjemně ve svém vlastním těle… Je mrtvá, ale nechce si to přiznat a tím je to těžší… Zabila by někoho jen proto, že ji držíme izolovanou od světa. Přesně jako já.“

„Jenže v tobě už není žádná lidskost. Chci v ní ještě ten malý zbytek zachránit. Nevybrala si tenhle život…“ Snažil jsem se shromáždit více argumentů.

„Jo, kdo taky vybral…Ty budeš vždycky ten lepší, Ryane. Ale jsem si naprosto jistý, že si budu s Emily víc než rozumět.“ Pronesl tak sebejistě, že mě popadl vztek.

„Nenechám tě přetáhnout ji na špatnou stranu.“ Vzteky jsem bouchnul do stolu.

„Jo? A jak to uděláš?“ poškleboval se mi Jayden.

„Už jsem ji jednou miloval. Můžu ji milovat znovu,“

„Ale no tak, já jsem ten poslední, který by ti měl věřit tyhle naprosto neromantický kecy. Smiř se s tím, bráško, to je to jediné co mohl udělat. Přeměnil jsi ji v upíra. Ale neboj. Bude to zbožňovat. Nemůžeš změnit čím byla, ale já můžu změnit čím bude.“ Jayden vypadal sebejistě, když tohle prohlašoval, a ve mně rostlo podezření.

„Co máš v plánu?“ zeptal jsem se opatrně.

„To si musíš počkat, já si to jen zatím plánuju.“ Opět z něj sálala jistota.

„Jestli naplánováním myslíš manipulování…“ Vůbec se mi jeho, zatím rostoucí plán nelíbil.

„A proč ne? Přece jenom jsem tu já, ten nejhorší. Všichni s tebou zametají. Kde je ten starý bezstrarostný a silný Ryan?“

Sklopil jsem hlavu a s povzdechem řekl. „Je pryč, Jaydene.To jsem nebyl já. A je to Emily kdo mě potřebuje nejvíc.“

„Jsi si tím jistý? Myslím si, že budeš ještě hodně nepříjemně překvapený svým ukvapeným chováním. Tohle ti můžu dokázat doslova ze sekundy na sekundu,“ řekl s naprostým klidem.

„Nemůžeš… je upír. Ale pořád slabá, pokud ji budeš držet před úplnou proměnou.“ Snažil jsem se odporovat, ale byl to nejspíš marný boj, před jeho pokřivenou logikou.

„Riskuješ její smrt, bráško.Nemůžeš tomu už zabránit. Já jsem dostatečně silný, abych jí dokázal jak se věci mají. Je moje. Je jedno, co uděláš. Je pozdě, aby sis uklidil ten tvůj nepořádek. Příště by jsi měl zvažovat dvakrát, než zničíš něčí život.“ V tomhle měl pravdu a já to pochopil.

„Tys zničil mnohem víc životů.“

„Vážně? Že si to nepamatuju. A ani oni. Nemůžeš ji chránit před bytím upírem. Na to jsi měl myslet dřív.To ona neměla na výběr. Že jsi to byl zrovna ty kdo rozhodoval mezi jejím životem a smrtí.“ Jeho slova zněla opravdu arogantně, ale když pokračoval, tak vlastně měl pravdu.

„Ty sám moc dobře víš, proč jsem to udělal. Jsou tu upíří… Pronásledují nás už dvě stě let, Jaydene… A tím, že jsem z ní udělal jednoho z nás, jí možná zachrání.“ Bránil jsem svoje jednání, svými vlastními argumenty, které se mi zdály být správné.

„Ok, takže to mám brát tak, že máš strach. Udivuješ mě, žiješ na hraně,“ konstatoval zachmuřeně.

„Přesně tak.“

Oba jsme prudce vzhlédli, když Emily najednou vstoupila do dveří.

Konec 1. Části