Další odkazy

Nenechte si ujít!

Povídka Druhá šance od Alokin teď vyšla jako kniha!

Zkáza z nebes

Snoubení tmou - Leona Škodová

Hříšníci - Marie A. Gregorová (ambra)

Facebook

Kdo sem chodí?

Flag Counter

/gallery/Stin_cerneho_dymu.jpg

13 - Ode zdi ke zdi

Někdy je hrozně těžké odpírat si to, o čem víme, že to není pro nás. Že všechno, co by z toho mohlo vzejít, by mohlo být jedině zlé.

Ale je zároveň velmi těžké netoužit po tom dobrém, co by to mohlo přinést.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Cathlin

8)  Cathlin (27.03.2014 10:13)

Kati... uf.... Je hrozně zajímavé sledovat komentáře někoho, kdo z toho na tak dlouhou dobu vypadl a mezitím se zanořil do jemného a něžného světa malého miminka - a pak se vrátí k tomuhle děsu ke čtení... Reaguješ tak... hrozně čistě.
Jestli jsi přesvědčená, že Nicka mučím - tak to jsi potom asi přesvědčená více méně správně. To ti nemohu vymlouvat. Vymyslela jsem mu takový příběh a takovou neřešitelnou životní situaci, že to zkrátka jinak nejde. Pro něj je vztak k Sue navíc zásadní, protože právě on pomalu působí na rozkolísání jeho zdánlivé životní rovnováhy. No, nevím, jak to říct, abych tě nevyděsila, ale tohle ještě nejsou ty nejhorší kapitoly.....
"Masochisticky mučí".... jo. On si prostě nemůže pomoci. Susanna se mu zkrátka dostala pod kůži a v tom je celý ten základní kříž.... To se nemělo stát....
Omrzliny si dříve nezpůsobil, protože dřív ke koupelím v ledu přistupoval více vnitřně v pohodě. Nebyl tak rozervaný a měl to více pod kontrolou. Ta se mu teď ale začíná ztrácet.
A kde ten led bere? Ten mrazák, o kterém se tu stále mluví, ten je pultový. A je v něm pouze led... To na vanu stačí. :-)

KatkaB

7)  KatkaB (27.03.2014 08:08)

Stejně tak jako ve svých prvních komentářích k Dýmu jsem stále přesvědčená, že Nicka mučíš. On evidentně trpí, Sheyla se mu snaží pomoct, ale on jí neříká všechno, i když se v tom doslova topí…
Najít toho muže je pro Nicka daleko důležitější než pro policii. I když proč by měli o něm tolik podrobných informací? Že by nebyl tenhle státní orgán tak hloupý a něco tušil?
Nick se přímo masochisticky mučí pozorováním Susanny, nedokáže se od ní odtrhnout. Ale jak se zdá, ani ona na něj není naštvaná tak moc, a přece jen v ní je něco… strach o Nicka, lítost?
Omrzliny. Jak to, že si je nezpůsobil dřív? A když už jsme u toho ledu, kde ho vůbec bere, že si jím naplní vanu?
Děkuji

Mata

6)  Mata (15.10.2013 23:42)

Cath, přesně to... nejde to pořád, vůle prostě nikdy nemůže stačit, jsou chvíle kdy je vůle k ničemu. Přijde prostě chvíle kdy člověk víc nedokáže ničit sám sebe...

Cathlin

5)  Cathlin (15.10.2013 20:17)

Já vím, Máto, řečnické otázky…
Ale víš, jak já ráda uvažuji…

Co všechno ta bomba zničí? To je vážně dost nesnadné odhadnout. Máme tu jednoho zoufalce, který už neví kudy kam a snaží se prostě nějak přežít. Jak ničivý ten výbuch nakonec bude, to nedovede odhadnout nikdo. Ale legrace to asi nebude.

A co myslíš tím „jít sám proti sobě“? V jakém smyslu? Pokud v tom, že ani nejsilnější vůle někdy člověka nepřesvědčí o tom, že musí zůstat zavřený v kleci, která nemá zámek… potom věřím, že to by nejspíš nedokázal nikdo. Ne na celý život.

A „co se stane, když hodíš led do ohně“? Máto..... Přesně o to jde...

Mata

4)  Mata (15.10.2013 18:50)

A sakra, tohle smrdí průšvihem… Časovaná bomba v pohybu, nikdo neví kdy a kde bouchne, ale co všechno zničí? Sebe? Ji? Jeho? Všechno? Nic?
Jde jít sám proti sobě? Jde vytloukat klín sekerou, která jde ještě hlouběji? Ať tne do živého nebo mrtvého, obojí bolí.
Co se stane, když hodíš led do ohně? Exploduje… Stihne nezešílet, než se to stane?
Díky

Cathlin

3)  Cathlin (08.10.2013 10:23)

Marti…

"Mám pocit, jako bys tenhle odstavec psala pro mě :-D Jo, to je přesně ten názor, co zastávám já. I když být v jeho kůži, asi by to nebylo tak snadné…"

Opravdu? Ne, nepsala jsem ho pro tebe, neměla jsem o tom ani tušení. A chápu to tedy tak, že také zastáváš názor, že je lepší vnímat než nevnímat. I kdyby to mělo být ničivé? Ale líbí se mi ten dodatek, že v jeho kůži to musí být opravdu nesnadné.

"Já se potácím v zoufalství a ty tam hodíš takovou perlu. Co z toho vyjde? Hysterický vteřinový smích, nejspíš :-D"

UFFFF!!!!! Šílená představa. Ale úplně přesně vím, co tím chceš říct… Jasná, živá představa… dokonale k sežrání… dokonale roztomilá…

"A když jsem se narovnal, stála vedle mě. Ano, tahle jediná věta mi stačila, po tom všem."

To byla ta chvíle, kdy jsi bušila do postele? Proč? Co tě k tomu vedlo????????? Zdálo se ti to… moc? Zdálo se ti, že bych k němu neměla být tak krutá a naservírovat mu ji přímo do cesty?

DarkMoon

2)  DarkMoon (07.10.2013 20:39)

„A ano. Hnusilo se mi to.“ Aspoň to vnímá… Tahle scéna tedy byla drsná.

"Led ten večer byl výborný společník. Znecitlivění par excellence. Přestal jsem vnímat už úplně. Svět se ztratil z mého dosahu. Litoval jsem, že to tak nemůže zůstat." Sice si krade chvíle bez účinků zemědýmu, kdy si vybírá bolest, ale není divu, že nic necítit je stejně stále lákavé…

"Měl jsem na výběr jen dvě možnosti. Dvě verze prázdnoty. Jedna nebolela, ale zvedal se mi z ní žaludek. Druhá bolela dost. A obě byly nesnesitelné. Obě jsem nenáviděl.
Ale většinu večerů jsem si vybral právě bolest. Něco jsem cítil a vlastně nezáleželo na tom co.
Jedině bolest byla reálná, skutečná. Jedině ji jsem mohl cítit a vědět, že jsem naživu. Rozdíl mezi umělou a skutečnou prázdnotou byl obrovský. Jen jedna z nich měla aspoň nějaký smysl. A stálo za to do toho jít, zase a znova. Lákavá moc vzpomínek, ať už byly jakékoliv, byla příliš velké pokušení." Mám pocit, jako bys tenhle odstavec psala pro mě :D Jo, to je přesně ten názor, co zastávám já. I když být v jeho kůži, asi by to nebylo tak snadné…

"Tu hlavu už jsem nesklonil a jen se prostě snažil vidět maximum z toho, co jsem na tuhle vzdálenost vidět mohl."

"Jo, mohl jsem s tím počítat. Mohl. Ale nepočítal, kruci. Nešlo to.
Otevřela mu a já se nemohl přestat dívat… Díval jsem se. Díval.
Ale ten polibek byl příliš… Zašlo to už příliš daleko. A já to dovolil. Neudělal jsem nic proti tomu.
Do háje, do háje, do háje. Co jsem si myslel?!… Nejspíš jsem si myslel, že tohle se nikdy nestane. Myslel jsem si, že i ona, stejně jako já, zůstane trčet někde uprostřed cesty. Naivní pitomec." Bolí mě to za něj… Jen marně toužit a sledovat, co nemůže mít, od čeho mohl jen na chvíli získat odlesk…

"Žil jsem. Jo, žil. Stálo to za houby, ale žil jsem. Několik minut ze dne."

„Nedýchám,“ zopakoval jsem. „A ty se divíš? Děláme všechno proto, abych nežil. Nepotřebuji dýchat.“

A pozor, co nastane v situaci, kdy jsem díky rozjitřeným emocím z kapitolky jaksi v háji a objeví se vtip?
"Jenže tihle dva byli tak sdílní, že i na hřbitově by si člověk pokecal víc." Já se potácím v zoufalství a ty tam hodíš takovou perlu. Co z toho vyjde? Hysterický vteřinový smích, nejspíš :D

"Nikdo pro mě neměl tolik pochopení. Nikdo jiný mi toho nenabídl tolik. Za celé ty roky se mi nestalo nic podobného. Byla to jedině ona, kdo se na mě díval tak… tak, jak se na mě dívala. A na koho jsem se tak díval já." A právě proto tak bolí nechat jít něco tak vzácného…

"Byla tak blízko…
A nepatřila mi.
Nic mi nepatřilo."

A pozor – přichází chvíle, kdy jsem opět rozdýchávala:
"A když jsem se narovnal, stála vedle mě." Ano, tahle jediná věta mi stačila, po tom všem.

"Díval jsem se na ni a její oči… proboha, její oči. A její ruce, kterými mě pomalu pouštěla. V těch očích byl strach. Obavy. Obvyklý chlad a nepřístupnost, které tam byly vždy od té doby, jako by v nich ani nikdy nebyly." A její dotek, zrovna teď!!!!!! Uf…

"Prázdnota mě ničila. Prázdnota mě mohla nakonec i spasit."
Já vím, ten koment je zmatečný, ale já za to nemůžu :D

Cathlin

1)  Cathlin (07.10.2013 20:36)

Hani…
"to bezcitné agresivní sexuální uspokojení … k čemu?" Myslím, že to dobře vysvětluje tahle věta: „Mohl jsem být takový hlupák, abych si myslel, že právě takhle na ni zapomenu? Tohle byl pravděpodobně ten nejhorší způsob, jak se o to pokusit.“
Jen ruční práce by nestačila. Chtěl zapomenout… Zkusit se umlátit povrchností, jinými ženami. Prostě klasický naivní pokus…
"Myslela jsem, že Susanna může být šance." Hm, asi nejsi jediná, kdo si to myslí. :-)
Tvůj postřeh o tom, že se jeho dvě tváře nedají oddělit. Ano, asi nedají. Protože i během dávkování zemědýmu, tak jak ho teď má nastavené, si uvědomuje, že potřebuje víc. Uvědomuje si to sice jen mozkem, ale prostě to VÍ. A to je to, co ho sráží dolů. Nedokáže se ukáznit, nedokáže uhlídat sám sebe. A v vlastně ani ze zemědýmem, jehož dávky jsou mírně zesílené, nemá klid.
Čím si to zasloužil? Musí být hrozné být na tom tak jak je na tom on a právě tohle nevědět. Ale žádná oběť nikdy neví, proč se to stalo zrovna jí. On není výjimka. :-(

1

>