BEZ HRANIC - náš online šuplík
Do/Ze dna - 10. kapitola
Sekce
Anketa
24.11.2011 [14:30], Nebraska, ze série Do/Ze dna, komentováno 19×, zobrazeno 474×
Trent Ellis trpí neléčitelnou chorobou!
Fanoušci obléhají dům Trenta Ellise. Policie je bezradná.
Trent Ellis zmizel, fanynky pláčou.
Věděla jsem, jak funguje bulvár. Co dokáže. Viděla jsem to na vlastní oči. Uměla jsem si s ním poradit.
Byla jsem smířená s tím, že někteří lidé mu bezmezně věří.
Ale netušila jsem, že některým při jeho čtení klesne IQ na dvouciferné číslo. Třeba mé sestře.
Dobře, věděla jsem, že je do Ellise tak nějak nevysvětlitelně poblázněná. Měla doma Eddieho, milovala ho, obdivovala ho a dala bych ruku do ohně za to, že ji nikdy ani nenapadlo ho podvést. Ale když přišla řeč na Ellise, najednou se začala chovat jako puberťačka. Možná kdyby jí to Eddie netoleroval a udělal kvůli tomu scénu, přestala by. Jenže jeho to bavilo. Tvrdil, že jednoho dne se Lynn probere, začne se stydět za to, co vyváděla – a v ten okamžik bude mít on v ruce všechna esa a bude ji moct zlobit tím, že jí bude připomínat, že byla jednou z Ellisek.
Ano. Jeho fanynky si říkaly Ellisky a byly na to hrdé. Měly vlastní facebookovou stránku a společně plánovaly výlety třeba až z Floridy, jen aby měly možnost ho na chvíli zahlédnout.
Lynn by teď klidně mohla být královnou všech Ellisek. Její sestra s ním spolupracuje. Jeho manžel byl vyfocen paparazzi, když ho vlekl úplně zeleného a naprosto gumového z auta k jeho domu, zatímco Dexter se staral o to, aby se k nim nikdo nedostal blíž. A jako vrchol jí sám velký Ellis pozvracel ruku.
Naštěstí měla dost soudnosti, aby se ničím z toho nechlubila. Nebo možná neměla o Elliskách tušení. Třetí možností bylo, že si toho pitomce chtěla nechat jen sama pro sebe. Protože ty fotky, které se objevily, způsobily doslova lavinu soucitu. Soucitu! Jeho fanynky byly nešťastné z toho, že Ellis chytil střevní virózu (chá!) a musel tak předčasně opustit plac svého nového, nezávislého a nízkorozpočtového filmu, aby nenakazil své kolegy (Znovu chá!). Plakaly, protože se necítil dobře. A zároveň jásaly, protože na něčem dělal. Obléhaly jeho dům, vyráběly transparenty s nápisy Brzo se uzdrav!, Miluju tě – vem si mě!, Jsi sexy i nemocný a Pozvi mě dovnitř, udělám ti dobře. Měla jsem ty informace z první ruky, protože Steve za ním byl, aby zjistil, jestli je životaschopný a dostaví se na první klapku. A Eddie jim tam dovezl nákup. Dexter mu řekl, jak se dostat k zadnímu vchodu vedlejšího domu a kudy se sklepem dá projít k nim. Prý ale byla jen otázka času, kdy se fanynky dovtípí, že to místo má i jiný východ, takže po dvou dnech obléhání (to už začalo vznikat i stanové městečko) si s Eddiem domluvil noční převoz do hotelu. Ten probíhal právě teď a byl důvodem mé nespavosti. Protože Lynn nesměla jet se svým mužem, a tak byla střídavě uražená a nešťastná a ležela u mě v posteli a cpala se oříškovou zmrzlinou.
„Ani mi neřekl, do kterého hotelu ho vezou,“ zahrozila na mě lžící.
„To udělal naschvál. Abys mu tam neutekla.“
„Já bych tam neutekla! Jen prostě chci vědět, kde je a co dělá.“
„Kdo přesně? Eddie, nebo Ellis?“ ušklíbla jsem se. Tentokrát mě praštila lžicí do ramene. „Promiň, ale u tebe člověk fakt neví. Chováš se jako pako. Nechtěla by sis vyrobit transparent a jít si sednout k těm pipkám?“
„Přemýšlela jsem o tom,“ přiznala zcela vážně. K dobru jsem jí musela připsat, že se začervenala. "Ale pak jsem si řekla, že když se budu držet tebe, uvidím ho mnohem častěji.“
Chvíli jsem mlčela, neschopná inteligentní a nesprosté odpovědi. Pak jsem si rýpla:
„Takže budeš mít možnost si nechat poblít třeba i hlavu.“
„Jsi blbá,“ zamračila se na mě. Pak zkusila zahrát na city: „No tak, copak tys nikdy neobdivovala nějakýho herce nebo zpěváka? Pamatuju si, žes měla v pokojíku hromadu plakátů!“
„Jo, ale to mi bylo čtrnáct. V tom věku je to normální. Ve tvém věku je to -“
„No? To by mě zajímalo,“ skočila mi do řeči.
„Excentrické.“
„Excentrické,“ zopakovala po mně zamyšleně. Pak se usmála: „To se mi líbí.“ A nacpala si pusu zmrzlinou.
O půl hodiny, když už mi brada padala na prsa, se konečně objevil můj švagr. Nesl velkou fialovou kytici z tulipánů, třapatek, malých jiřinek a něčeho, co jsem neznala. Byla veliká a krásná. Lynn dojatě kníkla, protože fialová byla její barva.
„Cos provedl?“ zeptala jsem se zmateně. Ušklíbl se:
„No dovol? Musím vozit kytky jen v případě, že něco provedu?“
„Ty jsou krásný,“ řekla Lynn dojatě. „To nevadí, žes mě nevzal s sebou.“
„Takže žehlíš!“ uculila jsem se.
„Ne,“ zavrtěl hlavou. Došel až k posteli a podal kytici – měla i vázu, panečku – Lynn. „Tohle ti posílá Trent. Moc se omlouvá za to, co ti provedl. Prej toho nesmírně lituje a doufá, že mu někdy budeš schopná odpustit.“
„Děláš si srandu?“ Co to zatraceně je?
„To myslíš vážně?“ vyjekla Lynn překvapeně.
„Ne, nemyslí,“ usadila jsem ji. „Je to pozér.“
„Fakt mu to bylo líto,“ zastal se ho Eddie.
„To je hrozně roztomilý,“ rozplývala se Lynn. „Jak věděl, jakou barvu mám nejradši?“
„Jak asi?“ zavrčela jsem. Bylo mi jasné, že to nebyl Ellis, kdo ty kytky vybíral. Eddie lehce zavrtěl hlavou. Chtěl, abych toho nechala. Jenže já byla unavená, teď naprosto probraná, rozzlobená, dotčená naivitou své sestry – a taky trochu uražená. Nechal jí koupit kytky. Jo, pozvracel jí ruku, ale mě zničil kus života! Vboural se mi do něj a převrátil ho – a teď si myslí, že se z něj všichni posadíme na zadek. Kvůli němu zešedivím!
Byla jsem ráda, když odešli. Do chvíle, než mi zazvoní budík, zbývalo necelých pět hodin. Pak mě čekal svoz lidí na místo prvního záběru. A nikdo neměl jistotu, že se Ellis objeví. Samozřejmě teď mi usnout nešlo. Klasika. Snažila jsem se vyčistit si hlavu, na nic nemyslet a prostě spát, jenže zanedlouho se mi před očima začaly vybavovat střípky z minulosti. Útržky hovorů, záblesky pocitů a vůní, vzpomínky na výlety na motorce. Pořád ještě jsem si je nedokázala užívat s úsměvem a šťastná. Neuměla jsem si říct jo, tohle bylo krásný. Děkuju za tu dobu, kterou jsem mohla s Joshem strávit, protože to byly nejhezčí roky mého života. Skončilo to jako vždycky: knedlík v krku, pak slzy.
I tentokrát mě to vyčerpalo tak, že jsem usnula.
Ve třičtvrtě na devět jsem dorazila k domu, ve kterém jsme natáčeli, s poslední várkou lidí. Byla jsem na sebe pyšná, jak hezky jsem si všechny ty cesty spočítala, že jsem nezapomněla na zácpy a našla si všechny uzavírky. Stihli jsme to naprosto v pohodě a ještě jsem mohla zastavit pro hromadu kafe. Je dobrý vědět, že některé věci, které jsem se musela bleskurychle naučit jako asistentka produkce u Křižáka, se prostě nezapomínají. Steve už byl na místě a já ho poprvé viděla opravdu v akci: rozkazoval, nařizoval, posílal a přivolával. Byl jako ryba ve vodě a celou dobu se usmíval. Pak si mě všiml. Podíval se na hodinky a uznale kývl hlavou:
„Dobrá práce, Sheltonová!“
„Díky, šéfe,“ zazubila jsem se na něj. Vyložili jsme kafe na stůl, který měl sloužit jako občerstvení. Dvě jsem vzala a vydala se za ním.
„No ty jsi nejskvělejší,“ pochválil mě. „I když, moment... Kde jsou koblihy?“
„Jsme filmaři, ne policajti.“
„Tak zákusky? Dortíky? Sušenky? Aspoň něco?“
„Když se ti to dneska zadaří, dostaneš ode mě krabici sušenek,“ slíbila jsem mu vesele. Pak jsem zvážněla. „Je tu?“
Zavrtěl hlavou. Než jsem stihla utrousit něco nehezkého, polkl kafe a řekl:
„Ale volal. Jsou na cestě, předpokládaný čas příjezdu 8:55.“
„No, to jsem na něj zvědavá.“
„Já taky. Jestli nedorazí nebo přijede pozdě, normálně mu napálíme nějakou pokutu.“
„S radostí. Pár milionů, třeba.“ A pak bychom se ho mohli rovnou zbavit.
„Tebe bych nechtěl naštvat,“ utrousil Steve potichu.
„Já jsem normálně vážně hodná,“ pokrčila jsem rameny. Pak už jsme jen mlčeli. A čekali. Maskérka Charlotta nadšeně pudrovala každého, kdo se kolem ní mihnul. Rina poněkolikáté kontrolovala docházku a Julie seděla s nosem zabořeným do scénáře, jako by ho už teď neznala nazpamět.
Pak se ozvalo to zahoukání.
„Co to sakra... Tady nemají jezdit vlaky!“ naježil se Steve. „Jestli nám něco bude houkat do záběrů, tak budu pěkně naštvanej!“
„To nebyl vlak,“ uklidňovala jsem ho. Zatroubení se ozvalo znovu. Hluboké, hlasité, táhlé. „Zní to spíš jak nějakej kamion. Možná se někde zasekl, ty ulice tady nejsou zrovna široký.“
„Fajn, ale jestli bude troubit, tak nebudeme moct dělat.“
„Jestli bude troubit, tak ho najdu a poprosím ho, aby to nedělal,“ slíbila jsem. Třetí hlasité houknutí se ozvalo mnohem blíž.
„To je divný,“ řekla jsem zaraženě. Pak se v našem zorném poli objevil velký, jasně červený truck s bílým přívěsem. Dojel až k nám, zastavil u chodníku, a asi aby bylo naprosto jasné, že jede sem, znovu zatroubil. Měla jsem pocit, že ten zvuk cítím v kostech.
„Co si myslí, že dělá?“ vztekal se Steve. „Tady nemůžeš parkovat, ty imbecile! Mazej!“ Máchal rukama, aby řidiči ukázal, co po něm chce. Řidič místo odjezdu vypnul motor. Dveře u spolujezdce se otevřely a objevil se Ellis.
Tolik k nutnosti chovat se nenápadně a plížit se, aby si ho nevšimly fanynky.
„Větší auto už v půjčovně neměli?“ zeptala jsem se dostatečně nahlas, aby to slyšel. Seskočil dolů a se širokým úsměvem mířil přímo k nám. Za ním vylezl ven Dexter a okamžitě omluvně rozhodil rukama. Měla jsem toho chlapa vážně ráda. Jen jsem netušila, proč si nechává srát na hlavu od takovýho blbce.
„Ahoj všichni! Nejdeme pozdě?“
Měla jsem chuť ho něčím praštit, nebo mu něco vylít do obličeje. Byla jsem ale jediná, protože ostatní, a hlavně Rina s Julií, ho nadšeně vítali. Steve ho kamarádsky poplácal po rameni:
„Jak je ti, už dobrý? V novinách psali, žes měl salmonelózu, proto jsem ti volal, jestli to zvládáš.“
„Já četla, že to byla úplavice,“ ozvala se Rina.
„Ne, v pohodě, jen střevní chřipka, nebo tak něco,“ uklidňoval je. Vypadal mnohem líp, než když jsem ho viděla naposled. Evidentně byl vyspalý a střízlivý. Umytý, ostříhaný a oholený. A pořád se usmíval, takže se zanedlouho všichni přihlouple křenili.
„Nechci vám kazit tuhle veselou chvilku,“ vložila jsem se do toho, „ale proč je tu to auto? Musí pryč. Brání výjezdu našich aut, zabírá půl ulice a je moc nápadné.“
„Aha, pardon,“ zarazil se. Rozhlédl se a pak se zeptal: „Kam by se dalo postavit?“
„A proč by tu mělo stát?“ nechápal Steve. Naštěstí mu zbyl kousek zdravého rozumu, nestál a neculil se jako zbytek týmu.
„Abychom měli kde odpočívat,“ odpověděl Ellis zaraženě. Teprve teď mě napadlo prohlédnout si ten přívěs pořádně. Nebyl to takový ten klasický uzavřený kontejner pro přepravu zboží nebo něco podobného. Měl okna, měl i dveře, a na střeše byly klimatizační jednotky a satelit.
„To snad ne,“ zahučela jsem šokovaně. Přivezl si s sebou karavan. Megakaravan, nebo něco na ten způsob.
„Pronajal jsem to, aby se měli lidi kde schovat před teplem. Je tam pár stolků a židlí a taky gauče. A záchod s malou sprchou. Za chvíli dorazí cateringová firma a přiveze občerstvení. Nevěděl jsem, co vzít, tak jsem objednal variantu Exclusive. Uvidíme, co nakonec dovezou.“ Mluvil klidně, naprosto zřetelně. Prostě jen odpověděl na otázku – žádná falešná skromnost, žádné machrování.
A stejně jsem měla chuť mu chrstnout svoje kafe do obličeje.
„Na tohle v rozpočtu rozhodně nemáme místo,“ procedila jsem skrz zuby. Než jsem tu větu dořekla, zůstala jsem tu jen s ním a Dexterem; všichni ostatní se a nadšenými výkřiky vydali prozkoumat tu věc. „Myslím to vážně. Ať odjede. Tohle nezaplatím.“ Objednala jsem karavan, kam se dalo v případě nouze schovat, ale oproti tomuhle monstru vypadal jako hračka pro děti.
„Je zaplacený, nemusíš se strachovat. Tohle je na mě. Ber to jako omluvu,“ řekl s naprosto vážným obličejem. A odešel za zbytkem lidí. Stála jsem tam jako sloup, zmatená, nechápající. Sama. A cítila jsem se, jako by mi právě teď ujížděl před nosem hodně důležitý vlak.
„Myslel to dobře,“ promluvil potichu Dexter. „Říkal jsem mu, že by se vás měl nejdřív zeptat, ale chtěl, abyste byla překvapená.“
„No... To jsem.“
„Asi ne příjemně,“ konstatoval. Zavrtěla jsem hlavou. „Slíbil, že už nebude dělat žádný hlouposti. Docela důrazně jsme si s ním promluvili.“
„My?“ zeptala jsem se.
„Jeho agentka, jeho rodiče... Váš švagr.“
„Aha,“ hlesla jsem. A pořád jsem se cítila tak nějak... podvedeně. Odsunutě. Polkla jsem, protáhla si ramena, narovnala se a zhluboka nadechla. Nenechám se zadupat nějakým pitomým hercem! Já jsem tu zatraceně důležitá! Nemůžou mě ignorovat.
Vezmu kafe a donesu jim ho.
V tu chvíli zastavily za truckem dvě dodávky s nápisem Castle Catering.
Fajn. Fajn. Co na tom záleží. Je to jen kafe.
Zahodila jsem svůj kelímek do koše a vydala se k přívěsu, abych jim oznámila, že devět už dávno bylo a oni mají zpoždění. Šla jsem na ně být hnusná.
Protože to je přesně to, co producenti dělají.
předchozí kapitoladalší kapitola
Přidat komentář
Komentáře
1
18) Jane (10.12.2011 20:20)
Kdypak bude další?
14) Silvaren (24.11.2011 22:26)
Ježíš, ten je k sežrání, když se trochu snaží.
Asi ze mě bude taky Elliska. Líbilo se mi, jak tam Thea stála a cítila se "tak nějak... podvedeně. Odsunutě." naprosto jsem s ní v tu chvíli cítila. BRAVO!
13) Ajjinka (24.11.2011 22:10)
To je tak dokonalý! Poblázněná Lynn, Eddie, kterej se jí snaží splnit, co jí na očích vidí a ještě ke všemu hlídá Trenta...
Je mi hrozně líto They, protože to natáčení pro ni strašně moc znamená, fakt doufám, že Trent už využil všechny svý fígle, jak totálně zkazit všechno, co může. Jinak bych byla fakt... nepříjemná 
Ale přijel! A skoro včas! Navíc zněl mile a snažil se bejt milej! To už něco znamená, ňuf
12) Tammy (24.11.2011 21:20)
Miluju Lynn - Excentrickou fanynku
Ellis je stejně pako všechno zmatlá
, doslova, a pak si ostatní udobřuje megakráva karavanem
je prostě úžasnej , jen je mi líto snažící se producentky They, která se zdá nějaká popletená - nebo tak nějak Nemůžu se dočkat dalsší kapitoly, protože tahle byla úžasná - Ellisky - 
11) giselle (24.11.2011 21:07)
bravo! já Ti to žeru všechno i s navijákem Trent se začíná konečně chovat jako člověk a ne jako čuně, Lynn je trdlo, Thea je zmatená a já jsem děsně nadržená na další kapitolku!
10) Bye (24.11.2011 20:44)
Hahaha, už podle perexu mi bylo jasný, že budu nejspíš někde v průběhu kapitoly taky stanovat před Trentovým bejvákem s transparentem! (Bože, ty transparenty! ) Jak se znám, byla bych taky Elliska
Hele, a víš na co se strašně těším? Až bude Lynn Thee škrábat oči (tou poblitou rukou!), až se domákne, že to dali s Trentem dohromady! To bude podívaná!
Chudák Thea, nakonec jí nenechal odnýst ani to kafe! Chápu, že je frustrovaná... a tak nějak... zmatená, co? 
On se už zase chová jako "úplně normální hvězda nad věcí". "Prostě jen odpověděl na otázku – žádná falešná skromnost, žádné machrování." To se mi líbilo 
Tak, a teď se ukáže, jestli ta normální hvězda taky umí hrát, co? A jestli jo, jsem si jistá, že bude mít Thea zaděláno na ještě větší zmatenost. Protože co může být víc matoucí, než když se člověk, kterýho nesnášíte, najednou promění v člověka, kterýho milujete. A v případě dobrýho herce by to mělo být věrohodný... 
Což mi připomíná... to usínání
8) Annie (24.11.2011 19:06)
Thea nasraná,překvapená D To stojí za to to vidět Těším se na další kapču Ale ty Ellisky jsou za moc
7) Tor (24.11.2011 17:56)
Ellisky ))) to je pěkný. Já jsem zase stoprocentní Gandynka, takže mám pochopení 
i když blitíčko by se mi nelíbilo od nikoho.
On je stejně troubelec, posere, co může a pak dotáhne obr-karavan. Jo, je to snadný žehlit průsery velkými gesty, když má člověk prachy. Kéž by tu roli dobře zahrál.
Ale jsem děsně zvědavá jak to vymyslíš, aby ho Thea vzala na milost :
6) sakraprace (24.11.2011 17:24)
Ellisky A dospělá Lyn patří mezi ně i s poblitou rukou.
Je hezké, že se Trent chce omluvit, ale pojal to kapku špatně. Chlapi! 
Chudák Thea, ale ona mu to ještě dá sežrat.
5) Nosska (24.11.2011 17:03)
Ono mu asi vážně teče do bot, když se tak snaží Otázkou zůstává, jak dlouho mu to vydrží..
4) Twilly (24.11.2011 16:04)
Je to fakt děsný, když je chlap, kterého jste doposud naprosto nenáviděla a hodlala nenávidět dál, chová jako normální člověk, co? 
Na jedné straně... Trent má "plusa" a na druhé bych Theu asi nejraděj objala, jak je mi líto, že prostě... on ... no já vím, asi prostě vím, jak se cítí jenomže to neumím napsat (ha ha, kreativita v prdeli )... Kačenko, naprosto bezkonkurenční, bezpochyby
2) Ada (24.11.2011 15:32)
skvělý, já jsem na tuhle kapitolu tolik těšila a opět jsi nezklamala! tentokrát jsem neměla chuť Trentovi vrazit, snad poprvé v životě byl milej ale Thee bude asi ještě nějakou chvíli trvat, než ho začne mít ráda, co? nevadí, kdo si počká, ten se dočká těším se na další kapču!
1) Ree (24.11.2011 14:45)
Lynn je úžasná Typická fanynka!
A on objednal karavan! Megakaravan! A caterignovou službu. Jak na něho může být Thea naštvaná? Vždyť je miloučký!
19) Jeanne (07.05.2012 23:25)
Skvělá povídka, doufám, že se ještě pustíš do pokračování, protože začátek je rozhodně úžasný!
Úplně jsem se zamilovala, stejně jako do tvé knížky Nebezpečná láska