BEZ HRANIC - náš online šuplík
Mušketýr z muškátů
Sekce
Anketa
03.02.2011 [09:30], Nebraska, Ostatní, komentováno 11×, zobrazeno 558×
Když jsem četla po sedmé Pohádky z Krkonoš a naše děti nechtěly o žádné jiné knížce ani slyšet, už mi to trochu lezlo krkem. Tak jsem sedla a vymyslela tuhle. Měla úspěch, tak si ji dáme ještě párkrát a pak sepíšu další :-)
U brány statku stál velký kamenný květináč plný muškátů. Červené, růžové, bílé i tmavě nachové. Vypadalo to moc hezky a už z dálky to vonělo. Včely a čmeláci se bzučením sbírali pyl a nevšímali si malého mužíčka, který ležel na okrají květináče a vyhříval se na sluníčku.
Měl na sobě vysoké boty, tmavé kalhoty, bílou košili a na hlavě široký klobouk s velkým pírkem. A vedle něj ležel jeho meč. Ten mužíček byl Mušketýr a tady v muškátech bydlel.vedl
Většinu doby se staral o to, aby mu do jeho muškátů nelezl nikdo cizí. Včely a čmeláci byli v pořádku, ty mu pomáhaly se o jeho domov starat. Ale housenky k němu do muškátů nesměly. Byly věčně hladové a okousávaly jednotlivé listy. To Mušketýr neměl rád. Stejně tak hryzce, který chtěl překousat kořeny muškátům.
Ale občas, jako právě dneska, ho bylo potřeba někde jinde.
„Pane Mušketýre?“ ozval se tichý pisklavý hlásek. Mušketýr otevřel oči a zamžoural do sluníčka. Pak se posadil a proti němu seděla myška.
„Ale ale,“ podivil se Mušketýr. „Copak ty tu děláš?“ Myška si povzdechla:
„Nevěděla jsem, za kým jiným jít. Potřebujeme, abyste nám pomohl. Ve stodole totiž něco je a my se toho bojíme!“
„O hó!“ zahřměl Mušketýr a než bys řekl švec, stál připraven k boji i s mečem u pasu. „Strašidlo říkáš?“ Myška zavrtěla hlavou:
„My nevíme, jestli je to strašidlo. Možná ano. Je to moc hlasité, vrčí to a chroptí. Takhle!“ A zavrčela na Mušketýra tak, že úlekem poposkočil. Už nevypadal tak odhodlaně.
„A jak je to velké?“ zeptal se.
„Moc velké, pane! Myslíme si,“ řekla a popoběhla k němu blíž, „myslíme si, že je to možná drak!“
„Drak?“ Mušketýr vykulil oči a pak si zamyšleně zatahal za vousy na bradě. „No, jestli je to drak, tak je mi líto. Draky já v popisu práce nemám.“
„Ale... Ale pane Mušketýre,“ pípla myška vyděšeně. „Vždyť vy jste ten nejstatečnější hrdina na celém dvoře! Kdo jiný by měl porazit draka, než vy?“
„Ne ne,“ zavrtěl hlavou Mušketýr. „Na draky se musí s koněm a kopím a já mám jen meč. S drakem já bojovat nebudu.“
„Třeba to není drak,“ zašeptala myšička a čumáček se jí chvěl, protože se jí chtělo plakat. Mušketýr se na ni podíval a bylo mu jí líto. Maličká, vyděšená myš si se strašidlem nebo drakem neporadí. A on, i když se bojí, je určitě silnější a statečnější než ona. A věděli to i všichni obyvatelé dvora, kurníku, stájí, chléva i stodoly. Vždyť to byl on, kdo zahnal kunu, která chtěla krást slepicím vejce. A on taky zahnal cizího hraboše, který chtěl sebrat zrní. A když přiletělo několik kobylek a vrhly se na záhony se salátem, Mušketýr mezi ně vběhl a všechny je vyplašil. Už se nikdy neukázaly.
A teď, teď je potřeba, aby se utkal s drakem. Nebo se strašidlem.
„No dobře,“ řekl. Myška k němu zvedla uplakané oči. „Utři si slzy, myšičko, jdeme se podívat, co se to v té stodole děje,“ rozhodl a myška radostně přikývla.
Mušketýr řekl včelám a čmelákům, aby se mu hezky starali o jeho květiny, že se brzo vrátí. Pak společně s myškou slezl dolů na zem a odhodlaně se vydal přes dvůr.
Nedošli ani ke konvi a už za nimi šla skupinka zvířátek.
„Kvok, slyšely jsme, že jdeš zahnat strašidlo,“ řekla černá slepice.
„Nene, draka!“ opravila ji ta kropenatá.
„Nevíme, co tam je,“ uklidňoval je Mušketýr, ale ruka na meči se mu trochu třásla.
„Já slyšel, že je to banda loupežníků,“ zabručel chroust, který Mušketýrovi sotva stačil.
„A mně říkala koza, že tam nakoukla a byla to velká černá obluda,“ zaštěbetal vrabec.
Mušketýr dostal strach. Byl sice nejodvážnější mužíček na statku, ale s velkou černou obludou by si neporadil. Právě se chystal říct zvířátkům, že si to rozmyslel a jde domů, když promluvila myška:
„Ať je to, co je to, pan Mušketýr to zjistí a všechny nás ochrání.“ Mušketýr si jen povzdechl. Ale to, že mu zvířátka tak věří, mu dodalo trochu odvahy.
Zanedlouho byli na dohled otevřených vrat do stodoly. A už to slyšeli všichni: zevnitř se ozývalo funění, chrčení, brumlání a vrčení. Pak bylo chvilku ticho, ale jen proto, aby se další táhlé zavrčení ozvalo o něco hlasitěji.
„Blíží se to!“ zakdákala vyděšeně kropenatá slepice a utekla ke kurníku, až za ní pírka létala. Ostatní zvířátka se také schovala, jen chroust stál vedle Mušketýra a pochybovačně řekl:
„To jsem zvědavý, jak si s tím poradíš.“
Mušketýr se zhluboka nadechl, vytasil meč a vydal se k vratům. Teď už se doopravdy bál, ale zvířátka mu věřila a on je nemohl zklamat. Zvuky se ozývaly pořád hlasitěji, a když Mušketýr konečně vstoupil do stodoly, byl připravený na to, že uvidí obrovitánského draka se sedmi hlavami. Jenže neviděl nic, co by ve stodole nemělo být. Seno, sudy se zrním, motyky a hrábě, kosa, nůše na čerstvou trávu pro králíky, hromada brambor.
Nikde žádný drak ani strašidlo. Přesto bylo chrčení a vrčení slyšet dál.
Mušketýr se opatrně vydal na průzkum stodoly. Obešel sud se zrním, aby se dostal blíž k hromadě sena – a pak to uviděl.
Něco černého a chlupatého, přímo v seně. Vrčelo to a mručelo.
Bubák! Strašidlo! Tak tady je, schovává se! Ale Mušketýr ho našel a teď ho odsud vyžene! Nebo ho aspoň slušně poprosí, jestli by nemohlo jít strašit někam jinam, že tu děsí myšky.
Potichu došel až k senu, zhluboka se nadechl a řekl:
„O hó!“ Ale neznělo to odhodlaně a statečně, jak chtěl. Bylo to jen takové tichounké O hó. Ale vrčení ztichlo.
„Pane strašidlo?“ řekl Mušketýr opatrně. „Mohli bychom si promluvit?“
„Strašidlo?“ zopakovala ta černá chlupatá věc vyděšeně. „Tady je strašidlo?“ Mušketýr nevěděl, co na to říct. Je možné, že strašidlo neví, že je strašidlo? Než se stihl zeptat, hromada černé kožešiny se pohnula a rozmotala, pak se to postavilo na čtyři nohy. Najednou si to přišláplo dlouhé plandavé ouško, zakoplo to a skutálelo se to hned vedle Mušketýra. Všechno se to stalo tak rychle, že se Mušketýr nestihl ani leknout.
„Já se bojím,“ kníklo čtyřnohé strašidlo a postavilo se. A Mušketýr se rozesmál.
Vedle něj totiž stálo vyděšené štěně, které se rozhlíželo po stínech a tmavých koutech stodoly a tenkým hláskem se ptalo:
„Zaženete toho bubáka?“
„To jsi byl ty!“ smál se Mušketýr. Štěně poplašeně poskočilo:
„Cože? Já nejsem žádné strašidlo! Jen jsem si tu na chvilku lehlo a zdřímlo. Na tom seně se krásně spí.“
„A svým chrápáním jsi vyděsilo celý dvůr,“ vysvětlil Mušketýr. Štěně překvapeně naklonilo hlavu na stranu a zvedlo jedno ucho.
„Já? Jsem jen štěňátko,“ divilo se.
„Já vím. A teď to vysvětlíme i všem zvířátkům,“ navrhl Mušketýr. Vydal se ven ze stodoly a černé nemotorné štěně ťapkalo za ním.
„Podívejte,“ křikl Mušketýr. „Vedu vám toho vašeho draka!“
Zvířátka pomalu vykukovala ze svých skrýší a chroust zabručel:
„Vždyť je to jen štěně.“
Mušketýr vysvětlil, že štěňátko usnulo a chrápalo. Tím vyděsilo myšky a myšky pak polekaly celý dvůr.
„Příště, až budete slyšet hrozivé zvuky, se nejdřív podívejte, kde spí štěně,“ poradil Mušketýr a vydal se zpátky ke svým muškátům.
Ale žádné divné zvuky se už ze stodoly nikdy neozvaly. Štěně si Mušketýra tak oblíbilo, že chodilo spát pod velký kamenný květináč. Včely a čmeláci se jeho hlasitého chrápání, vrčení a ňafání a poštěkávání nebáli.
A Mušketýr už vůbec ne. Vždyť je to ten nejstatečnější mužíček na dvoře.
Přidat komentář
Komentáře
1
9) AliceBrandon (03.02.2011 20:22)
Ty jsi prostě talent ať už jde o jakýkoli žánr.
Myslím, že bys jich opravdu měla sepsat víc a pak by po tobě Fragment skočil, že bys ani nevěděla odkud to přišlo.
Co takhle celá sága o Mušketýrovi z muškátu? Musí mít přece úžasně zajímavý život.
Vždyť je to ten nejstatečnější mužíček ve dvoře...
6) Ivanka (03.02.2011 14:04)
Ty jsi opravdu génius! Cokoliv jsem od tebe četla se mi líbilo a tohle rozhodně nebylo výjimkou. Moc krásná pohádka. 
4) Alorenie (03.02.2011 11:36)
to je nádherný! už vím, co budu číst sestřence, až tu zase bude 
(3 a půl roku) krásný příběh 
3) Ree (03.02.2011 11:03)
Jééééééé, to budu číst prckovi příště 
Něco takového tady chybělo 
Takže já budu čekat na další úžasnou pohádku a jednou, JEDNOU!!! mi ji budeš předčítat před spaním 
2) semiska (03.02.2011 10:58)
Nádhera. I já velká bych byla schopná to poslouchat a usínat u toho. Moc se ti to povedlo.
1) ambra (03.02.2011 09:41)
Moc hezký a neotřelý. Dnes určitě vyzkouším a dám vědět, jaký byl ohlas . Říká se, že pohádka je jedna z nějtěžších disciplín - aby to bylo pro děti a přitom to "nešišlalo". Tahle je, myslím, naprosto přesná! Jo a slovní hříčka mušketýr z muškátu -
11) eMuska (04.02.2011 18:29)
júúú! Muška sem, Muška tam, Mušketiera prečítam!
Zachránili sme celý dvor! Jupííí!
