Tentokrát mě nenapadá žádný popisek. Tedy aspoň ne takový, který by neprozrazoval příliš. Ovšem ti, kteří mě znají, vědí, že u mě není nic tak, jak se zdá. Nezbývá než popřát... užijte si příběh. Margot

Krása, nenávist, ostří a krev

aneb co dokáže jedna banální písnička, trocha fantasie a charisma Jacksona Rathbonea.

18+

„Vím, že jsem na tebe byl zlý, ale… nemusíš se mě už bát. Neublížím ti.“

„Já vím, že ne,“ řekla ochraptělým hlasem.

„Tak proč pláčeš?“

„Protože už nikdy nedokážu vrátit čas, a napravit ten včerejšek. Už nikdy jí neřeknu, jak moc mi na ní záleželo. Už se nikdy nedozví, že mě ta hádka mrzí,“ hlasitý vzlyk nedokázala potlačit.

Dotkl se jejího ramene. „Ona to všechno ví,“ zašeptal konejšivě. Otočila se k němu, a zabořila hlavu do jeho náruče. Ochotně jí přijal a s největší něžností jakou v sobě měl, ji hladil po vlasech. Vzájemné obětí, to bylo to, co oba postrádali.

Vyběhla ven právě v momentě, kdy policisté vytahovali oběť z kontejneru. Andreiny vlasy vlály ve vzduchu jako černý, smuteční závoj. Bezvládné ruce se dotýkaly kostičkované dlažby. Zápěstí hyzdily rány a krev, která byla téměř všude. V hrůze hleděla na Andreino mrtvolně bledé tělo. Její krásná tvář byla umazaná od nánosů bláta, oči měla vytřeštěné a bolestně prázdné. Ústa zkřivená do němého výkřiku…

André procházel Bezejmennou ulicí vždy mezi prvními. Sbíral různé předměty, které vyměňoval se stejně chudými lidmi, jako byl on sám. Doufal, že v popelnici najde i nějaké zbytky jídla. Málem mu ukápla slina, při pomyšlení na kousek salámu. Zastavil vozík pár metrů před krámkem s potravinami, a šel ke kontejneru. Paní Zdena tam vždy vyhazovala prošlé zboží. Měl takový hlad, že si ani nevšiml zvláštního zápachu, který se linul z popelnice. Když ale nakoukl dovnitř, strnul. Uvnitř ležela ta hezká prostitutka, která se tak podobala jeho Helence. Měla rozervané šaty a byla celá od krve. V drobných prstech svírala bílý papírek. Krví na něm bylo napsáno: „Jdu si pro tebe“.

Adam se opíral o kuchyňskou linku a přemýšlel o minulosti, která ho příliš neuklidňovala. „Co na ni říkáš?“ zajímala se Ema, když osaměli v jeho doposud prázdném bytě. „Na koho?“ nechápal. Duchem byl stále mimo tenhle svět.

Kdopak dnes zavítá na Bezejmennou ulici? Vítejte mezi bezdomovci, narkomany, šlapkami, prostě mezi ztracenými existencemi, na které zapomněl celý svět. Ale i tady se odehrávají silné a opravdové příběhy, možná ještě opravdovější než mezi "normálními" lidmi... I když, kdo-ví, třeba žijete ve stejné ulici, a ani o tom nevíte:)

Bezjmenná třináct je příběh z temné ulice, kde se zastavil čas.  Kolem se potulují ztracené existence... Až na jednu vyjimku... A nebo je ztracená i ona? Minulosti stejně nikdo neuteče...

Tak se zase hlásím s další kapitolkou. Zase po nějaké době pohled Lilly a její potíže. Dostáváme se k dvěma takovým menším vyvrcholení příběhu, tak doufám, že se bude líbit. <br>Příjemné počtení přeje Lucienne. :)

Co se stane, když se dva osudy neznámých lidí nečekaně protnou? Julien moc lidí nerozumí, ale najednou potká někoho, kdo je přesně stejný jako ona. Jenže Nathan má s jejím osudem jiný plán. Jak dopadne jejich hra osudu?

Déšť, tajemná pustina,
déšť, jemně tě napíná,
déšť, zvuk všeho a všech,
slyšet je i v tenkých zdech.

Déšť, diamanty ve vlasech,
déšť, stále stejný po čase,
déšť, co můžeš chtít víc?
Když se oddáš, všechno a nic.

Sníh, bílý jako čisté plátno,
sníh, každý cítí zimní chladno,
sníh, jeho umění je dobré znát,
ať sním můžeš jeho hry hrát.

Sníh, všechny ty struktury,
sníh, jen pro silné nátury,
sníh, když objevíš jeho jemnou stránku,
ukolébá tě k věčnému spánku.

Kámen, tvoje touha odvěká,
kámen, cesta k němu daleká,
kámen, lesklý povrch jeho,
je tvou věčnou něhou.

Kámen, ochrání tě před zlem,
kámen, stejně milý ke všem,
kámen, který novou silou tě nabil,
ušetřil tě a samou láskou zabil.

Druhý díl série Smtelné živly

Led, chladná náruč blaha,
led, nazývá tě drahá,
led, vždy ti z nudy pomůže,
ale všechno zase nezmůže.

Led, přítel, jehož od malička znáš,
led, kterého nade všechno ráda máš,
led, kterého jsi práve zradila,
pomsta nebo odměna? Možná, že ti patřila.

První díl série Smrtelné živly.

Oheň, který střeží nás,
oheň, který láme vaz,
oheň, který život ničí,
jako hrnec žárem syčí.

Oheň, jehož dlaně nesou život,
oheň, jež smrt přínáší, je-li libo,
oheň, ten náš kamarád,
i když někdy může se to stát.

Díky roztomiloučké holčičce v růžových šatečkách jako pro panenku zemřela. Nebýt toho maličkého stvoření, nikdy by se hrdinka příběhu nevydala vstříc bouři a podivínce. Měla to ta ubohá dívenka za potřebí?

Emily Gray měla tu smůlu, že se nedobrovolně stala upírem. Ale zároveň měla tolik štěstí, že ji její upíří kamarád Ryan zachránil před jistou smrtí. Z Velkého Jablka se stěhují do Virginie. Jejich život ale nebude patřit mezi nejlehčí. Možná si mysleli, že po přeměně v upíra jejich lidské city zmizí. Ale Emily brzo pozná, že to není tak lehké.

Šestnáctiletá Emily Gray se stala nedobrovolně upírem. Ryan, její bývalý upíří spolužák, ji zachránil před smrtí. Z New Yorku se posléze dostanou do Virginie, kde začne něco, o čem nikdo z nich nemá ani potuchy. Spolu s jeho bratrem Jaydenem to ale bude mít těžké. Cítí jejich zatím neopětovanou lásku, která se Emily míchá se zbytkem citů, které si zanechala z dob, kdy byla ještě člověk.

Čeká je náročná zkouška a mnoho dobrodružství, o kterých se jim ani nezdálo.

Osud není milosrdný, ale někdy může něco skončit relativně dobře, i když bychom to nečekali...

Jedna lehce depresivnější jednorázovka... Není tak dobrá, jak bych chtěla, ale když už jsem ji napsala, tak proč ji nepřidat?? :)

Ellington je kouzelnice, která se po nedohodě s matkou, která ji připravila nechtěnou svatbu, odbleskne na zem, kde začíná život jako úplný neznalec normálních věcí. Může ale děkovat za Gabea, který ji trochu přiučí lidské normálnosti.

To je tak, když hrajete Farmville a jednu ovečku pojmenujete podle hlavní postavy Deníků. A ještě k tomu jste natolik trhlí, že ten nápad rozvedete.

Co kdyby Mystic Falls nebylo město, ale statek? A Klaus se nevyhne ani jemu. A s jeho návštěvou jde hlavním hrdinům o zadek.

Spoluautorská s Ajjinkou :)

Ukončit to, nebo mu dát šanci?

Umýt se mokrým kusem trika, nebo se osprchovat na stanici a tvrdit, že doma neteče voda?

Vzít s sebou Liama, nebo ho zabít?

DOPORUČUJI PŘEČÍST V ZÁJMU BEZPEČÍ VAŠICH RATOLESTÍ, KTERÉ NAVŠTĚVUJÍ ZÁKLADNÍ A STŘEDNÍ ŠKOLU!

Co může být horšího, než přijít o vše? Přijít o možnost stárnutí. O možnost volby. Nejhorší je, když někdo zvolí za vás. Máte mu pak být vděční, nebo ho nenávidět?

Caroline se ničím nevymykala z normálu. Byla mladá studentka střední školy, která se průměrně učila a skoro všude chodila pozdě. Jenže jednou si cestu do školy zkrátila přes Central Park a potkala tam Williama. Upíra, který ji přeměnil, a tím započal starou legendu, ve které hraje Caroline hlavní roli.