25.01.2012 [11:30], Monelien, Poezie, komentováno 10×, zobrazeno 166×

Další z dlouhých osamělých večerů...
Chci tě mít u sebe
pod mojí peřinou,
chci tě mít u sebe…
drogu svou jedinou.
Chci, abys mě obejmul
nejdřív jen lehce,
chci, abys mě obejmul…
a v náruči stiskl měkce.
Chci, abys mě políbil
přitiskl své rty na ty mé,
chci, abys mě políbil…
proměnil myšlenky v bezradné.
Chci, abys svíral mé vlasy v prstech tvých
tak, jak to umíš jen ty,
chci, abys svíral mé vlasy v prstech tvých…
v noci za černočerné tmy.
Chci, abys tiskl moje boky
v šeru mého pokoje,
chci, abys tiskl moje boky…
boky, hýždě… oboje.
Chci, abys mě chtěl
tak moc jak já chci tebe,
chci, abys mě chtěl…
i bez záruky nebe.
7) Sky (29.01.2012 21:04)
Jedna z mála poézie, ktorú som prečítala dobrovoľne a páčila sa mi. Malo to hlavu a pätu a bolo to veľmi citlivé. Skutočne pekné a podarené.
6) Monelien (26.01.2012 13:25)
blotik: Ze mě to vždycky tak nějak lítá samo, aniž bych se moc snažila
Díky
5) blotik (25.01.2012 23:34)
Hezké... Na poezii máš talent. Je těžké vymyslet verše, které se rýmujou, a dávají smysl. Je to krásné a
.
1) Twilly (25.01.2012 13:34)
Povedené
obzvláště tahle část:
Chci, abys mě chtěl
tak moc jak já chci tebe,
chci, abys mě chtěl…
i bez záruky nebe.
10) Monelien (30.01.2012 19:17)
Děkuju