16.02.2012 [23:00], ambra, Poezie, komentováno 15×, zobrazeno 277×
Pozor, kouše!
Jsem už jen malá
směšně malá
tvá okousaná tužtička
kterou jen promneš
mezi prsty
zas pofoukat chceš bebíčka
Jsem tvoje navždy
malé tričko
tvůj potrhaný látky kus
který sis koupil
kdysi v létě
a zažil v něm svý první blues
Jsem kousek třísky
za tvým nehtem
tvůj hnisu hnusu stálý zdroj
který tě bolí
jen se pohneš
ne míň než hloupý život boj
Jsem vše cos chtíval
moje lásko
tvůj osud tvoje prokletí
které tě svírá
škrtí rdousí
pojď protlučem se ke smrti
13) Monelien (11.03.2012 14:24)
Páni... tahle je vážně moc dobrá
Krásně se čte, líbí se mi všechna ta slova, jak k sobě padnou a zároveň je to tak trochu děsivý... ta trpká pachuť za každým písmenkem
11) Hanetka (19.02.2012 11:30)
Co dodat? Tak to
někdy bývá
Poutá nás láska nebo zvyk?
Po letech nad tím
krouží, zívá
únavný nudný otazník...
6) ambra (17.02.2012 00:32)
AMOušku, sím, lyrický subjekt fakt nemusím být nutně já
. Mé manželství je kupodivu celkem harmonické
5) AMO (17.02.2012 00:26)
To je zvláštní vyznání... k lásce? K obdivu?
Takové věci říkáš manželovi jako omluvu? Nebo snad jako vyznání se...
Tiché, uklidňující... přesto plné života
3) olspet (16.02.2012 23:25)
Kočičko, zlatíčko, strašně moc si přeju Tvoje básně pěkně, krásně v tištěné podobě. Miluju Tvoji tvorbu.
15) ambra (05.05.2012 11:59)
Mone, hani, děkuju moc