BEZ HRANIC - náš online šuplík
Napsal sám život - Tango
Sekce
Další odkazy
22.01.2012 [17:45], Eleanor, ze série Napsal sám život , komentováno 9×, zobrazeno 210×
Občas je dobré se svěřit nebo se podělit o zážitky, které stojí za to. A že já jich v poslední době mám hodně. Postupně vám sem budu přidávat příběhy ze života. Někdy z mého, někdy od někoho, kdo bude ochotný se s vámi také podělit o svou ujetou, švihlou, šílenou story. Občas si pobrečíme, občas se budeme lámat smíchy, a někdy dokonce budeme vrtět hlavou nad tím, že tohle se opravdu stát nemohlo. Pamatujte si při čtení hlavně jedno: Všechno, co zde napíšu, vychází z reality.
U příběhů budu často měnit místa, kde se dotyčná věc opravdu stala a u lidí jména. Občas něco trochu víc přismahnu, aby to bylo zajímavější.
Už zase jsem na něj čekala. Mám já tohle zapotřebí? Jo, co si budeme povídat, je to fešák. Inteligentní, sportovec a ty čokoládové oči! Jenže mezi námi to podle mě nezajiskřilo. Jiskra je velmi důležitá věc a bez té žádný vztah nestojí za to.
Ale asi bych měla začít úplně od začátku. Jeho jméno je Marek a poznali jsme se na párty Erasmu pro čvuťáky (Erasmus - program škol, který umožňuje studentům vyjet mimo republiku pomocí stipendií, ČVUT - České vysoké učení technické). Tyto party bývají často ve velmi přátelské atmosféře. Seznámíte se tam, kde s kým. Buď s nějakým cizincem, který přijel na návštěvu k nám, nebo s nějakým tím českým studentem. Dalo by se říct, že je to často místo, kde se dají ulovit kluci, kteří mají něco v hlavě. Bohužel to neplatí vždy. Titul prostě není všechno.
Na party mě vzala kamarádka, abych utekla od stereotypu domova s přítelem. Co? Jsem mladá a přece nebudu doma čekat, až se chlapec vrátí z tréninku! Je jiná doba a život si člověk musí umět užít. Proto jsem nabídku přijala a šla vstříc večeru po boku kamarádky a jejích kamarádek.
Potom co mi byla představena kopa cizinců, jsem se dostala také k jednomu Čechovi. Ano, jméno už znáte, k Markovi. Byl milý a dalo se s ním příjemně povídat, a když už jsem musela jít, místo telefonu jsem vyfasovala jméno s příjmením s tím, že se později najdeme na Facebooku. Říkáte si, kde je ta doba, kdy se dávala telefonní čísla, či se psaly dopisy plné krásných slov? S Facebookem je téměř fuč, pokud nepotkáte náhodou muže, který k balení holek rád využívá starou klasiku. Ale o tom zase jindy.
Aby se neřeklo, druhý den jsem si Marka přidala do přátel, ale neozvala jsem se mu. Byla jsem vypočitatelná. Jednoho muže jsem měla na krku a na jakékoliv podvádění jsem si nepotrpěla. Jenže člověk nikdy neví, co když vás dotyčný s kterým jste, opustí? Prostě jeden přítel navíc na Facebooku mě nezabije. A důležité je znova upozornit na to, že jsem mu za celou dobu, co jsem byla zadaná, nenapsala, a protože jsem na jednu zprávu neodepsala hned po party, v přátelích si mě Marek nechal a asi mě taky uložil k ledu. Asi pochopil. Kdo ne? Když jsem měla ve statusu vztahů zadaná.
Ale rok s rokem se sešel a já nakonec byla nezadaná. Po dlouhé době sama, přemýšlící, jak zatraceně dostanu z hlavy svého bývalého. S oslovováním kluků jsem měla problémy, protože jsem vypadla ze cviku a pokaždé, když byl přede mnou kluk, který stál za to, jsem to s radostí doslova podělala.
Proto, když jsem byla nemocná a trávila čas u počítače mě na Facebooku zaujaly nové fotky od Marka. Vrátil se akorát z Asie a moje já neodolalo a muselo okomentovat fotku, kde se nehorázně ládoval s kamarády kopou jídla. A komentář dal komentář, ani nevím jak, druhý den jsem byla pozvána na kafe. Je dobré doplnit, že jsme si poměrně rozuměli a našli jsme společný sen - naučit se tančit tango.
Pak už bylo jednoduché najít jakýkoliv kurz na internetu a domluvit se na tom, že budeme chodit. A tak se stalo to, že jsem ho mohla potkávat aspoň jednou týdně na kurzu tanga. I kdyby z našeho „přátelství“ nic nebylo, minimálně bych si odnesla znalost základních kroků tanga a zajímavých zážitků. Ačkoliv jedna moje malá část tajně doufala, že jiskra při tangu přeskočí a třeba z něj bude časem něco víc než kamarád.
Hodiny tanga s Markem se staly poměrně rutinou. Každý večer ve čtvrtek jsme se sešli v kavárně, kde jsme dali kafe, a pak se šli ztrapňovat na parket. Žádní extra tanečníci jsme prostě nebyli.
Jak se ukázalo, tango je velmi intimní tanec. Často se obličeji dotýkáte tváří v tvář a partnerovi u nějakých těch variací přejíždíte občas po vnitřních stranách stehna, nebezpečně blízko jeho rozkroku. A to nemluvím o neustálém tisknutí tělo na tělo. Prostě bez přitisklých boků na partnerovi se tango pořádně tančit nedá. Nejednou jsem byla rudá studem, když jsem se snažila nemotorně na podpatkách kopírovat pohyby naší lektorky, která mě opravdu nešetřila. Vždy přišla a srovnala mě na Markovém těle, tak jak to mělo správně vypadat. A světe div se, jiskra stále nepřeskočila.
Oba už jsme dávno věděli, na čem jsme a kamarádství nám časem začalo připadat jako dobrá volba. Rozuměli jsme si a rádi jsme se vídali. Tango bylo fajn záminka, jak se nadále setkávat. Úspěšně jsme spolu dochodili kurz začátečníků a domluvili jsme se, že po Vánocích bychom mohli chodit do pokročilých.
A teď se vracíme do současnosti. Sedím na kafi v kavárně, kde máme sraz a jako vždy, dle jeho dochvilnosti na něj čekám a čtu si knížku, kterou jsem si cestou ze školy půjčila. Jeho pozdní příchod mě opravdu neštve. Už jich bylo tolik, že taková věc mě přece nemůže rozhodit. A ohledně jeho jsem to měla v hlavě srovnané. Prostě to nebyl ten pravý a já to moc dobře věděla.
Jenže tentokrát, když jsem zvedla hlavu a uviděla ho, jsem vedle něj spatřila dívku o trochu vyšší než já s hnědýma očima. V jednu chvíli jsem snad zahlédla, jak jí v nich lítají blesky. Tvářila se jako bohyně pomsty. Rozhlédla jsem se okolo, jestli ten její vražedný výraz patří opravdu mně a ujistila se, že se dá kolem nich případně uniknout ven. No, co když mě bude chtít mlátit kabelkou? To bych prohrála, já v té své cihly nemám.
Marek s brunetou ke mně postupně došli a já se slušně zvedla, připravená se seznámit, s dívkou vraždící mě pohledem. Byla jsem zvědavá a zajímalo mě, co jsem jí udělala. Nebo spíš, jak se zachová? Přečetla jsem v jejím obličeji správně její povahu? A jak se zachová on? Bude skákat, jako ona píská nebo ji nijak uzemní. Něco mi prostě říkalo, že tohle si nemůžu nechat ujít.
„Ahoj,“ pozdravil mě trochu nesměle Marek.
„Ahoj,“ vrátila jsem mu plna očekávání z nastávající situace získávající jako vždy přátelský polibek na levou stranu tváře. Překvapivě, dívce vedle něho se začalo v očích blýskat dvojnásob. Potom si Marek odkašlal a udělal to, na co jsem celou dobu čekala.
„Tohle je moje nová přítelkyně Klára. Kláro, tohle je moje partnerka na tango, Lucka,“ kývla jsem jí na srozuměnou a podala ruku. Jenže její reakce byla naprosto opačná než ta moje. Nezachovala si vážnou tvář a vybuchla:
„Tak s tou teda na tango chodit nebudeš,“ pronesla příkazem a ruku mi raději ani nepodala. Na což Marek zkoprněl a já čekala další jeho reakci polykající salvy smíchu, které na mě s jejím výstupem navalila. Marek se nakonec hodně rozpačitě podíval na mě, a pak na svou přítelkyni, která téměř vypadala, že si podupává, jak čekala na jeho další reakci. Nevím, co ho asi vyděsilo víc, jestli její chování nebo nasupený výraz, že se vůbec pokouší se mnou chodit na tango, ale nakonec se vzdal a zašeptal mým směrem:
„Promiň,“ a s tím vzal Kláru za ruku a odešel s ní z restaurace. První jsem sice byla z jeho reakce na její výstup trochu v šoku, ale nakonec jsem propukla v hlasitý smích a překvapivě jsem nebyla jediná, kdo se začal smát. Protože tomu se nesmát nedalo.
Dopila jsem v klidu sama kafe, stále se uculující celému dnešnímu zážitku a zažádala o účet. Přihnal se ke mně číšník, kterého jsem vídávala minimálně jednou týdně, protože tohle byla moje oblíbená kavárna.
Ten mi předložil účet a celou dobu na něm bylo vidět, že se snaží nesmát. Když jsem zaplatila a nechala mu slušné dýško, dodal:
„No, tak snad příště to vyjde. Rádi vás zase někdy uvidíme,“ na což jsem zrudla a byla jsem ráda, že odešel. Plna rozpaků s dnešního večera jsem se vydala vstříc novým zážitkům a mému sladkému domovu.
předchozí kapitoladalší kapitola
Přidat komentář
Komentáře
1
8) semiska (23.01.2012 13:02)
Moc dobrý. Jako bych to viděla před očima. 
A to se tobě stává plno zajímavých věcí... 
7) Eleanor (23.01.2012 11:30)
incompertus, s číšníkem to nijak nedopadlo. Nebo zatím o tom nevím, ale třeba někdy něco zjistím. 
Poptám se po nějakých drbech
Janicza, upřímně, snad za tohle zveřejňování jednou nedostanu přes pusu, ale pár příběhů mám ve své hlvě v záloze a mám takovej pocit, že jich bude přibývat.
Fanny, u tohohle opravdu nevím, co dál napsat. Ale vzkážu Lucce, ať se třeba pokusí číšníka pozvat na rande, ať mám pak o čem psát
Joele, je to bratr jejího lektora na jiné tancování. Dokážeš si pak představit, jaké tam budou okolo drby?
annaliesen, děkuju.
Nosska, tak promiň. Jméno Klára už jen tak nepoužiju a nebo pro dívku, která je hodná a není taková pipka
6) Nosska (22.01.2012 21:59)
Teda, jako nejdřív si říkám, jé jmenovkyně, ale pak se z ní vykube taková pipka
Zabít by bylo málo
3) Fanny (22.01.2012 19:18)
Jsem zvědavá jaké budou ostatní příběhy a tenhle nápad se mi strašně líbí a taky dotaz: Můžeme se dočkat pokračování, jak tohle ještě dopadne? Mě by to totiž opravdu zajímalo 
1) incompertus (22.01.2012 18:31)
dobrej nápad, psát věci, který se skutečně staly 
.. Jak to asi dopadlo/dopadne s tim číšníkem ? třeba nijak...ale úžasnej příběh ze života !
9) Eleanor (23.01.2012 13:14)
semisko, to máš pravdu. V posledních pěti měsících válím ostošest. Ale o nejaktuálnější telenovele vás zatím nebudu informovat takhle veřejně. Pěkně si počkám, jak dopadne
Ale když to vezmu tam a zpět. Čeká vás toho hodně