BEZ HRANIC - náš online šuplík
Money, money, money
Sekce
Anketa
05.12.2011 [21:30], Iwka, Poezie, komentováno 3×, zobrazeno 127×
Další báseň, trapně naducaná emocemi zmatené dospívající. Už vás to musí fakt těžce nebavit.
Jenže víte, co? Já si prostě nedám pokoj a rýpat budu a budu!
Protože jsem tak zlá a vidím na ostatních chyby a potřebuju se z toho vypsat a nutím vás k porozumění. :D A jsem tak drzá, že to zase cpu do rýmů, jo! 8)
Iwka (kdo jinej zas)
Money, money, money
Tak se mi zdá,
že vše, co život nabízí,
je to, že se vždy sklízí,
jen minimální mzda.
Že cokoliv uděláš,
nemá žádnou cenu,
známost dělá měnu,
to prostě ukecáš.
A proto má osoba,
jako věčný samotář,
nespoutaný odbojář,
ví, jaká je doba.
Už vim, jak se správně vtírá,
jakejm lidem lézt do zadku,
na jakym chodit podpatku,
určuju, kdo umírá.
Jasně, že ne skutečně,
je to společenská sebevražda,
to, čeho se bojí každá,
ani já nebudu krásná věčně.
Ale zatim jsem tady,
mladá, nohy do nebe,
tělo pasující do tebe,
se žvejkačkou od Prady.
Když náhodou dostanu rýmičku,
čekám, až objeví se Brad,
nabídne mi tady a hned,
kapesník pro správnou dámičku.
Ale řeknu vám, dost jsem pokročila,
už nejsem to nemehlo,
co se samo ani nepohlo,
na záchod jsem se naučila!
Tohle je fakt mimo a není to ode mě pěkné, ale k jistému druhu lidí budu asi vždy chovat určitou averzi. Tak díky, že jste to nějak přetrpěli a snad se ve vašich očích neměním v zapšklou puberťačku, co nenávidí celý svět (ve skutečnosti jen téměř všechny lidi O:))
Přidat komentář
Komentáře
1
2) Magda (06.12.2011 16:40)
Tohle je jediná báseň, co jsem od tebe kdy četla, takže neznám Tvůj styl, ale i přes to se mi moc líbí.
Já se taky vždy snažím říct, co si myslím, ale nikdy to nedopadlo Takhle...
Každý verš, každá strofa... Dokonalé...
1) Wendy (05.12.2011 22:01)
Woow, myslím že si to všechno dokonale vystihla...
Přečetla jsem si to už čtyřikrát a pořád nemám dost...
Vážně hustý..!
3) Iwka (15.01.2012 22:10)
Holky, díky! :* To je tak kráásné, když někdo pochválí i takovou hrůzu
Často vidím plno chyb, ale neskutečně to pomáhá, a i když vím, že je v mých básních víc emocí, než talentu poety, házet to sem mi dělá radost. 
Wendy, děkuji
Magdo, jakmile s tím jednou začneš, je to hrozně návykové. Takže když už mě něco drtí, ať pěkné či ošklivé věci, dostávám to ze sebe psaním, hlavně poezií, tedy.