Další odkazy

Facebook

Anketa

Návrh soutěže: Měli byste zájem zúčastnit se spoluautorských povídek s pisateli ze stránek OurStories?

Ano (102) Ne (86)

Celkem hlasů: 188

http://bez-hranic.cz/gallery/giving_up_by_galapril-d2yjx1g.jpg

Každý má občas strach, co bude zítra. Jestli bude nějaké zítra.

Občas mi hlavou létají obrazy

a hlodají tiše uvnitř,

nejsou to vidiny oázy

jen budoucnost, co není naše.

 

Srdce náhle sevřené

neviditelnou rukou,

v mysli dveře zavřené

a budoucnost, co není naše.

 

Vidím tebe, muže šťastného

co stojí před oltářem,

v ruce prsten, navlékneš ho

v budoucnosti, co není naše.

 

Vidím taky ženu, nádhernou

stojící ti po boku,

nevidím však sebe, oddanou

budoucnosti, co není naše.

 

Svírá se mi hrdlo a polykám slzy

ta představa mě ničí,

mé myšlenky jako vrazi

zabíjejí budoucnost, co není naše.

 

Vidím tě znovu, otce hrdého

co drží dítě své,

není tam nic kladného

na budoucnosti, co není naše.

 

Chci být tvá, chci to být já

kdo řekne sladké ano,

kdo tvé rty po ránu líbá

v budoucnosti, co je jen naše.

 

Avšak bude to tak, za pár let?

Budu to já a budeš to ty?

A co budoucnost?

 

Bude naše…?

Přidat komentář

Autor:

Text:

 

Opište tento text:

CAPTCHA

Komentáře

1

Monelien

2)  Monelien (21.07.2011 16:33)

Děkuju

eMuska

1)  eMuska (19.07.2011 00:51)

No mňa sa nepýtaj...

Krásna, fakticky výnimočná báseň!

1