7)  Lioness (09.11.2010 20:36)

Začátek bych nazvala skoro milým. Byla jsem úplně pohlcená světem Mite Collinsové. To, jak v něm žije, jak se s ním a sama se sebou vyrovnává, co pro ni znamená žít... co pro ni znamená smrt... To vše jsi tak nádherně vykreslila, aniž bys použila přímé popisy, že je to skoro k neuvěření. Ale psala jsi to Ty, takže to realita bude.
Taxík, restaurace, taxík... Bylo to tak elektrizující, přikovalo mě to k mému otáčivému křeslu a já prostě zírala.
Kdy se ale Mite začně ptát, i když jen sama sebe? Chová se tak snad normální kluk z knihovny? Nebo to jednoduše vezmě jako dar zhůry?
"Učili nás, že máme poslouchat své instinkty, svou intuici..." - dokonalost!
A... Telefon!? Může snad Dominik vědět, co se děje?

6)  Karolka (09.11.2010 20:35)

Neeeeeeeeeeeeee!!! uf uf uf... Já to zvládnu, vážně to zvládnu. Dneska nebude ani jedinej smajlík. Saďoure!
Telefonát s matkou. To mě skoro bolelo, za obě. Už jsem byla v podobné roli. (Ale došla jsem k závěru, že Mite je mnohem laskavější dcera než já. To druhé zazvonění bych ignorovala.)
Příprava na rande. Ano, pravidelně si v takovýchto situacích vyrobím černou čáru na obličeji.
A to rande. To byl koncert. Dialogy, gesta, myšlenky. Normálně se mi klepou ruce. Dost se mi zkrátil dech, protože jsem čekala "jak". (Podle perexu jsem totiž tušila, k čemu se schyluje).
A pak u Mite v bytě a vlastně i ta celá cesta domů. To bylo tak neskutečně... něžné, vášnivé, silné! A s tím podtónem jejího vědomí konečnosti a jeho vědomí "nepatřičnosti" (že to poprvé může být nejspíš i naposledy...).
To zvonění mobilu na konci mě málem zabilo, fakt. Bolelo to skoro fyzicky.
A už dopředu je mi líto Davida/Adama a srdce se mi zároveň tetelí. On už má za sebou dotýkání Mite - to opravdové, jaké to pro něj bude, vyšetřovat jí po tom všem. A Mite? To bude těžké prožívat totéž u obou a určitě si nebude moct pomoct. Ty jo mě buší srdce!
Bylo to nádherný. Takovýhle kapitoly si v knihách čtu znova a znova. Vlastně se pak na tom místě knížka otevírá sama. (Ty srdíčka být musely.)

5)  sakraprace (09.11.2010 20:33)

Telefon?!?!? Kterej dement mu teď volá?!?!?!?!
No nic, jdu obtěžovat muže, díky za nádherný díl

4)  gucci (09.11.2010 20:30)

.....sákraš zase v nejlepším!!....líbí se mi, jak jde Mite na věc...není čas ztrácet čas ....koho je mi opravdu líto je maminka Mite, když si každý den říka, jestli ji ještě uslyší a nemá tušení, že je Mite předurčena pro velké věci... .....chci Ti říct, že nás ale hrozně napínáš

3)  Ree (09.11.2010 20:22)

Ale tak! Ambro, to se nedělá! Už byli skoro spolu, tak proč?! Seš zlá! A já si myslela, že je to jenom v amerických filmech. Říkám pořád, že při takových příležitostech by se měly mobily vypínat. Potom to akorát ruší!
Ale David/Adam (teď si vážně nevybavuju, které je jeho pravé jméno, ale asi Adam, že? ) byl roztomile nervózní Bude brzo další díl?

2)  Mystery (09.11.2010 20:19)

Ambro! Telefon? Zrovna teď?! TEĎ?!?!
Asi si hlavu omlátím o desku stolu, fakt...
Ale jinak... ááááách!
Oni jsou tak úžasní! To jiskření - a to PAK!!! Jsem teďka taková jakási to... rozpálená, echm.
Je to skvělý. Ty jsi skvělá!

1)  Nebraska (09.11.2010 19:59)

Telefon?!
Tohle nemůžeš! Já tady úplně poposedávala už od „Nelíbí se mi, když sedíš tak daleko ode mě,“, pak byl tak ... tááák úžasnej a já jí to hrozně přála a ty se vytasíš s telefonem!
Jo, něco inteligentního... měla jsem si psát poznámky Maminka byla dobrá, úplně ji chápu a zároveň naprosto chápu Mite. Pak večeře - žádnej bufet, on je prostě výbornej! No a pak jsem nějak přestala přemýšlet, takže promiň, víc toho ze mě nedostaneš - ale přísahám, funguje to DOKONALE!