BEZ HRANIC - náš online šuplík
Dvojsečný meč touhy
Sekce
Anketa
27.09.2011 [22:15], Anne, Thriller a Horor, komentováno 0×, zobrazeno 217×
Osud není milosrdný, ale někdy může něco skončit relativně dobře, i když bychom to nečekali...
Jedna lehce depresivnější jednorázovka... Není tak dobrá, jak bych chtěla, ale když už jsem ji napsala, tak proč ji nepřidat?? :)
Touha
Už to byl týden, co se naposledy nakrmila. Nyní stála uprostřed města před parkem, kde se v těchto večerních hodinách scházejí lidé na rande nebo při cestě na párty.
Měla hlad, neukojitelnou žízeň, šílela touhou po krvi a chtěla ji ukojit touto mladistvou krví. Věděla, že je to špatné, ale chtěla to tak moc, že si nedokázala pomoci. Těšila se až zaboří tesáky do jejich krků a alespoň na chvíli ukojí svou žízeň.
Měla chuť všechny v parku povraždit, ale i když ji ovládala touha po krvi, stejně jí zbyla alespoň trocha zdravého rozumu. Kdyby jste ji potkali ve dne venku na ulici, což by se určitě nestalo, protože ve dne je prakticky mrtvá, ale dejme tomu teoreticky, určitě by jste si mysleli, že je to naprosto obyčejná dívka. Opak by byl pravdou. Tato dívka je totiž vrahem. Ale ne úplně bezcitným. Vím, že se říká, že upíři nemají svědomí, ale není to úplně pravda. Někteří ho mají. Ti, co byli i za života bezcitní samozřejmě ne.
Ale vraťme se zpátky k této dívce. Ta svědomí má. A poté vždy lituje svého činu, ale už je pozdě. Jenomže nedokáže přestat a pokaždé, když ji ovládne touha, nedokáže se zastavit, i když by chtěla. Ví, že někde uvnitř sebe přestat ani vlastně nechce, protože krev lidí je to nejlepší, co je na světě k jídlu i pití. Tedy pokud jste upír. Proto mnozí bez ostýchání pro krev vraždí. Ona se jen snaží přežít, protože jak již zjistila, k smrti se vyhladovět nemůže, protože pokud jste dlouho bez krve, stane se z vás jen oživlá mrtvola, ale nedokážete odolávat dlouho, protože se přece jen té lahodné chuti nedokážete vzdát. Snaží se bez krve vydržet co nejdéle, ale více jak týden se jí to ještě nepovedlo, touha je moc silná. Navíc stačí, aby se k vám někdo přiblížil jen na pár metrů a už má ten dotyčný podepsaný rozsudek smrti
Snaží se přežít, ale přežití není vždy jednoduché. Pro co vlastně žije? Člověk je každou vteřinou, minutou, hodinou blíže ke smrti, ale ona ne. Nikdy nezemře, nikdy nezestárne, jen prostě je. A to je na jejím bytí nejhorší. Její trápení nikdy neskončí.
Nyní stála v parku a hledala svou obět pro dnešní noc. Pozorovala jednotlivé lavičky s páry, které zde byly na rande a připadala si jako v restauraci. Prohlížela si denní nabídku a vybírala si jídlo podle dnešní nálady a chuti. Chvíli se rozmýšlela, ale nakonec vyhrál pár, který se právě ruku v ruce chystal k odchodu.
Procházeli městem směrem k jejich domovům, smáli se, povídali si a vůbec netušili, že je někdo sleduje. A už vůbec ne, že je to jejich smrt. Netušili, že toto jsou jejich poslední okamžiky, že zanedlouho zemřou a už nikdy nespatří své milované. Ale alespoň nezemřou sami. Budou mít jeden druhého.
Neviděna se plížila za nimi. Využívala stínů, aby ji skryly a čekala na svou příležitost. Nemusela čekat dlouho, její příležitost přišla, když procházeli okolo opuštěného areálu jednoho průmyslového podniku. Věděla, že v tuhle dobu není šance, aby se tady objevil nechtěný svědek.
Když procházeli okolo dveří tovární haly, chytla dívku a zatáhla ji dovnitř, protože věděla, že její přítel půjde za ní a bude ji hledat. Dívka zaječela, když ji zatáhla dovnitř, ale její jekot ustal, když ji odhodila na zeď. Hlavou narazila tvrdě do zdi, až omdlela a v bezvědomí se svezla k zemi. Její přítel k ní okamžitě přiběhl, klekl si vedle ní a snažil se zjistit, co se stalo. Ani si nevšiml té, která to všechno způsobila.
Neslyšně se k němu zezadu přiblížila a zabořila mu prodloužené špičáky do krční tepny. Okamžitě jí do úst začala téct ta lahodná tekutina. Užívala si každý doušek a ani si nevšimla, že se ji snaží odtrhnout, ale stejně to nedokázal. Proti jejímu smrtícímu kamennému stisku neměl šanci.
Krev doslova hltala, polykala ji plnými doušky a užívala si každou kapku. Chuť krve se jí rozlévala na jazyku a poté jí pomalu, líně stékala hrdlem. Byl to opojně nádherný pocit a ona chtěla, aby nikdy neskončil, aby to prožívala navždy a bez vraždění. Sice v tuhle chvíli jí bylo jedno, že v jejích rukou umírá mladý muž, který měl ještě celý život před sebou, ale později toho možná litovat bude.
Průměrně má člověk v těle 4-6 litrů krve, ale omdlí již při ztrátě dvou, poté už to netrvá dlouho a zemře. Ona to pociťovala naplno. Cítila, jak rychle mu bušilo srdce, když se strachoval o svůj život a jak se jeho tep zpomaloval, čím více krve ztrácel. Nakonec jeho srdce přestalo bít a už ho nikdo nikdy znovu nedokáže přivést k životu.
Bez krve by nebyl život, ale bez krve by nebyla také ani smrt a ona to moc dobře věděla. Ona rozdávala smrt často. Její rukou již zemřeli desítky lidí a na další smrt z jejích rukou čeká.
Když v těle muže už nezbyla ani jediná kapka, která by mohla přijít na zmar, přešla k dívce. Stále byla v bezvědomí. Mohla ji rovnou zabít, ale neudělala to, protože by její krev chladla a už by nebyla tak dobrá, jako když je teplá. Odhrnula jí vlasy z krku a odhalila tak dlouho linii jejího hrdla. Viděla, jak jí pod kůží buší srdce pomalu jako spícímu dítěti, ale i tento pomalý tlukot stačil, aby se jí začaly sbíhat sliny.
Už dál nenechávala svoje chutě čekat a zabořila své stále prodloužené špičáky dívce do krční tepny. Stále byla v bezvědomí, ale když ucítila ostrou bolest, probrala se. Srdce jí začalo zběsile bušit a zaječela. To ji pobídlo k ještě náruživějšímu pití dívčiny krve. Její krev byla lepší než krev jejího přítele. Byla jemnější, lahodnější a její chuť se rozlévala na jazyku jako dobré a drahé víno z nějakého vyhlášeného vinného sklípku, akorát měla hustší konzistenci a byla několikanásobně lepší, vzácnější.
Nebylo divu, že dívce krev z žil zmizela daleko dříve, než jejímu příteli. Znechuceně odhodila dívčino bezkrevné tělo. Už v něm nebyla žádná krev, tak pro ni nemělo význam.
Ona se stala jejich osudem. Jejich smrtí. To ona určovala okamžik, kdy zemřou, kdy vydechnou naposledy a již nikdy nespatří denní světlo. A ona bude vraždit zas. Nikdy nepřestane, protože toto je zase její osud.
Na chvíli se zastavila, hluboce se nadechla a omámeně vydechla. Užívala si ten nádherný pocit, že se alespoň na chvíli zbavila té šílené touhy a tak na hodinu ji umlčela. Věděla, že se touha znovu ozve, ale teď ji bude snazší ignorovat.
Na tělo té dívky a jejího přítele hodila zapálenou sirku. Jejich oblečení okamžitě vzplálo. Jejich těla budou na uhel dříve, než si toho někdo všimne a halu uhasí. Nikdo už nedokáže poznat, jak zemřeli. Pouze podle zubních záznamů odhalí jejich identitu, ale to ji, ani její rasu, nedokáže ohrozit. Jen další vražda zakryta požárem. Nikdo nebude podezírat něco tak nadpřirozené, jako jsou upíři. Stále zůstanou jen v jejich nočních můrách.
Vytratila se dříve, než se požár rozšířil na celou halu. Byla pod nádherným omamným vlivem krve, takže jí stále ještě nedocházelo, co vlastně udělala. Cítila, že bude za dvě hodiny svítat, takže směřovala směrem k jednomu baru, kde ještě mohla chvíli užívat toho pocitu, že se zbavila touhy. Do tohoto baru chodili jenom upíři, takže nikdo se ani nepozastavil nad tím, že má na oblečení i na rtech krev. Ona si toho ani nevšimla.
Objednala si whiskey, protože když měla v tělo dost krve, dokázalo její tělo přijmout i něco jiného než krev a whiskey jí vždy chutnala. Upila ze skleničky a prstem obkroužila okraj sklenice, když si vedle ní někdo přisedl. Byl to upír s černými vlasy a světlýma, skoro šedýma, očima. Mohlo mu být tak kolem dvaceti čtyř a byl pohledný.
„Máš tu volno?“ zeptal se jí milým a lehce svůdným hlasem.
Přikývla. „Mám. Mimochodem jsem Alex.“
„Těší mě. Já jsem Nathan.“ Jeden druhému se představili a bylo to, jako by mezi nimi přeskočila nějaká neviditelná jiskra. Povídali si o všem možném, u toho se k sobě lehce přibližovali a dál to pokračovalo nenápadnými letmými doteky. Nakonec jejich hovor utichl a oni se podívali jeden druhému do očí. Nastalo hluboké ticho a oni ho ukončili hlubokým polibkem. Zkoumali ústa toho druhého jako by na tom závisel jejich život. Tenhle hluboký vášnivý polibek trval dlouho, protože ani jeden z nich nepotřeboval k životu vzduch.
Nakonec se přece jen neochotně od sebe odtrhli a zadívali se jeden druhému do očí. Byla to chvíle dokonalého souznění. Oba věděli po čem v tuhle chvíli ten druhý touží. Oba po těch stejných věcech. Znovu se intenzivně políbili, Nathan hodil na stůl dvacetidolarovou bankovku a oba se zvedli k odchodu. Cestou ke dveřím se líbali a když vyšli ze dveří, rozběhli se upíří rychlostí k Nathanovu domu, protože byl blíž něž dům Alex.
Nathan odemkl a zavřel za nimi dveře. Během cesty do ložnice ze sebe strhali skoro všechno oblečení, takže do postele už skočili jen ve spodním prádle. Líbali se náruživě, vášnivě, intenzivně a mezi tím se navzájem svlékali. Líbali se všude možně, až nakonec skončili oba nazí.
Nathan slíbal Alex všechnu krev, co ji zbyla na rtech i na těle a ona slastně zavzdychala. Prolíbal si cestičku po jejím těle a pak se jí zadíval hluboce do očí. V jejích očích viděl dychtivou touhu, ale on potřeboval vidět to, co tam i našel. Souhlas. Potom už na nic nečekal. Políbil ji a při tom do ní lehce, pomalu pronikl. Ten polibek byl tak elektrizující a přesycen touhou a slastí, že oba mysleli, že explodují ve víru vášně. Měli dojem, že se rozlétnout na tisíc kousků, ale v tuhle chvíli by jim to ani nevadilo. Byla by to překrásná smrt.
Tohle byla chvíle dokonalého souznění. Ale nic nádherného netrvá věčně, proto i tenhle okamžik musel jednou skončit.
Vyčerpaně se v objetí sesunuli do peřin. Nedokázali se ani pohnout, byli nadopováni jednou z nejsilnějších drog, pro kterou by lidé byli schopni vraždit, jen aby ten slastný pocit vydržel déle, ne jen těch pár mizivě krátkých okamžiků. Ale než se stačili vůbec vzpamatovat, vyšlo nad obzor slunce a jejich oči se zavřeli. Byli mrtví a tak zůstanou, dokud znovu nezapadne slunce a měsíc nevdechne jejich tělům opět život.
Až se se západem slunce proberou, vyrazí spolu do ulic a vezmou pár životů. Tohle nikdy neskončí. Ona je ztracená duše, pokud je duše to správné slovo, která bloudí temnotou noci a rozdává jen smrt, strach, smutek a bolest. To je to jediné, co ještě umí. Co jí ještě zbylo, akorát nyní již nebude vrahem sama. Budou vraždit spolu, užívat si pití krve a potěšení noci. Věčnost už nebude tak nepříjemně dlouhá. Budou ji sdílet spolu. Navždy…