Povídka Druhá šance od Alokin teď vyšla jako kniha!
31.05.2016 [11:30], Cathlin, ze série Černý dým, komentováno 3×, zobrazeno 1321×
KAPITOLA 77 - Do pekla
Dolů do pekla.
Jo. Přesně tak jsem si připadal.
Už chyběly jen plameny, které by mi mohly olizovat paty, a i kdyby tu byly, pochybuju, že bych mohl cítit větší děs. Klesal jsem hlouběji a hlouběji a čím dál jsem byl, tím hůř se mi dýchalo. Hrdlo se mi stahovalo úzkostí a strachem. Držel jsem se lana, na kterém jsem visel, jako by to byl poslední přítel, který mi zbyl.
2) Cathlin (20.06.2016 10:31)
Hani, ach ty moje výpadky, ale jsem tu zpět.
To vlákno už uvnitř Nicka se přetrhlo několikrát. Ale pak se z donucení zase scelilo… Když musíš žít, tak prostě musíš..... Děs.
Jo, Carson to zažil taky a i o tom mluvil v minulé kapitole zhruba. Taky se mu to stalo – ale u něj naštěstí včas přestala působit ta droga. To ovlivnit nemohl, ale měl prostě štěstí… jinak by tam zůstal. Takže Nick ví, že ví, o čem mluví.
Člověku se prostě snáz umírá, když se přitom nemusí dívat do očí těm, které miluje. A o to tu jde… Sami podlehnou snáze, než když budou spolu. Myslet na někoho a dívat se mu přímo do očí je opravdu velký rozdíl. Jeden vedle druhého se prostě budou rvát a bránit víc....... a na to se chtějí spolehnout.
1) Cathlin (31.05.2016 20:46)
Uffffff, Hani, díky.
Ano, tenhle kousíček Dýmu je skutečně krajní.
A ta myšlenka se mi moc líbí – že by to setnulo i Elliota, kdyby to viděl..
Ano, setnulo.
A nechtěla bych být v jeho kůži. Opravdu NE.
Co může být horšího než sebeodsouzení, naprosté přesvědčení o vlastní vině. Pocit, že jsi zrůda a že se nikdy nebudeš moci DOST NENÁVIDĚT.
3) julie (30.10.2016 18:02)
**Viděl jsem je. Agresivní bytosti, které byly kdysi lidmi, dohnané bolestí a krutou extrémní potřebou až do agónie, která je může přimět… jednoduše k čemukoliv. Neschopni zemřít a bez síly přežít dál svůj život, nebo ten prach, který z něj zbyl. Jak jsem se jim měl ubránit?**
OMG!!!
**Byli tam. Ztuhlí bolestí, ztuhlí agónií, ztuhlí děsem a hrůzou. Jejich těla křečovitě zkroucená a téměř proměněná v kámen
Ale tyhle oči – byly živé. Oči v těch tvářích stále žily, dívaly se!**
Kristepane
Elliote!!! Ty bestie!
K tomu se nedá dodat vůbec nic.