BEZ HRANIC - náš online šuplík
Back in time - 4. kapitola
Sekce
Anketa
13.01.2012 [21:00], Wikiss, ze série Back in time, komentováno 9×, zobrazeno 251×
Na cestě.
Šli jsme beze slova vedle sebe. Musím uznat, že když výjimečně mlčí, tak mi neleze na nervy. Tak moc. Radši bych šla sama, abych mohla v klidu přemýšlet a urovnat si v hlavě moje city k Tylerovi. Ale byla jsem vděčná alespoň za to ticho. Ticho samozřejmě netrvalo dlouho, jelikož Damon prostě nemůže vydržet chvíli bez toho, aby něco vypustil z pusy. Bohužel.
Byla jsem ztracená v myšlenkách, takže mi chvilku trvalo, než mi došlo, že na mě promluvil.
„Můžeš být někdy ticho? Třeba zrovna teď?“
„Ne, to nemůžu,“ odvětil. „Ty taky nikdy nezavřeš pusu,“
„Ale teď jsem jí zavřenou měla, a je to fajn, tak to taky zkus,“ poradila jsem mu.
„Nemám chuť. Chci mluvit,“ řekl Damon. Samozřejmě, Damon chce tak to taky dostane, že? Nesnáším ten typ kluků, kteří si jsou sami sebou příliš jistí. Damon je chodící ego. A ať se snažím sebevíc, žádná moje urážka mu ho ještě nesrazila. Ale budu se snažit dál, je to zábava a jednou uspěju.
„Tak mluv, ale ne semnou. Nemám zájem s tebou mluvit,“ odsekla jsem.
„Všichni mají zájem se mnou mluvit,“ zasmál se. Jeho ego promluvilo.
„Nezdá se ti, že jsi moc namyšlený?“
„Ani ne,“ zasmál se. Jak jinak. Blbec.
Začala mi být trochu zima, proto jsem si přitáhla bundu blíž k tělu a zatřásla jsem se. Pitomej studenej vítr. Není takhle náhodou léto?
„Je ti zima?“ zeptal se Damon.
„Ne, to se jenom klepu strachy,“ odvětila jsem ironicky
„Ale mě se přeci nemusíš bát, já nekoušu,“ řekl a mrkl na mě. Sice jsem se na něj nedívala, ale jsem si stoprocentně jistá, že mrkl. Dělá to totiž často. Asi si myslí, že je to sexy nebo má tiky.
Nad jeho slovy jsem nevěřícně pozvedla obočí a věnovala jsem mu jeden ze svých to-si-děláš-srandu pohledů.
„No dobře, občas si kousnu,“ přiznal. „Ale tebe jsem přeci ještě nekousl.“ Jo to má pravdu. A já mám štěstí. Doufám, že mě taky nikdy nekousne. Radši bych měla změnit téma, než si uvědomí, že ještě nevečeřel. To bych pak byla v hajzlu.
„A taky nekousneš! Jinak to řeknu Eleně…“ já vím, chabý. Ale tohle jediný na něj platí. Elena.
„Eleně? Tak to už se bojím, určitě by mi provedla něco hrozného,“ rozesmál se.
„No možná by ti neprovedla nic hrozného, ale byla by na tebe naštvaná. A rozhodně bys u ní ztratil nějaké ty body, takže se radši o nic nepokoušej,“
„Elenin bodový systém? To zní zajímavě, máš taky nějaký?“
„Ne. A kdybych měla, byl bys v mínusu,“ odvětila jsem.
„Au,“ chytl se za srdce a předstíral bolest. Blbec. „Nezapomínej, že jsem ti zachránil život.“ A je to tady zase. Ta ohraná věta. Kéž by mě tam nechal umřít. Radši bych v klidu ležela v rakvi, nebo se proháněla jako popel ve větru, než abych pořád poslouchala, jak mi zachránil život.
„A nikdy jsem se tě nepokusil kousnout. Nemyslíš, že bych si zasloužil nějaké ty body?“ Na chvilku jsem předstírala, že usilovně přemýšlím a počítala jsem si něco na prstech.
„Ne nezasloužil. Ale abys viděl, jak jsem velkorysá, pár jsem ti jich přidala. Takže už jsi o bod výš. Ale pořád jsi hluboko v mínusu. Cítíš se líp?“ řekla jsem mu.
„O moc. S tím už se dá pracovat,“ mrkl na mě. ZASE. Damone, zajdi si laskavě k očnímu!
Udělala jsem sotva pár kroků a myslela jsem, vážně jsem si naivně myslela, že už bude ticho. Ale spletla jsem se.
„A kolik bodů má Tyler?“ prohodil jakoby ledabyle. Ale v jeho hlase bylo znát jisté napětí. Tyler. No super. Ten blbec vždycky ví, co říct. Teď abych zase myslela na tu hrůzu, co mě zítra čeká. Nemůžu mu říct, že ho taky miluju, když si nejsem stoprocentně jistá. A něco mi říká, že se přes noc neujistím. Ale když mu řeknu, že ho nemiluju, tak mu to ublíží. Třeba se rozejdeme. A to nechci. Drama.
Damon si nejspíš všiml mého výrazu ve tváři, sice nevím, jak jsem se tvářila, ale určitě blbě jako vždycky.
„Trable v ráji?“ rýpl si.
„Damone-“ řekla jsem naštvaně, ale pak jsem se zarazila. Možná je to debil, ale je to debil se zkušenostmi v tomto ohledu. Takže bych možná mohla využít jeho přítomnosti ve svůj prospěch. A co já vím, třeba za to může to kouzlo, že vůbec uvažuju nad tím, svěřit se a vážně mluvit s Damonem. Nebo mě nakazil svojí debilitou. Sakra, trávím v jeho blízkosti příliš mnoho času a už z toho blbnu!
„Damone,“ zopakovala jsem už klidným hlasem. No dobře, tak úplně klidný nebyl, ale snažila jsem se o co nejmilejší tón.
„Kate?“ řekl tím samým tónem. Může mě někdy přestat parodovat? Klid. Nebudu se rozčilovat.
„Teď vážně. Slib mi, že se o tomhle nikdy nikomu nezmíníš a asi bude dobrý, když mi to potom hned vymažeš z paměti. A jestli to půjde, tak i sobě. Třeba si stoupni před zrcadlo a ovlivni se. Udělej to, jak chceš, ale-“
„Přestaň plácat a už to řekni,“ přerušil můj nesmyslný monolog. „Je mi jasné, že chceš poradit ve tvém sexuálním životě. Tyler tě nejspíš nedokáže pořádně u-“
„FAJN! Blbej nápad, zapomeň na to!“ přerušila jsem ho naštvaně a přidala jsem do kroku. Panebože, jak jsem mohla být tak pitomá a myslet si, že s ním můžu pár minut, nebo klidně jenom jednu minutu, o něčem vážně mluvit!
Damon se zastavil, ale já jsem šla dál. Doufala jsem, že se ke mně už nepřipojí.
„Kate,“ křikl na mě. „Promiň, dobře?“ Damon se omlouvá? No to si zapíšu do kalendáře, hned jak přijdu domu.
„Ne, špatně!“ křikla jsem na něj přes rameno a štrádovala si to naštvaně dál. Bohužel jsem narazila do Damona, který využil svojí super upíří rychlost, která mě teď vážně štve, a objevil se přímo předemnou. Rukama mě chytl za ramena a přinutil mě tak zastavit. Měla jsem ho v plánu obejít, ale když mě pevně drží za ramena, tak je to jaksi neproveditelné. Nevím, jestli jste už něco slyšeli o upíří síle. Vážně jsem se bála pohnout, abych nepřišla o ruce.
„Omlouvám se, dobře?“ řekl a zněl docela vážně. Jakoby se vážně omlouval. Což je blbost, jenom se dobře přetvařuje. Nebo je vážně hodně zvědavej, co jsem mu měla v plánu říct. Jo, to bude ono.
„Jsem jedno velké ucho, tak mluv,“ dodal. Spolkla jsem narážku, že je spíš jedno velký …domyslete si, nechci být sprostá.
„Dobře,“ rozhodla jsem se nakonec. „Ale slib, že-“
„Jo, vymažu si potom paměť. Hned jak přijdu domů, stoupnu si před zrcadlo a přinutím se zapomenout,“ mrkl na mě. Tentokrát mě to tak nevytočilo. Věděla jsem, že to nikomu neřekne. Damon je možná největší blbec na světě, ale můžu mu věřit. Vlastně nemůžu, co to plácám za blbosti?! Stejně mu to řeknu, zoufalá situace si žádá zoufalé činy.
„Tak budeš něco mluvit?“
„Dej ze mě pryč ruce a pak ti to možná řeknu!“ Nechápavě zamrkal, pak si všiml, že mi pořád svírá paže a rychle mě pustil, Jako bych byla od sporýše. Nezapomněl ještě o krok ustoupit.
„Tak teď už mi to řekneš?“
„Jo, tak ale počkej, musím si to zformulovat v hlavě,“
„No tak to jsem rád, že mám prsten proti slunci, protože tady budeme stát určitě do rána,“ pronesl sarkasticky. Vtipálek.
„Jakétojemilovatněkohokdotěnemiluje?“ vyhrkla jsem ze sebe. Nevím, proč jsem ze sebe nakonec vyhrkla tohle. Chtěla jsem se zeptat na to, jaké to je milovat. Ač to totiž nerada přiznávám, jsem si jistá, že miloval Katherine a taky si jsem jistá, že miluje Elenu. Sice je to prvotřídní blbec, psychopat, zabiják, upír a nevím co všechno ještě, ale poznal lásku. A ze všech lidí, které znám, miloval nejdéle. Kam se hrabe Elena a Stefan. Damon miloval Katherine přes sto let. To musela být sakra láska.
„Ještě jednou a zkus dělat mezery mezi slovy,“ zasmál se. Nadechla jsem se a zopakovala jsem mu to jasně a zřetelně.
Podíval se na mě překvapeně. Asi trochu šokovaně. No, co jsem taky čekala. Sama bych si nepomyslela, že se na to někdy zeptám Damona. Ale jak už jsem se zmínila dřív, zoufalá situace si žádá zoufalé činy.
Pak mě napadlo, že si možná pod tou mojí otázkou může představit něco jiného. Něco, co jsem tím vůbec neměla na mysli. Třeba, že ho miluju a on mě nemiluje zpět. Sakra. Ne. To ho nemohlo napadnout. Rozhodně se k němu nechovám nějak zamilovaně nebo tak.
„Ty miluješ Tylera?“ fajn. Tak ho to nenapadlo. Ale napadlo ho tohle. Což je celkem logický. Pak, ale nechápu ten jeho výraz.
„Ne,“ odpověděla jsem okamžitě.
Počkat? Co jsem to právě řekla?
Damon se mě zeptal, jestli miluju Tylera a já jsem mu bez přemýšlení odpověděla, že ne. Nezaváhala jsem. Jednoduché ne. Super.
Přemýšlím nad tím, kudy chodím, a pak stačí, aby se mě na to zeptal Damon, a já si odpovím. Tak mi byl alespoň k něčemu nápomocný. Děkovat mu ale nebudu.
Uvědomila jsem si, že Tylera nemiluju. Jeden problém vyřešen. Teď nastává ještě jeden. Jak mu to říct tak, abych ho nezranila? I když ho nemiluju, to ještě neznamená, že bez něj chci být. To ještě neznamená, že se do něj nezamiluju. Časem.
„Haló, jsi tu?“ luskl mi před obličejem prsty. Musela jsem se zase ztratit v myšlenkách. To se mi stává celkem často.
„Díky, Damone!“ řekla jsem nadšeně. Vážně mi spadl velký kámen ze srdce. Musím být asi vážně mimo, když mu děkuju, ale co. Obešla jsem ho a pokračovala jsem vesele dál v cestě domů. Tentokrát vážně vesele. Dokud se vedle mě znova neobjevil Damon.
„Za co přesně mi děkuješ?“ zeptal se zvědavě. „Když jsem ti zachránil život, neobtěžovala ses děkovat.“ Zase ta záchrana života!
„Víš co, až si budeš doma před zrcadlem mazat tu paměť, vymaž si z ní taky tohle! Už mě to nebaví pořád poslouchat!“ řekla jsem mu naštvaně. To mi ta dobrá nálada moc dlouho nevydržela…
„A mimochodem! Poděkovala jsem ti,“ dodala jsem.
„Ne nahlas,“ zaprotestoval.
„Tak promiň! Měla jsem zrovna díru v krku, kterou mi tam udělal vlkodlak! Promiň, že jsem ti nepoděkovala nahlas!“ rozčílila jsem se ještě víc a taky jsem ještě víc přidala do kroku. Takže jsem skoro běžela. Díky bohu jsem už byla za chvilku doma. Být v jeho přítomnosti ještě pět minut, tak se zabiju. Nechápejte mě špatně, nemám sebevražedné sklony a raději bych zabila jeho, než sebe. Ale vzhledem k našim živočišným druhům bych ho zabít nezvládla.
„Už si tam žádnou díru neměla, když se ti zahojila, díky MOJÍ krvi,“ poznamenal. Super. Hodila jsem na něj hnusnej obličej a zoufale jsem zaúpěla.
„Proč každý náš rozhovor skončí u toho, jak jsi mi zachránil život?!“ skoro jsem na něj zakřičela a začala jsem hledat v kabelce klíče, protože jsem byla pár kroků od domu. A měla jsem v plánu odemknout a zmizet za těmi dveřmi jak nejrychleji to půjde.
„Protože je to pravda!“
„A víš co je taky pravda?!“ křikla jsem na něj a měla jsem chuť po něm mrsknout ty klíče, které jsem zrovna pracně našla v kabelce. Zabránilo mi v tom pouze to, že by mi ji nemusel vrátit a já bych se nedostala domů tak rychle, jak jsem měla v plánu. Díky ježíši, že už stojím u dveří a zbavím se tak toho debila!
„Že bych si zasloužil napít tvojí krve, když ty jsi pila tu mojí? Byli bychom si kvit, ne?“ řekl klidně a s úsměvem. Ten jeho klidný výraz mě dokáže vytočit nejvíc. Co to tady zase mele za blbosti, proboha? Bohužel jsem byla tak vytočená, že jsem pořádně nemyslela na to, co říkám. Nebo mi nejspíš plně nedošel význam jeho slov, protože jsem mu na to vztekle odpověděla: „Tak mě už kousni!“
Samozřejmě jsem to nemyslela vážně. Prostě to ze mě vylítlo, protože jsem byla vzteky bez sebe. Taky když někdo řekne: Mouchy snězte si mě. Nechce přece, aby ho vážně sežrali mouchy! Jenže to bych to musela říct někomu inteligentnímu a ne takovému blbovi, jako je Damon.
V tu samou vteřinu, co jsem to dořekla, jsem byla přimáčknutá na dveřích. Byla to taková rychlost, že jsem to možná nestihla ani doříct.
Jelikož nemám tak rychlé myšlení, jako je upíří rychlost, chvilku trvalo, než mi došlo, co se semnou děje. A než jsem začala umírat strachy. Srdce jsem cítila až v krku a slyšela jsem ho bít tak rychle a nahlas, jako ještě nikdy. Asi jsem zatajila dech.
Věřte mi, slabší povahy by se počůrali strachy, ale já jsem toho za život už zažila…
Trochu mě uklidnil pocit, že se alespoň nebudu muset sejít s Tylerem a říct mu, že ho nemiluju. A taky to, že Eleně bude jasné, kdo mě zabil a tím pádem u ní Damon ztratí šanci. Haha.
Dívala jsem se na Damona a doufala jsem, že přeci jen není takový psychopat. Jeho oči mě však nijak neuklidnily. Byly tmavé, hladové. Super. Vsadím se, že se před cestou k Bonnie nestihl navečeřet.
Pak se sklonil k mé šíji.
Jestli jsem před chvílí cítila srdce až v krku, teď se mi zastavilo. Cítila jsem jeho dech a měla jsem vážně strach. Přišlo mi to jako věčnost, než se jeho rty dotkly kůže na krku. Otevřel ústa a ucítila jsem jeho ostré zuby. Zatajila jsem dech. Ucítila jsem, jak přitlačil, a čekala jsem, kdy mi jeho zuby proniknout do kůže. Zatím jsem necítila žádnou bolest, což mě trochu uklidnilo. Ještě nikdy mě upír nekousl. Všechno je jednou poprvé, že ?
A v tomto případě i naposledy.
Jeho ostré zuby mi jemně sklouzly po kůži. Vážně jsem čekala, že mě kousne. Ale on místo toho jen lehce skousl. A pak jsem už necítila jeho zuby, jen rty. Ulevilo se mi. Na okamžik. Když jsem si uvědomila, že má pořád na mém krku přitisklé rty, rozbušilo se mi srdce znova.
Oba jsme se ani nehli. Trvalo to plus mínus věčnost, než se ode mě odtáhl a pustil mě. Takže jsem se odlepila od dveří a zhluboka jsem se nadechla. Potřebovala jsem vstřebat to, co se právě stalo.
Málem mě zabil. Chtěl mě kousnout! Sice jsem mu vlastně řekla, ať mě kousne, ale nemyslela jsem to vážně! Málem jsem byla mrtvá!
Hned jak jsem získala zpět schopnost pohybu, vlepila jsem mu facku. Sice jsem si nedávno slibovala, že na něj nebudu fyzicky útočit, aby mě nezabil, ale tentokrát s tím začal on! Samozřejmě je mi jasný, že ho ta facka nebolela. To spíš moje ruka brněla, až jsem měla strach, že mi upadne.
S Damonem to samozřejmě ani nehlo. Možná se mu na hlavě zavlnilo pár vlasů, ale to bylo tak všechno. Koukal na mě. Já se koukala na něj. Zavrhla jsem chuť, vrazit mu ještě jednu facku, jelikož tentokrát by mi ta ruka už opravdu upadla.
„Drž. Se. Ode mě. Dál!“ řekla jsem mu naštvaně s důrazem na každé slovo, aby věděl, že to myslím vážně. Byla jsem ještě pořád vyklepaná a na hlase to šlo poznat, přesto doufám, že si moje slova vezme k srdci. Jestli nějaké vůbec má.
Rychle jsem si odemkla a zabouchla jsem za sebou dveře. Vyčerpaně jsem se o ně opřela zády a hlasitě jsem dýchala. Byla jsem vážně mimo. Celá jsem se klepala. Nohy mě stěží unesly, takže jsem se svezla na zem. Musela jsem se hodně přemáhat, abych se nerozbrečela.
Přeci se mi nic nestalo. Nic mě nebolelo. Vlastně mi nijak neublížil. Žiju. Tak nevím, proč jsem tak vyklepaná a proč mi srdce bije tak, jako by mi chtělo prorazit hrudník. Snažila jsem se uklidnit. Teď jsem už v bezpečí.
Sice je pravda, že má Damon pozvání do domu, ale věděla jsem, že když mě nezabil venku, tak se ke mně vkrádat nebude. Snad.
Nevím, jak dlouho jsem tam na té zemi seděla. Možná pár minut, možná hodinu. Když jsem se konečně zvedla, šla jsem do koupelny a dala jsem si pořádnou dlouhou teplou sprchu. Nebyla jsem schopná nad ničím přemýšlet.
Strávila jsem ve sprše asi půl hodiny, což je v mém případě normální. Zabalila jsem se do osušky a šla jsem do pokoje. Zavřela jsem si okno a zatáhla jsem závěsy. Asi ze strachu, že by se mi do pokoje mohl někdo dostat. Třeba ten blbec Damon.
Měla jsem rozsvícenou lampičku. Sedla jsem si na postel a vytáhla jsem z nočního stolku zrcátko. Chtěla jsem si prohlédnout krk. Byla jsem překvapená, když jsem na něm nenašla nic zvláštního. Ani stopa po tom, co se stalo. Ale pořád jsem na tom místě cítila horkost, i když jsem tam nic neměla.
Odložila jsem zrcátko a zachumlala jsem se do deky. Netrvalo to dlouho a usnula jsem jako zabitá. Doufala jsem, že se mi nebude zdát něco hnusného. Třeba o Damonovi a o tom jak se mě snaží vysát.
Radši bych měla bezesnou noc.
předchozí kapitoladalší kapitola
Přidat komentář
Komentáře
1
8) Susan (23.03.2012 15:15)
ahojky z celého srdce říkám, že je to úžasně napsaný 
už jsem toho četla tolik, takže poznám, když někdo má dar. Stačí mi odstaveček a poznám talent a musím uznat, že tohle mě dostalo! Opravdu krásný! Nemůžu se dočkat na další dílek 
Někdy se opravdu přistihnu jak se culím jako debil 
ale stojí to za to!
. Už se nemůžu dočkat a každičký den sem juknu jestli tu není pro nás dáreček..
no snad se dočkám 
A líbí se mi změna u Damona..
rozhodně nechci číst něco, co je stejný jako seriál a tohle je příjemná změna 
(četla jsem toho více z TVD ale zatím se mi nic nelíbilo jako tohle 
) jinak přeju políbení od múzy 
6) Shark (05.02.2012 09:42)
Je to celkem fajn FF. Né to nejlepší, ale taky to nepatří k těm slabším. Jen si myslím, že by si mohla přidávat častěji, protože takhle, než tu bude další díl, tak zapomenu, o co vlastně jde...
Malá technická: Myslím, že si Damona celkem dost idealizuješ.
rychle dalšííííííí
9) Wikiss (09.05.2012 21:09)
Takže další kapitola je v nedohlednu. Měla jsem jí už dlouho napsanou, sice jsem z ní měla pořád takovej "blbej" pocit, ale chystala jsem se jí uveřejnit tak či tak, protože byla zlomová a brzdila mě v příběhu. Bohužel mi odešel notebook, díky mé šikovnosti a sklenici vody
Takže jsem o všechno přišla a trvalo mi dlouho, než jsem si vybrala nový. Takže po 3 měsících konečně sedím u notebooku! Mám chuť psát, ale není čas, jelikož mám zápočty a zkoušky... Takže až budu mít konečně po všem, sednu si a vyždímu ze sebe tu kapitolu znova 