9)  Cathlin (31.03.2014 21:10)

Kati... ty jedeš!!! A tedy, tohle je čtení k mateřské jak dělané! Ale pravda je, že já kojila a taky u toho četla leccos.
- - -
Nick tam nešel šmírovat, jen zkrátka přišel v nevhodnou chvíli.
Ta hloupost, co napadla... hele, já myslím, že tak nějak asi neee, to zase ne....
A jo, on už prostě nevidí jinou cestu, jak by ji mohl získat. Je to takové to řešení, co tě napadne, když už nevíš kudy kam...

8)  KatkaB (27.03.2014 18:44)

Šmírák Nick dostal další dávku mučení. Cathlin… Ty mu dáváš, chudákovi. Takhle zblízka být svědkem loučení Susanne a Carsona. Zemědým už na něj přestal působit, protože jinak by tak moc nevnímal, necítil všechnu tu bolest a vztek, žárlivost. Vsadím se, že ta hloupost, co Nicka napadla a co se ji snažil v sobě potlačit, souvisela s použitím jeho dlaní na Carsona. Nebo to bylo něco jinýho?
„Láska bez lásky není láska“.
Tušila jsem, že k tomu dojde. Že Nick použije svůj dotek k tomu, aby někomu vzal život a zároveň utišil tu nevydržitelnou potřebu to udělat. Neomlouvám ho, ani vražda ze zoufalství se neomlouvá, ale jsem zvědavá, jak dlouho z toho vydrží a kdy se k podobnému skutku odhodlá znovu…

7)  Cathlin (08.11.2013 14:11)

Marti, moc díky za komentík.... a omlouvám se za to, že mi to tak dlouho trvalo.

Co se týká Nicka… a Susanny… hmmm, jo, je hrozně moc možností, jak by mohla Susanna zareagovat a asi se to těžko odhaduje. A docela by mě zajímalo, co čekáte, že Susanna udělá. ??? Mně je tak nějak jasné, co tam napíšu a proč, ale, echm, jak to vidíte vy?

A jinak jsem, Marti, samozřejmě nadšená, že se ti to zdálo dobře napsané a dokonce, že se ti zdál Nickův stav i do jisté míry pochopitelný. Takovou míru pochopení jsem, po pravdě, nečekala, protože Nick je už napůl šílený a tohle rozhodnutí, ke kterému ho dohnala celá ta série předchozích událostí, je dost rozporuplné a extrémní. Ale právě proto jsem ráda, že je to alespon zčásti pochopitelné…

Díky!

6)  Cathlin (07.11.2013 18:07)

Hani, pozdě ale přece... odpovídám...

"že… jen už kvůli němu,aby se nemusel ničit zemědýmem, aby nemusel cítit lásku a vyrovnávat ji drogou …ho odmítá a obětuje tak oba."

Hani – takhle to chápeš? Že je to proto, aby on nemusel? Co když je to proto, že ho do toho sice nechce tlačit, ale zároveň je toho i na ni samotnou dost? Co když to není jen ohleduplnost, ale že ho odmítá i sama za sebe? S tím vším, jaký je… Někdy není tak těžké vzít nohy na ramena a prostě utéct. A Carson jí to významně ulehčil.

"ale jeho právě ta možnost dostala na hranu šílenství"

ANO. Hawk. Právě tahle možnost ho totálně připravuje o rozum.

5)  Cathlin (03.11.2013 17:33)

Fanny,

ano, tahle kapitola je nejspíš první vlaštovkou toho, co přijde.... Co se musí stát a ty dobře tušíš, nejspíš, kam to povede. I když o tom bys mi mohla povědět... Co máš na mysli? Na co nechceš ani pomyslet? Protože já vlastně nevím, co tím míníš.....

Tady máne zkrátka další rozhodnutí. Jako když někdo stiskne kliku od brány do hodně žhavého a zrádného pekla.

Setkání u pilíře, dokud Carson neodešel... jo, to bylo zlé. Ale máš pravdu, to, co přišlo potom bylo snad ještě horší. A kromě toho - Susanna pořád říká takové věci, věci, které musí, ale zároveň se pořád pere sama se sebou. A Nick to z ní navzdory jejím slovům zkrátka cítí. A proto to nemůže vzdát, i když je to všechno tak nesnadné, tak temné, tak nutící ho lidskost získat a vlastně ji zároveň ztratit...............

4)  Cathlin (02.11.2013 20:39)

Nějak jsem to odpovídání nezvládla včas. Nemoc je prostě nemoc... Brrrr.... Ale jsem tu a zkusím to dohnat. Jsem ráda, že jste mezitím četly.



BOSI… ne, nemám vás jako vzorek!
No, dobře… Mám. Ale ne jako vzorek pro uzavřené oddělení (proč jen tenhle výraz poslední dobou od vás slýchám stále častěji?) Ale spíš jako vzorek pro to, abych věděla, co všechno si mohu dovolit. Abych mohla vesele uplatňovat pravidlo: „To, co doufáte, že se nikdy nestane, se v každém případě vždycky stane a vydržíme u toho dlouho…“ .............­.............­.............. No, já vím. Raději no more comments.
Nadávky přijímám a beru.

Ale že jsi tedy netrpěla za Nicka, ale za sebe, to tedy nevím, jestli mě těší, nebo ne!

Jo, zabil a cítí se jako bůh. To k tomu prostě patří. Má moc hýbat s něčím, s čím nikdo jiný hýbat neumí… Navíc je to desiluze, falešná odměna… za to, co dělá. Součást toho, co ho k tomu vábí.

3)  DarkMoon (01.11.2013 14:57)

Ááááááááááááá­áááááááááááá…­.. áááách(?)… íííí… ok, nevím, jak reagovat Zase jsi se trefila do toho, co miluju a ke všemu to napsala tak, jak to miluju (že se ještě vůbec divím, že). Jak se má jeden cítit, když je ta bolest a rozedranost tak krásně vyjádřená a přitom je to smutný!
„Tohle byla moje jediná šance, jak jsem ji mohl milovat. Doopravdy milovat, se vším, co k tomu patří. Bylo to to jediné, co jsem od začátku mohl udělat – a ještě neudělal. Jediná možnost – špatná nebo správná? To mi právě teď bylo úplně jedno. Bylo to zkrátka jediné řešení, které mi zbývalo.“ Kruci… uf… Jo, chápu jeho myšlenkové pochody, ale upřímně… vážně myslí, že jí nebude vadit, že někoho zabíjí, aby mohl být opravdu s ní? Že to něco změní, když to znamená i tohle?
„Držel jsem ho, když ztrácel vědomí a přemlouval sám sebe, abych to spojení, které do mě pumpovalo všechno, čím měl kdy být, včas přerušil. Jenže kdo by byl schopen přerušit extázi, když ještě neskončila? Příliš jsem to potřeboval. Nepustil jsem ho, dokud nebylo po něm. Dvě, maximálně tři vteřiny rozdílu, které mě naplnily až po okraj. Dvě nebo tři vteřiny rozdílu, které ho přivedly z pouhé měsíční krajiny devastace přímo do Cháronovy studené kluzké náruče.“ Dvakrát uf. Možná ve mně zase převládají jiné asociace, ale nemyslím, že je to jen tím. Tohle je prostě samo o sobě napsané tak, že to na takovém malém prostoru vyjádří tolik. Nechtěl přímo zabít, aspoň v tom si chtěl zabránit, ale nedokázal to… Pár vteřin a co to udělá…
Omlouvám se, jestli je tento komentář zmatený, nebo se mi nepodařilo správně vložit svoje pocity

2)  Fanny (31.10.2013 23:27)

A soukromě jsem si přiznával, že jeho místo je tu nejspíš oprávněnější než moje.
Tentokrát první věty spíš uklidňují, než děsí. Nick se zdá být o něco více „při smyslech“ než posledně. Jen si říkám, jak dlouho mu to vydrží?
Ne, nemýlil jsem se – mračila se a ta největší vráska byla mezi jejíma očima.
Co si myslel? Že mu vletí do náruče? I já bych asi zaječela leknutím. Minimálně. Ale ani jemu ani trochu nezávidím… to co jsi mu právě připravila za scénku… Vždyť stál kousek od nich! Tentokrát se vážně divím, že to proběhlo poměrně bez maléru. Jen Nicka je mi líto. Tohle se dobře nesešlo.
Zaváhala. „Proč to chceš slyšet? Myslela jsem, že tak jasně to není třeba říkat.“
Kdyby to bylo tak jasné, nezaváhala by. A nejen to. Všechno by asi bylo jinak. Ono o je všechno, jen ne jasné.
Ty nemůžeš být s nikým, Nicku. Nerada ti to říkám právě já, ale ty musíš zůstat sám.
Jestli scénka u pilíře byla peklo, pak tohle nemá přirovnání. Trefa do černého. Ovšem kdyby minimálně někdo z nich tu naději neměl, copak by tam takhle stáli? O naději snad už něco málo víme a tohle na její zničení nestačí. Nemůže. Nesmí.
Namísto toho vzala mou dlaň a přitiskla si ji k sobě celou plochou.
Tady zkrátka není nic černé na bílém, ani černí a bílí. Dokud tu bude tolik nejasného, tak ještě nic neskončilo.
„Je tu Carson. A ty svou situaci nezměníš. Už dávno bys to udělal…“
Susan se to opravdu daří vystihovat až příliš přesně. Pravdivě. Ale přesto, to neuvěřitelné váhání… Ta neuvěřitelná síla, která pro oba musí něco znamenat, tam pořád je.
„A nech mě být. Láska bez lásky není láska.“
A znovu.
Tahle její slova mi zněla v uších už celé hodiny. Ne, Susanno, ještě jsem to neudělal. Za celou tu dobu jsem to neudělal.
Dnešní začátek byl možná poklidnější než ten minulý, ale při pokračování mě mrazí snad ještě víc. Jednotlivé jehličky poznaní bodají a bodají. Dokud si nejsem jistá tím, co má v plánu. A pak sprostě pokračují ještě ve větším množství.
Dvě nebo tři vteřiny rozdílu, které ho přivedly z pouhé měsíční krajiny devastace přímo do Cháronovy studené kluzké náruče.
Vteřiny možná výhodnější pro obě strany.
Ne. Ne. Ne! Nemůže to myslet vážně! Nemohl se takhle rozhodnout. Definitivně ne. Tohle není ta možnost, o které bych přemýšlela. O které bych přemýšlet chtěla. Co má v plánu? Tohle Susan, a koneckonců ani Sheyla, nikdy nemůže přijmout.
Cath, malinko obrat do neznáma. Dobře, spíš skok do nebezpečné tmy. Vůbec se mi to nelíbí. Tohle není uklouznutí. Tohle je rozhodnutí ze zoufalství.

1)  Bosorka (31.10.2013 19:59)

Boha jeho, ty to vidíš?!
Ty nás máš jako kontrolní vzorek, jestli tvé čtenářky neskončí na uzavřeném oddělení hezky přikurtované k lůžkům? začíná mi to tak připadat!
Nejdřív jsem šílela z toho, co mu to děláš! Pak to plynule přecházelo do šílení z toho, co NÁM to děláš…
Uf…
„Láska bez lásky není láska.“
Jen o chvíli později mi došlo, že jedno šílenství nestačí.
Začal jsem to vnímat.
Začal jsem vnímat dým. Zvířecí potřebu zaútočit, nakrást si… Vybít si vztek."
Zabil a cítí se jak bůh…
"Já jsem byl teď zákon. Kdybych se o to pokusil, mohl jsem rozehrát božské šachy a stačilo by k tomu pohnout malíčkem. Znovu jsem měl plné hrsti příběhů, které patřily jednomu člověku, a mohl jsem si s nimi dělat, co se mi zlíbí."