BEZ HRANIC - náš online šuplík
Teen witch - Prolog + 1. kapitola
Sekce
Anketa
02.09.2011 [17:00], Kaca, ze série Teen witch, komentováno 2×, zobrazeno 294×
Ellington je kouzelnice, která se po nedohodě s matkou, která ji připravila nechtěnou svatbu, odbleskne na zem, kde začíná život jako úplný neznalec normálních věcí. Může ale děkovat za Gabea, který ji trochu přiučí lidské normálnosti.
Prolog:
Kouzelníci už odnedávna žili na kouzelnické planetě. Ostatní země byly od nich odděleny a kouzelníci jim říkali koule. To podle toho, že pro ochranu kouzelníků byla daná země obklopena jako kdyby koulí, kterou mohli vidět, ale taky mohli do ní vniknout, když chtěli. Museli ale sami chtít. Tak se zamezilo násilnému přenášení.
Jen na jednu planetu kouzelníci necestují, a to na Zemi. Je pro ně daleko a žije tam moc nekouzelníků, takže jejich schopnosti jsou omezené. Navíc čas tam utíká hrozně rychle. Jeden měsíc kouzelníka je jeden půlrok člověka.
Ellington se ale o tenhle divný svět zajímá. Nikdy by jí ale nenapadlo, že by jej někdy navštívila. Do té doby, než zjistí, že jejích dvě stě svobodných let má skončit a ona by nemohla být sama sebou, nýbrž jen manželkou zkrocenou kouzly.
1. kapitola
Ellington si prohrábla své ďábelský černé vlasy rukou, aby si je trochu rozčesala. Zavřela oči a představila si svou imaginární šatnu. V hlavě zamířila k obrovské skříni se šaty. Hrabala se mezi kopou oblečení, dokud nenašla světle růžové šaty po kolena, zakončené dvojími volánky.
Utrhla jim dlouhé rukávy a tak šaty byly trochu víc podle jejího gusta. Jemná růžová stuha jí obepínala krk. Díky utrhnutým rukávům měla holá ramena. Látka začínala až u krku, takže šaty nabyly na nedbalé eleganci.
Otočila se a otevřela šuplík, co byl za ní. Byla tam hromada pásků. Vybrala si hodně široký hnědý pásek, které by nějaké lehčí holce posloužil i jako sukně. Z další skříně vytáhla světle hnědý letní svetřík, který jí zakryl holá záda, a k němu si vybrala vysoké letní kozačky – rovněž hnědé.
Podívala se na sebe do zrcadla a usmála se. Otevřela oči a představu dnešního oblečení si držela stále v mysli. Prstem levé ruky si zakroužila nad hlavou a pak ještě udělala dva kolečka kolem svého těla. Její saténové pyžamo pomalu vystřídal její dnešní oděv.
V hlavě si zamknula skříň na tajné slovo a vydala se do obývacího pokoje, kde už jí čekali rodiče se setrou.
„Dneska Dračí Sluj? Působivé.“ Rozhlédla se po místnosti, kde byly dneska židle s dračí kůže stůl z kostí a na stěnách se promítaly obrazy z Dračí Sluje, která byla dvě koule daleko. Posadila se na menší stolek z kravských kostí a zadívala se na dračí mládě, které se zrovna vrhalo na mršinu, kterou mu přinesla matka.
„Děkuji, sestřičko,“ zamumlala potichu, ale s úsměvem její sestra.
„Uvažovala jsem,“ začala Ellington, „ že bych si dneska zaskočila na Květinovou slavnost.“ Poslední slovo přecedila lehce skrz zuby. Květinová slavnost u nich bylo skoro jako zakázané téma.
„Ne,“ řekla jednoduše její matka a přikouzlila si šálek s kouřící dračí krví. Trochu upila a odhodila si vlasy na záda. Pak se na své dcerky sladce usmála a znovu upila.
„Ale mami, tentokrát se tam nic nestane!“ zaskuhrala na protest.
„To´s říkala minule i předminule. Jak ti mám slušně říct, že Květinové slavnosti jsou nebezpečné. Chodí tam jen kouzelní zvrhlíci a velice mladé kouzelnice a tahle kombinace nevěští nic dobrého. Navíc si dobře pamatuji, že kdyby tam pokaždé s tebou nebyl Roby tak už ani nevíme co s tebou je. Navíc je to daleko.“ Při vzpomínce na jejich monstrózního, ale jedinečného křížence lidského krokodýla a pštrosa jí trochu zabolelo u srdce. Nedávno mu byla sto let a jeho čas už přišel. Rozloučil se a odešel. Nevěděli, jestli ještě žije, nebo už si čas opravdu vybral daň za jeho plnohodnotný život, kdy ochraňoval tuto rodinu.
„Je to blízko jen pět koulí od Dračí Sluje. Takže od nás sedm.“
„Moc daleko,“ přidal se otec.
„Moc nebezpečné,“ dodala ještě její sestra a Ellington jí propíchla pohledem.
„No nezlob se na mě!“ vybuchla její sestra uraženě, „minule jak jsem letěla přes Dračí Sluj tak mě zasáhla lovící dračice a to se přenášíme rychleji než světlo! Ty si ani neuvědomuješ, jak jsou draci nebezpeční.“
„Tak to vezmu kolem Kouřících Trav,“ zakoulela očima, „je to sice dál, ale bezpečnější když vás to utěší.“
Matka zavrtěla hlavou a odkráčela z místnosti. Stejné reakce na její nápad se dostavila i od otce a sestra jen vyprskla smíchy a někde odběhla. Jako kdyby nevěděla, že jí může proměnit v miniaturu Brada – jak téhle rase Ellington s radostí říkala.
Vlastně to nebyli Bradové, ale jejich jméno bylo tak složité, že to neuměla jako malá vyslovit a tak jim říkala Bradové, od bradavic, kterými byli pokryti snad všude.
Bradové byli velicí, ale díky jejich hrbu, který jim znemožňoval rovné stání, v davu vypadali jako normální kouzelníci. Z pravidla byli plešatí a po celém jejich obličeji byli obrovské bradavice, které byly pak vidět i na rukách i nohách. Kde nebyly bradavice, tam byla hodně navrstvená kůže, která už se lomila a tak vlastně jejich hlava vypadala jako pole zorané lidmi.
Místnost se vykouzničila a ona tam zůstala sama. S povzdechem sledovala novinky z Dračí Sluje, ale když všichni draci zalezli, pohled na obří hory a lávu jí po chvíli omrzel.
Vykoukla z pokoje, a když zjistila, že nikdo z jejich blízkých není nadosah, pomalu se odplížila do teleportovací místnosti. Ne že by se nemohla přenést i z obýváku, ale z teleportovací místnosti to bylo lehčí, nemusela přebourávat rodinné štíty, které chránili jejich dům.
Zavřela za sebou dveře. Místnost byla odhlučněná a bílá. Lidé by tohle místo nazvali “nebe“ protože bylo tak zářivě bílé.
Patnáctkrát luskla prsty a kouzlo jí přeneslo o patnáct koulí dál. Přenášela se přes Kouřící Trávy, takže když přistála, ještě vykašlávala obláčky kouře. Připadala si jako Drakovec a taky tak šla cítit. Bylo to označení pro kouzelníky, kteří vypouštěli jako draci oheň a síru a šli cítit stejně. Bylo to ale pro ně škodlivé, stejně jako draci, protože oheň brali z vnitřku sebe a vydali na něj tolik energie, že si vždy o trochu poškodili vnitřek sebe sama.
V hlavě jí z ničeho nic začala nahlas řvát něco jako siréna. Ten zvuk byl tak hlasitý, až ji srazil na kolena a poté ji přinutil lehnout si na zem. Když si rukama zakryla hlavu, cítila, jak jí levou ruku něco spoutalo. Jen co si to uvědomila, hluk přestal.
Podívala se na ruku a hlasitě zasténala. Na ruce se jí blyštil hlídač, který rodiče používali pro neposlušné kouzelníky. Na obrazovce jí blikala jednička, která znázorňovala, že má právo jen na jedno kouzlo a to vrátit se domů.
Vztekle zaječela, a snažila se sundat hlídač z ruky seč mohla, sice věděla, že je to ztracený boj, ale přesto zkoušela štěstí. Nepodařilo se jí to.
Těšila se na to, až nějakého kouzelníka vyzve na souboj a on se nechá oklamat jejím dívčím zhledem a pak zahanbeně odejde po veliké prohře a ona si v láhvi ponese jako trofej jeho polovinu dnešní síly.
Zkusila kouzlit pravou rukou. Nešikovně zakroužila prstem a chtěla, aby ta modrá kytka vedle ní povyrostla. Kytka se trochu zakymácela a začala růst. Mohutněl ji kořen a květ, rostla stále výš a výš, ale když byla dva metry vysoko, jako kdyby zakašlala, otřásla se a hned spadla do původní velikosti.
Ellington jen ublíženě zapištěla. Chtěla si dnešek užít, ale to se jí nejspíš nepovede. Květinová akce je jen o kouzlech. A zakázaných surovinách.
Něco jí proběhlo hlavou. Když nechtějí, aby kouzlila tak se aspoň zřídí na zakázaném ovoci, bylinách a různých zvířecích příšer.
Sešpulila rty, přimhouřila oči a pusu zkřivila na levou stranu tváře. V očích jí šlo vidět nadšení. U jiných by to vypadalo zlostně, ale u ní to byl přímý opak. Tohle dělala, jen když se jí líbil ne moc rodinou podporovaný plán. Tohle dělala, když měla v plánu špatnost a jí to těšilo.
S tímhle úšklebkem na tváři se vydala ke stánku zakázaných surovin.
předchozí kapitoladalší kapitola
Přidat komentář
Komentáře
1
1) piskot94 (03.09.2011 11:09)
Ellington se mi sakra líbí
taková rebélie je něco pro mě
těším se na další a hlavně na Gabea
2) MisaBells (03.09.2011 11:12)