26.12.2011 [10:45], ambra, Poezie, komentováno 16×, zobrazeno 399×
Příliš dlouhá cesta.
Těžko mi můžeš říkat
Lásko
rozbitá zbitá směju se ti
každičký záhyb plný smetí
navždycky ve mně něco
prasklo.
Splašené vločky deštěm
smyté
Boží hod bláto mezi prsty
kdesi je kdosi nahý čistý
děťátko za nás navždy
bité.
Stažená z kůže novým
křestem
lednový mráz mi nehty strhá
k jaru se klene prázdná duha
vracím se domů ztichlým
městem.
11) Twilly (26.12.2011 20:45)
TŘI BLBÉ ODSTAVEČKY!!!!! Jenom tři, kurňa! A jenom těch několik slov ti stačí k tomu, abys mě hodila do bláta, prošla po mně tak, aby sis neumazala boty a krutě odešla pryč. Takhle málo stačí, abys mě dostala na kolena a já s otevřenou pusou kývla na jakýkoliv tvůj nápad. Jsem tvoje, co se tvých slov týče...
10) ambra (26.12.2011 19:41)
Dívky, děkuju
. Večer jsem četla Mikuláška a ve dvě ráno mě ta nálada z něj nějak dostihla. A jako vždy - lyrický subjekt je samozřejmě úplně cizí osoba
.
8) Bye (26.12.2011 17:50)
Do háje, ambro. Budu si říkat, že je to smyšlený příběh a jakákoliv podobnost s realitou je naprosto nereálná, jo?
Tak krátké a přesto tak výstižné. Bravo!
4) gucci (26.12.2011 11:11)
........proč mám dojem, že jsi popsala mé pocity z letošního roku...
...
Letos jsem byla na své první půlnoční!!!...a stálo to za to
2) Hanetka (26.12.2011 11:05)
Nad Tvými řádky vždycky
němá
užasle zírám,čtu to znova,
klaním se, kořím, hledám slova,
závidím talent, což se
nemá.
16) kytka (01.01.2012 22:52)
Maruško... Nádhera, z které mrazí.