BEZ HRANIC - náš online šuplík
Profesor Morous 1 - Mnoholičná Hermiona
Sekce
Anketa
13.02.2012 [22:15], Casiopea, ze série Profesor Morous, komentováno 18×, zobrazeno 744×
Voldemort pomalu ale jistě upevňuje svou pozici a jeho stoupenců přibývá. Po smrti Albuse Brumbála se ředitelem Bradavic stává jeho nenáviděný vrah Severus Snape. Fénixův řád je téměř rozprášen, Harry a jeho přátelé marně pátrají po dalších viteálech. Ve chvíli nejhlubší beznaděje kdosi navrhne zoufalý plán. Poslat do Bradavic nového profesora, který se pokusí o nemožné. Jen jeden člen Fénixova řádu je dostatečně chytrý, aby mohl obstát. Hermiona Grangerová. Merlin jí pomoz!
Prolog
Dívala jsem se na ně a přes veškerou tíseň nadcházejícího okamžiku jsem se musela usmát. Máma a táta se skláněli nad katalogem nějaké cestovní kanceláře a diskutovali o tom, které letovisko zvolí pro letošní rodinnou dovolenou. Maminka předkládala jeden argument za druhým, a když se na tátu na závěr usmála a pohladila ho po rameni, jako by odstraňovala neviditelné smítko, měla vyhráno.
Ještě včera jsem měla v plánu je obejmout a rozloučit se. A teprve potom odejít a smazat veškeré stopy své existence. Teď jsem ale cítila, že to nedokážu. Pokud jsem měla odejít, musela jsem to udělat hned a bez loučení.
Když jsem pomalu zvedla ruku s hůlkou, třásla jsem se. Snažila jsem se připomínat svému vyděšenému podvědomí, proč to vlastně dělám. Pátrání po viteálech uvázlo na mrtvém bodě a válka se pomalu ale jistě stávala noční můrou pro všechny odpůrce Temného pána. Pokud měli mít Harry s Ronem nějakou šanci najít další střípky Voldemortovy duše, bylo třeba získat informace. A existoval jen jediný člověk, který nám je mohl poskytnout. Ten, který zavraždil Albuse Brumbála. Ten, který byl pravou rukou Voldemorta. Princ dvojí krve a jak se ukázalo také dvojí tváře. Severus Snape.
Plán, který vymysleli přeživší členové takřka vyhlazeného Fénixova řádu, byl zoufalý. Jak přelstít jednoho z nejchytřejších a nejmocnějších čarodějů? Jak získat jeho důvěru, když nikdy nikomu nevěří? Ale zoufalí lidé dělají zoufalé věci a o čarodějích to platí zrovna tak.
Vždycky jsem toužila vyniknout. Chce se mi smát, když si vzpomenu na všechny ty hodiny strávené nad knihami a lexikony. Jako by vynikající prospěch byl tím nejdůležitějším na světě. Válka mě ale naučila dívat se na věci z trochu jiného úhlu. Teď mám příležitost vyniknout, udělat něco výjimečného. Jenže mám z toho strach.
„Nikdo jiný to nedokáže, Hermiono,“ řekl mi tehdy Harry, když viděl, jak jsem zbledla. Dokonce i Ron poprvé v životě místo „šprtka“ použil slova „fakt chytrá“. Jenže tohle nebude jako skládat zkoušky NKÚ. Dokonce ani jako zdolávání OVCE. Pokud selžu, nejspíš už nebude nikdo, kdo by o Hermioně Grangerové, premiantce z Bradavic, vyprávěl.
„Zapomeňte,“ zašeptala jsem.
Čas se zastavil a kouzlo začalo působit. Se staženým hrdlem jsem sledovala, jak z rámečků na stěnách mizí mé fotografie, a věděla jsem, že stejně pečlivě jsou jakékoli stopy mé existence vymazávány z myslí rodičů. Už jsem tu nemohla zůstat.
Hůlku jsem uklidila do skryté kapsičky na vnitřní straně bundy a sáhla jsem do své zdánlivě maličké kabelky.
„Accio Letax.“
V dlani jsem okamžitě ucítila jemný prášek. Naposledy jsem se rozhlédla. Pak jsem udělala krok a ocitla se v dutině krbu manželů Grangerových. Modré plameny za mnou spálily všechny mosty.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
1) Mnoholičná Hermiona
„Jste připravená?“ Profesorka McGonagallová si mě měřila zkoumavým pohledem přes obroučky svých brýlí. I přes obvyklý přísný výraz jsem na ní ale viděla, že má prachobyčejný strach. Stejně jako já.
„Lepší už to nebude,“ promluvila jsem mužským hlasem, na který bych si asi měla zvyknout.
„Nebojte se, Hermiono. Životopis Herkula Morouse jste se naučila dokonale a Severus ho osobně nezná, takže nehrozí, že by na něco přišel.“
Přikývla jsem a pak jsem se podrbala na tváři porostlé strništěm, protože to příšerně svědilo. Jak to muži mohou vydržet?!
„Budu vám pomáhat, jak jen to půjde. Ale to zásadní bude na vás.“
Profesorka mi povzbudivě stiskla rameno a nervózně se usmála.
„Tak pojďme.“
Pohledem jsem zkontrolovala hodiny na krbové římse. Mnoholičný lektvar by měl působit ještě dvě hodiny. Vzala jsem si jen tolik, aby to vydrželo přes společnou večeři. Při představě, že tu příšernou břečku teď budu muset pít po litrech, se mi obracel žaludek. Utěšovala mě jen myšlenka, že skutečný Herkules Morous, expert na lektvary a absolvent Evropské mezinárodní školy kouzel v Čarohlavech, je na tom o něco hůř. Prakticky přes noc přišel téměř o všechny své vlasy. Těch lektvarů totiž budu potřebovat opravdu hodně…
V doprovodu profesorky McGonagallové jsem opustila svůj pokoj a ponurými chodbami, které se od dob Albuse Brumbála tolik změnily, jsem mířila vstříc setkání se Severusem Snapem. Mou neveselou náladu nevylepšil ani pohled na smutné tváře obrazů visících na stěnách. Všechny uhýbaly pohledem. Jak jsem si všimla, některé rámy dokonce zely prázdnotou.
Strašlivou proměnou prošla také Velká síň. Někdejší hvězdná obloha a les planoucích svíček zmizely. Místo toho bylo možné vidět jen obyčejný kamenný strop. Celá místnost se utápěla v chmurném pološeru. Někdejší smích a hlahol bradavických studentů nahradil ustrašený šepot a bohatou tabuli plnou pamlsků prostá spartánská strava. Přehlédla jsem celou místnost a všimla si, že se málokteré z dětí vůbec odvažuje zvednout hlavu od svého talíře. Všichni vypadali vystrašeně a unaveně.
Než jsme překonaly celý sál, mé – teď značně korpulentní tělo – se zadýchalo. Zatracený Morous! Měl pěknou nadváhu a mě z toho dloubalo v kyčli.
Proud mých myšlenek rázně přerušil jediný pohled do čela učitelského stolu, kde neseděl nikdo jiný, než nový ředitel Snape. Jedl svižně, a co chvíli se přísným zrakem přesvědčoval, že jsou všichni kolem nešťastní tak, jak mají být. Rozbušilo se mi srdce a zadoufala jsem, že Herkules Morous nemá třeba aterosklerózu. Mohla bych taky dostat infarkt. Čekalo mě seznamování.
Profesorka McGonagallová vystoupila na stupínek a zastavila se přímo před Snapem. S vydatným funěním jsem udělala totéž. Snape se ani neobtěžoval zvednout k nám hlavu.
„Severusi,“ oslovila ho. „Přivedla jsem…“
„Drahá, Minervo,“ přerušil ji svým typicky sarkastickým tónem. „Když už jsi považovala za nezbytné vyrušit mě při večeři, mohla bys mi vysvětlit, čemu jsi nerozuměla na větě: Už mě nikdy neoslovuj křestním jménem!?“
Popuzeně odhodil ubrousek a teprve teď k nám zvedl oči. Bylo mi na omdlení. Hodil po mně velmi krátkým a zároveň znechuceným pohledem a pak se netrpělivě zadíval na profesorku.
„Odpusť… te, pane řediteli,“ opravila se a v jejím hlase bylo znát, že se jí to vůbec nelíbí. „Dovolte, abych vám představila naši novou posilu. To je Herkules Morous. Bude místo vás vyučovat lektvary. Vzpomínáte si… Doporučilo ho ministerstvo.“
Nenápadně do mě dloubla loktem a tak jsem udělala krok vpřed. Setkala jsem se s upřeným pohledem páru uhlově černých očí.
„Vy si skutečně myslíte, že zvládnete to stádo tupohlavců učit lektvarům?“ zeptal se mě tónem, který jasně říkal, že on sám tomu tedy nevěří ani na vteřinu.
Odkašlala jsem si (z mohutného hrdla Herkula Morouse to znělo spíš jako předzvěst astmatického záchvatu) a řekla: „Je mi jasné, pane řediteli, že vaše působení, coby učitele lektvarů v Bradavicích, nasadilo laťku takřka nepřekonatelně vysoko. Ale vynasnažím se…“
Nenechal mě domluvit a najednou vstal. Jeho černý plášť se zavlnil a on prostě… odcházel! Zaslechla jsem jen polohlasné bručení na téma neschopných vlezlých patolízalů.
„Uf!“
Profesorka mě chlácholivě poplácala po rameni a ukázala mi, kam si mám sednout. Přesunula jsem své zavalité tělo ke stolu, hned vedle maličkého profesora Kratiknota, a nešťastně jsem se dívala na hromádku precizně nakrájeného chleba.
Získat důvěru nebo dokonce informace od Severuse Snapea?! Obávám se, že Harry si bude muset nechat zalíčit jizvu a emigrovat do Evropy. Protože tohle bude nadlidský úkol.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
K mému překvapení jsem dostala někdejší kabinet Severuse Snapea. Což byla i nebyla dobrá zpráva. Trochu jsem doufala, že po důkladné prohlídce celé místnosti se mi podaří najít něco, co by Řádu mohlo nějak napovědět, kam se ubírají plány Temného pána. Nebo aspoň něco, co mi pomůže ředitele Snapea lépe poznat a získat si jeho důvěru. Upřímně jsem nevěřila ani jedné z těchto dvou variant.
Tou nepříjemnou stránkou byla poloha kabinetu. Nacházel se ve sklepení zmijozelské části bradavického hradu a i když nejsem zrovna bázlivý typ, ta vlhkost a zápach plísní mi nedělaly moc dobře. Tělu Herkula Morouse už vůbec ne.
Ráno jsem do sebe nalila velkou dávku mnoholičného lektvaru. Měl by vydržet až do oběda. Pak si budu muset nenápadně odběhnout pro další. Teď mě čekala první vyučovací hodina a mně se zcela nečekaně začaly klepat ruce. Rona by pravděpodobně pobavilo, že Hermiona, která podle jeho názoru tak strašně ráda poučuje, se teď skutečného vyučování bojí.
Naposledy jsem si prošla svůj učební plán, který jsem sestavovala ještě během noci a chystala jsem se opustit kabinet. Povzbudilo mě, že jako první přijdou Havraspárští. Zahajovat Zmijozelem, kterému od nástupu nového ředitele narostl hřebínek jako nikdy předtím, by asi nebylo nic moc pěkného.
Náhle se dveře prudce rozlétly. Mé lepší já se mě snažilo přesvědčit, že ten sotva slyšitelný zvuk, který se ozval setinu vteřiny před tím, bylo klepání. Do místnosti vplul k mému zděšení sám Severus Snape. Jeho dlouhý plášť vypadal, jako by žil svým vlastním životem a škodolibě vytvořil dost velký průvan, aby se úhledná hromádka pergamenů s dosavadními výsledky studentů, které jsem asi tak hodinu třídila a procházela, sesypala na zem.
„Pane?“ oslovila jsem ho a doufala, že to bude znít přesně tak káravě a zároveň statečně, jak jsem potřebovala. Bohužel, hlas Herkula Morouse byl oproti jeho tělu tenký a neprůrazný.
Snape nic neříkal. Jen se rozhlédl a jeho pohled nakonec zůstal viset na hořícím krbu. Z nějakého důvodu ho ten pohled rozladil.
„Nejsem si jist, jak hluboko sahají vaše znalosti v oblasti lektvarových přísad, ale v této místnosti se celá léta netopilo zcela záměrně. Je tu totiž uskladněna řada ingrediencí, které…“
„Já vím,“ přerušila jsem ho popuzeně. „Ta vajíčka fénixů jsem opatřil ochranným kouzlem a pro jistotu přemístil do skříně, která od krbu leží nejdál.“
V jeho očích se hněvivě zablýsklo. Vsadila bych se, že zalitoval, že členům profesorského sboru se žádné body strhávat nedají.
„Nemáte být už náhodou v učebně lektvarů?!“ procedil mezi zuby. „Jestli se díky vaší nepřítomnosti někdo z těch pitomců z Havraspáru vznítí, osobně si to zodpovíte.“
Chtěla jsem mu říct, že nebýt jeho neohlášeného vpádu, už bych tam dávno byla, ale on se beze slova otočil a zmizel z místnosti. Co to mělo znamenat?!
S povzdechem jsem si povolila motýlka (panu Morousovi ten stres nedělal dobře na tlak) a vydala jsem se do učebny lektvarů.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Nastala noc. Studenti disciplinovaně zůstávali ve svých kolejích. Tresty za opuštění vyhrazených prostorů po večerce byly mnohem krutější, než za dob bývalého ředitele. Školník Filch si prý celkem bez námahy vymohl návrat k někdejšímu používání okovů.
Procházela jsem ztemnělou chodbou a svítila si jen hůlkou, abych nevzbudila sklíčeně se tvářící portréty. Mířila jsem do knihovny. Uplynulé tři hodiny jsem marně prohledávala kabinet, abych našla nějakou osobní věc Severuse Snapea, ale neúspěšně. Teď byl nejvyšší čas připravit se na zítřejší vyučování. Když budu dost rychlá, zvládnu alespoň čtyři hodiny spánku.
Vešla jsem do knihovny a zamířila jsem k policím s lexikony bylin. Věděla jsem, co přesně chci. Místní knihovnu jsem znala dobře jako své (nikoli Morousovy) boty. Pak jsem si ale povšimla mdlého světla, které do knihovny pronikalo pootevřenými dveřmi, které vedly do oddělení s omezeným přístupem. Nemohla jsem si nevzpomenout, jak jsme se přesně do těch míst pokoušeli proniknout, abychom získali nějaké informace o Tomu Riddlovi.
Snažila jsem se potichu přikrást ke dveřím, ale s tělem Herkula Morouse to šlo opravdu těžko. Funěl, vrzaly mu klouby a pár metrů od vchodu do části s omezeným přístupem mi dokonce začalo pískat v nose. Nicméně… zaslechla jsem tichý hovor.
Zadržela jsem dech a velmi opatrně jsem nakoukla dovnitř. Mým očím se naskytl překvapivý pohled. Ukázalo se, že po Brumbálově smrti byly veškeré portréty bývalých ředitelů Bradavic přesunuty sem. Bylo to totiž jedno z nejstřeženějších míst bradavického hradu. Před portrétem samotného Albuse Brumbála teď tam a zpět přecházel Severus Snape.
„Myslím, že máš dost zkreslené představ o tom, co člověk dokáže unést!“ zvolal popuzeně. Jeho plášť kolem něj divoce vířil. „A nesnaž se mě chlácholit! Ty to nemusíš zažívat den co den!“
Zjihle jsem se dívala do laskavé tváře bývalého ředitele, která v tu chvíli vypadala velmi zkroušeně a soucitně.
„Já vím, Severusi. A věř mi, že jsem si tě celá léta nesmírně vážil.“
Brumbál? Vážil si Snapea?!
„Takovými žvásty jsi v těžkých chvílích povzbuzoval i Pottera? Žádný div, že dělá jednu pitomost za druhou!“ odsekl Snape. Jeho mohutná postava se zastavila přímo před portrétem a zakryla mi výhled na Brumbála.
„Nejsem hlupák, Albusi. Oba víme, že tohle nepřežiju. A že můj portrét se rozhodně nedostane na kartičku v čokoládových žabkách.“
Přitiskla jsem si ruku na pusu, abych dokázala zůstat potichu. Nemohla jsem uvěřit Morousovým uším. O co tu jde? Jak je možné, že Albus Brumbál tak laskavě mluví se svým vrahem?!
„Ještě stále to někomu můžeš říct,“ navrhoval Brumbál. „Co třeba Harry P…“
„Potter je nafoukaný bláhový Nebelvír, který si nevidí ani na špičku nosu!“ odsekl Snape a znovu rozvířil vzduch v knihovně. Jeho havraní vlasy mu povlávaly kolem tváře a on sám, jak jsem si všimla, při chůzi zatínal ruce do pěstí. „A kromě toho, k čemu by to bylo?! Dobře víš, že to nikdo nesmí vědět.“
„Myslím, že tvůj úsudek zamlžuje zášť, kterou jsi cítil k Harryho otci,“ řekl káravě Brumbál a pohladil si dlouhý plnovous. „Kdybys ho lépe poznal, zjistil bys, že jeho povaha se vyvedla spíše po matce…“
„Netuším, proč tady ztrácím čas!“ přerušil ho zase nový ředitel. „Tvůj obraz mě dokáže otrávit stejně, jako jsi to vždy dokázal ty sám. Konec konců – co dobrého může vzejít z Nebelvíru,“ zakončil jedovatě.
Pobouřeně jsem se zamračila.
„Já vím, proč,“ reagoval navzdory urážce Brumbál se shovívavým úsměvem. „Jsi příliš osamělý. Komu jinému bys mohl povědět, že mou smrt…“
„Dobrou noc!“ vyštěkl popuzeně Snape a zamířil… ke mně.
Donutila jsem tlouštíka, aby sebou pořádně mrsknul, a schoval se za regálem s knihami věnovanými historii famfrpálu. V kyčli mě zase příšerně dloubalo a málem mi praskly plíce, jak jsem se snažila dýchat potichu. O vteřinu později už kolem jako temný stín prosvištěl Snape. Jen na krátký okamžik jsem mu viděla do tváře, než mi zmizel z dohledu. K mému překvapení se v ní zračil nejen obvyklý vztek, ale také smutek a bolest.
předchozí kapitoladalší kapitola
Přidat komentář
Komentáře
1
17) miamam (21.02.2012 12:27)
p.s. Taky jsem letitá fanynka, já na tom prakticky dospívala! 
Přesto mě nerozčilují níže vypsané chybky, našly by se totiž ještě další, ale mně je to co? Mně je to putna! 
Tak a teď už jdu na ten další díl...
16) miamam (21.02.2012 12:23)
Jupí 
FF na Harryho Pottera jsem se vždycky bála, protože z toho často vyšly jen nějaký bláboly... Ale tohle...Tohle!!! Vypadá to vážně moc slibně. Užívám si to, to napětí je tam fakt hmatatelný. A na co Hermiona přijde, to se taky těším 
15) wladka (19.02.2012 21:28)
ja som dlhoveka faninka HP, rovnako ( sice nie poslednu dobu)aj dobrej FFHP a ta tvoja tak vyzera, rozdiely som si vsimla, ale zeby som kvoli nim mala plakat alebo nieco take, to nie
aj ja sama si to menim/som to menila ako sa mi hodilo... aciatok bol skvely, idem na dalsi diel
14) AliceBrandon (16.02.2012 19:59)
HP jsem dlouho (opravdu velmi dlouho) nečetla. A mám výhodu, nečetla jsem poslední díl. Shrnuto a podtrženo, jakákoli odchylka od děje je mi buď naprosto buřt a nebo si jí ani nevšimu.
Začátek se mi líbil a těším se, jak se to bude vyvíjet, zatím máš našlápnuto dobře!
13) Casiopea (16.02.2012 16:46)
Nejdřív bych vám všem chtěla moc poděkovat za vaše komentáře a postřehy. Ani jsem nečekala, že jich bude tolik. Pak se ale musím přiznat, že jsem zprvu byla pěkně vyděšená a rozhodnutá nepokračovat. Necítila jsem se dotčená, spíš mi došlo, že jsem asi trochu přestřelila. Svět HP je pro mě poměrně nový a i když jsem do něj zamilovaná až po uši, mé znalosti rozhodně nejsou na takové úrovni, abych nedělala chyby.
Nechala jsem si to projít hlavou a došla k závěru, že budu pokračovat. FF je myslím natolik svobodná disciplína, abych si mohla dovolit i výrazný odklon od kánonu. Pochopím, když to letití fanoušci HP nerozdýchají. Píšu tedy dál a upozorňuji, že si věci uzpůsobím tak, jak potřebuji a nebudu kvůli každému zaklínadlu propátrávat knihy a internet, abych náhodou neudělala chybu. To by mě psaní asi vůbec nebavilo.
Moc děkuji za pochopení. Za chvíli budu vkládat druhou kapitolu.
Casiopea
11) POPO (15.02.2012 21:18)
Ha nevydržela
! Musela si začít taky s HP!
Milá Casie, jsem nadšená, že nákaza, zvaná FF HP, zakořenila i v tobě.
Povídka začíná fantasticky, už se moc těším, jak bude Mia odhalovat a Sev slídit... nebo naopak?
Mimochodem pro ostatní komentující - FF je od toho, aby si autor vytvářel vlastní charaktery postav, vlastní dějovou linii a třeba i vlastní kouzla, bezhůlkovu, či bezeslovnou (stínovou) magii a historii HP. Asi ve stovce povídek HP které jsem přelouskala, Severus nejen Minervě, ale i všem ostatním profesorům, tykal a ve stejném počtu povídek byla polovina postav silně OOC. Nikde není psáno, že autor FF musí dodržovat cannon.
Je to stejné jako s TS, tam jsme si taky všichni dělali, co chtěli.
Takže, milá Casiopeo, nenech si do toho kecat a klidně pokračuj, jak ty chceš.
10) Kitti (15.02.2012 21:16)
Nedá mi to, ještě jednou se vracím k povídce. Máš skvělej slovník, výborně popsané momenty. Např toto: "Jedl svižně, a co chvíli se přísným zrakem přesvědčoval, že jsou všichni kolem nešťastní tak, jak mají být." To je skvělý, ponuře napsaný, strohá kuchyně. Moc se mi tvoje podání FF líbí. Protože u FF je opravdu jedno, jestli mnoholičák vydrží hodinu nebo týden. Kdo určuje, že ve FF je něco za hranici? Doufám, že brzo přidáš pokračování
9) Bye (15.02.2012 14:23)
No páni, ff na HP! 
A velmi čtivá, musím dodat.
Nepřesnosti Ti rozhodně vyzobávat ani vyčítat nehodlám. Zas tak dobře už si předlohu nepamatuju. A koneckonců, od toho ff je - člověk si z originálu propůjčí to, co se mu hodí a ostatní si upraví k obrazu svému 
Takže, pokud bude příběh mít hlavu a patu, pro mě za mě, ať třebas mnoholičný lektvar funguje nepřetržitě celý den.
S potěšením musím konstatovat, že číst potterovku v Hermionině ichformě je velmi osvěžující. A tahle Hermiona se Ti velmi povedla! Miluju její smysl pro humor, občas černý... 
"nový ředitel Snape. Jedl svižně, a co chvíli se přísným zrakem přesvědčoval, že jsou všichni kolem nešťastní tak, jak mají být. Rozbušilo se mi srdce a zadoufala jsem, že Herkules Morous nemá třeba aterosklerózu. Mohla bych taky dostat infarkt."
Pěkně využíváš všechny situace, které Ti tahle výměna poskytuje
"Místní knihovnu jsem znala dobře jako své (nikoli Morousovy) boty."
"Nemohla jsem uvěřit Morousovým uším."
Jsem zvědavá, co se z toho vyvrbí A už se moc těším na Harryho a Rona!
8) Twilly (15.02.2012 11:00)
Teda holky, vy mi s tím HP dáváte. Jako občan Slovenské republiky a taky znalec HP ve SLOVENŠTINĚ!!!! musím překládat váš překlad. Toliko k českým výrazům z HP 
... jinak JO! 
7) Kejt (14.02.2012 23:36)
Jo, dobrý fakt dobrý. Přiznám se, že nepřesnosti, které vypsaly holky jsem letem zaregistrovala, ale nejsem hnidopich, takže mně nedrásají. Netrvám na otrockém dodržování kanonu, spíš mne zajímá příběh a ten si rozehrála velmi slibně. HP fikci mám ráda, tak mně těší, že se objevila i tady na BH. Myslím že ve spoustě FF povídek si Snape s ALbusem tyká, navíc tady "je nasranej" co by mu netykal. Pravda, to že on dál tykal Minervě bylo trošku zvláštní, když ji v tu chvíli vyčítal tykání, ale je to Morous pod tlakem, takže klidně jo. Prosím piš dál, těším se, jak to bude dál, protože rozjezd je velmi slibnej
)) Díky
6) Gassie (14.02.2012 19:52)
Po přečtení jsem hodně rozpolcená.
Rozhodně se mi to líbí, ale hodně mi vadí spousta nepřestností. Holky už je tu vypsaly přede mnou, tak jen napíšu to, co mě ve čtení rušilo nejvíce a tím bylo chování Snapea. On měl úroveň a netykal by ani McGonagalové a ani Brumbálovi.
Jinak super a rozhodně pokračuj.
Co se týká kletby zapomění, něco mi říká, že ve druhém filmu opravdu byla použita ve znění "Zapomeňte."
5) Wendy (14.02.2012 16:15)
Páni, musím říci, že se mi to vážně libí, ale nevím nakolik mi vadí ty nepřesnosti.
Například:
Když si uklidí hůlku a pak řekne Accio - nic se nestane, musí ji držet v ruce. Jako když se chce přemístit.
Dále, kletba pro zapomnění je Amnesia případně Obliviate. To jsem si nevymyslela - to Rowllingová.
Taky pochybuji, že by si Snape dovolil tykat McGonagalové, vždyť si ji vážil a měl k ní úctu. To samé jako u Brumbála, Snape by si na něj nikdy nedovolil otevřít pusu...
Do knihovny šli hledat info o Nikolasi, ne o Tomíkovi.
A co mi vadí vážně dost, Snape měl autoritu a úroveň, a na tohle dost zapomínáš.
Tyto seky mi vadí úplně nehorázně, takže mám vnitřní konflikt, jestli číst dál. Ale jak se znám, tak budu. Jen to prosím trošku vypiluj.
P.S. - Geniální nápad
4) SarkaS (14.02.2012 15:59)
Povídka o světě HP? Jsem pro všemi dvaceti! ROzhodně jsi začala velmi pěkně, ale i já si všimla několika drobností a jedna mě přímo bije do očí. Pokud je mi známo mnoholičný lektvar působí pouze hodinu, je jedno kolik ho do sebe dotačná osoba nalije, ale působnost je prostě omeená na šedesát minut. A pak, hned za začátku mě trochu mátlo přeskakování přímé řeči z nminulosti do přítomnosti. Myslíš, že bys to pro příště mohla hodit třeba do kurzívy, tedy tu minulost? Hermionina odpověď Zapomeňte mi totiž na chvilku seděla jak na otázku Harryho a Rona, tak na paměťové kouzlo. Ale to je jen taková osobní prosbička 
Jinak naprosto parádní profesor Morous
3) KalamityJane (14.02.2012 15:57)
Už dlouho jsem nečetla žádné HP fanfiction, a tak je to příjemné osvěžení. A ten námět se mi vážně líbí.
2) Linfe (14.02.2012 13:47)
Ahoj Casi, jsem moc ráda, že se zase někdo vrhnul na psaní o HP. A díky Ambře, že mi to lípla na zeď. Moc se mi tvá povídka líbila a určitě si přečtu i další díl. Ale musím upozornit, že jsem opravdový Potterofil a proto si neodpustím několik připomínek. Harry hledal v knihovně v Oddělení s omezeným přístupem informace o Nicolasi Flamelovi nikoliv o Tommovi. Za druhé, a to si musím ještě ověřit, myslím, že Profesorka McGonagalová Profesorovi Snapeovi tykala, ale on jí ve většině případů vykal. Myslím, že ji oslovoval jménem to ano, ale vykal jí. A tady vidíš jakými blbostmi se já zabývám Děj si zasunula někam na po začátku sedmého dílu (vzhledem k výmazu paměti Hermioniných rodičů) a tak mě zajímá, zda se budeš ve své povídce držet následných reálií z knihy i filmu Protože jestli jo, tak začarovaný strop byl vždy začarovaným stropem Už mě nemáš ráda??? Já sem fakt ale nadšená, že někdo píše o HP takže držím moc palce a určitě budu pravidelným čtenářem, to se spolehni
1) ambra (14.02.2012 09:54)
Jsem normální? Stačil mi perex , milá Casiopeo. Já si toho Harryho snad vážně přečtu, páč tohle je bomba naprostá!
Edit: filmy znám, takže se neztrácím a jasně, že je Hermiona nej!
18) kytka (28.02.2012 23:10)
Slupla jsem první kapitolu a moc se mi líbila. Moc se těším na pokračování. Je dobře, že se nenecháš otrávit. Od toho je ff. To není originál.
Díky za milé a svižné čtení.