Sekce

• Titulní strana
• O webu
• Jak na to?
• Soutěže
• Sci-fi a Fantasy
• Thriller a Horor
• Romance
• Komedie
• Ostatní
• Poezie
• Fanfiction
• Profily autorů
• Recenze
• Zpovědnice

Další odkazy

• Série
• Diskusní fórum
• Stmívání FF

• 

Facebook

Anketa

Návrh soutěže: Měli byste zájem zúčastnit se spoluautorských povídek s pisateli ze stránek OurStories?

Ano (102) Ne (87)

Celkem hlasů: 189

05.09.2010 [07:45], Anna43474, ze série Holka od silnice, komentováno 9×, zobrazeno 428×

Holka od silnice 9

 

Tina si povzdychla. „Co jiného mi zbývá,“ zamumlala a vystoupila, stejně jako Andreas. Zamknula auto a rozloučila se s ním lítostivým pohledem. „Snad mi tě nikdo neukradne, zlatíčko.“

Klíčky nechala na vrátnici pro odtahovou službu. Po cestě si povídali, co za ty tři roky dělali a kde všude byli. Za deset minut už stáli před řadovou vilkou. Andreas odemkl dveře a pustil Tinu dovnitř.

Svlékla si mikinu a odložila ji spolu s kytarou na věšák. Malou chodbu mezitím rozjasnila stolní lampa a Andreas kolem ní prošel ke dvojitým proskleným dveřím.

„Tady je obývák, tamhle kuchyň a tadyhle koupelna,“ ukazoval postupně na troje dveře. „Buď tu jako doma.“

Přikývla a vešla do koupelny. „Dám si sprchu, nevadí?“

„Nevadí. Mám ti přijít umýt záda?“ nabídl jí s úsměvem a v očích se mu šibalsky zablesklo.

Tina se malinko začervenala, ale nakonec se přemohla a trochu křečovitě se usmála. „Když budeš chtít…“

Andreas nad ní jen zavrtěl hlavou a jeho úsměv pohasl. „Nechám ti v kuchyni něco k jídlu. Ložnice je hned vedle. Dobrou noc, prozatím.“ A zmizel za dveřmi. Tina se trochu zklamaně zavřela v koupelně a dala si rychlou sprchu. Zabalená jen v ručníku vešla do kuchyně, která zela prázdnotou, a hladově se vrhla na sendvič, který ležel na talířku na stole. Nakonec, protože jí nic jiného nezbývalo, se vydala do malé ložnice, nacházející se za kuchyní.

Místnost působila již na první pohled útulně. Většinu prostoru zabírala obrovská manželská postel s ozdobnou železnou konstrukcí, které se Tina téměř bála dotknout. Nakonec se ale odhodlala a s rozběhem na ni skočila. Dopadla do měkkého a zadýchaně se převalila na záda. Chvíli čekala, než se její srdce zklidní, a poté se vydala prozkoumat i zbytek pokoje.

Naproti dveřím byla prosklená posuvná stěna vedoucí na terasu. Tina zatáhla za madlo na rámu bočního skla a vzniklou škvírou se protáhla do chladné noci. Opřela se lokty o zábradlí a zhluboka se nadechla slaného mořského vzduchu. Pokud by si to měla přiznat, od toho pozvání očekávala víc. A přestože věděla, jak se věci ve skutečnosti mají, cítila zklamání.

Po pár minutách, když jí začala být zima, se vrátila dovnitř a bez zastavení prošla temnou kuchyní až do vstupní haly. Z kabelky vytáhla mobil a napsala Manuelovi zprávu, ať ji dnes nečeká. Potom přístroj vypnula, protože se chtěla vyhnout zbytečnému výslechu.

„Už mi utíkáš?“ ozvalo se za jejími zády pobaveně.

Tina se vylekaně otočila a spatřila Andrease, zády se opírajícího o zavřené dveře do obývacího pokoje.

„Ne, já… jen jsem něco vyřizovala,“ vysvětlila tiše a potom jí došlo, že si ji dobírá. „Kam bych asi mohla jít v ručníku?“

„Na nuda pláž?“ navrhl a koutky úst mu zacukaly. Přejel ji rychlým pohledem a na půl vteřiny se očima zasekl u spodního lemu ručníku, než se jí znovu podíval do očí. „Co já vím, jak stopařky tráví svůj volný čas?“

Stáli od sebe sotva na půl metru, ale přesto nedokázala překonat tu titěrnou vzdálenost, která je dělila. Na okamžik se mu zadívala do očí, ale potom sklopila pohled k podlaze. Chtěla být u něj, chtěla se ho dotknout, políbit ho, ale jen při pohledu z očí do očí měla srdce až v krku.

Najednou se v jejím zorném poli objevily ruce. Jednu jí položil na kříž a ukazováčkem druhé přizvedl bradu. Snažil se v jejím pohledu najít strach, ale žádný tam nebyl – jen nerozhodnost.

Dlouho se na sebe dívali, než se odhodlala si k sobě přitáhnout jeho obličej a políbit ho. Vytáhla se na špičky, aby se k ní nemusel tolik naklánět. On si ji k sobě přitiskl za pas a vytáhl ji výš, takže mu musela obmotat nohy kolem pasu. Přesunuli se do kuchyně, kde ji posadil na okraj stolu. Rukama se dobýval pod ručník, který měla stále na sobě, a zároveň ji dravě líbal na krku.

Tina se zadýchaně zasmála. „Nedočkavče.“

„Divíš se?“ zamumlal jí do kůže a vyhrnul jí ručník přes boky.

Místo odpovědi si znovu přivlastnila jeho ústa a nechala osušku sklouznout na zem. Rukama jí dychtivě začal přejíždět po obnaženém torzu jako umělec, který se nazpaměť učí rysy svého díla.

Položila se na záda a jeho stáhla s sebou, nepřestávajíc ho líbat. Chtěla ho hned teď a přímo tady. On ji však znovu vzal do náruče a přesunul se s ní do ložnice. V duchu musela uznat, že postel je opravdu pohodlnější než dřevěná deska stolu.

Padla do peřin a on přistál na ní. Zblízka jí hleděl do očí, zatímco se rukama snažila dostat pod jeho košili. Nakonec to vzdala a prostě mu ji přetáhla přes hlavu.

„A pak kdo je tu nedočkavý,“ zamručel tiše a přesouval polibky stále níž po jejím těle. Tina hlasitě dýchala a zatínala mu prsty do ramen. Každý dotyk ji rozpaloval a ona měla pocit, že každou chvíli vybuchne. Chtěla mu oplatit jeho mučení, ale on se nedal. Nakonec z něj přece jen dostala i zbytek oblečení a oba dva se ponořili do společného víru vášně.

Sluneční svit jí v pravidelných proužcích tvořených žaluziemi osvětloval obličej. Zašklebila se a otočila hlavu na druhou stranu. Vedle ní se ozval tichý smích. Zamžourala skrz řasy na Andreasův sluncem ozářený obličej.

„Dobré ráno,“ popřál jí s úsměvem.

„Já mám ještě noc,“ zakňourala a schovala obličej do polštáře, aby neviděl, jak se směje.

„Je šest, můžeš ještě spát, jestli chceš,“ navrhl. „Já se zatím budu dívat.“

Zamumlala něco ve smyslu, že není televize, ale přes polštář jí nebylo moc dobře rozumět.

„To nevadí, mám i tak dost dobrý výhled,“ opáčil a ukazováčkem jí začal obkreslovat vystouplé lopatky na zádech.

Tina se začala třást a jemu po chvíli došlo, že zadržuje smích. Koutky úst mu zacukaly, protože dostal nápad. Ďábelsky se usmál, i když to nemohla vidět, a potom ji začal lechtat. Zapištěla jako myš a šila sebou, že málem spadla z postele, ale Andreas ji uvěznil pod sebou a pevně ji držel, aby mu neutekla. Nepustil ji, dokud se nevzdala, ale ani pak se smíchy nemohla pohnout. Zavrtala se pod deku a snažila se zdusit záchvaty hihňání, které s ní lomcovaly.

Když se trochu uklidnila, vylezla se zrudlým obličejem ven a otočila hlavu na druhou stranu, aby ji znovu nerozesmál. Místo toho jí opět začal prstem obkreslovat lopatky a žebra a občas se rty dotkl některé kontury jejích opálených zad. Tina se při každém doteku zachvěla, ale byla odhodlaná zůstat ležet.

„Děje se něco?“ zeptal se, když si povzdychla.

Spokojeně zamručela, když ji políbil zezadu na krk. „Přemýšlím, jak budu vysvětlovat, kde jsem byla a co jsem dělala.“

Zasmál se. „Pravdu?“

Tina se zašklebila. „Jasně.“

„No,“ zauvažoval. „Můžeš se vymluvit, že jsi někoho potkala.“

„Koho bych asi tak mohla potkat?“ zapřemýšlela nahlas a uculila se.

„Třeba někoho,“ políbil ji na páteř mezi lopatky, „ kdo ti vyprávěl,“ přesouval polibky stále níž a Tina znovu začínala pociťovat narůstající vzrušení, „jak jsi úžasná,“ ztišil hlas, „a skvělá,“ pohladil ji konečky prstů po pravém boku, „a krásná,“ znovu ji políbil o něco níž, „a sexy,“ přetočil ji na záda, „a takové věci.“

Dívala se na něj zpoza přivřených víček a na rtech jí pohrával drobný úsměv. „Víš, jak to znělo?“

„Doufám, že tak, jak jsem to myslel,“ usmál se a pohladil ji po tváři. „I když, kromě jistých oblastí, jsme zatím neměli moc příležitostí se poznat.“ Když viděl, jak se začervenala, rozesmál se. „Samozřejmě mám na mysli cestování a auta. Na co ty nemyslíš…“

„Co taky jiného, že.“ Odmlčela se. „O mně vlastně víš skoro všechno, ne? Tak co bys chtěl ještě vědět?“

Andreas pokrčil rameny a potom si vzpomněl na předchozí večer v baru. „No, zaslechl jsem něco o tom, že máš víc dětí…“

Tina polkla. „Jo, ještě mám malou Charlottu. Její otec s námi nežije. Odešel dřív, než jsem zjistila, že jsem těhotná.“ Uhnula pohledem, snažíc se potlačit slzy.

„Pořád ještě bereš život tak, jak přijde?“ zeptal se tiše a zkoumavě ji pozoroval.

Zavřela oči. „Dá se snad brát jinak?“ zamumlala. „Nemyslela jsem to tak. Prostě to ze mě vypadlo.“

„Aha,“ poznamenal. „Já už si začínal myslet, že ti nezáleží na tom, co s tebou bude.“

Tina si dala s odpovědí na čas. „Dřív to tak bylo… celkem. Asi úplně jedno mi to nebylo, ale když nevíš, jestli budeš další noc trávit pod širákem nebo ve stáji na seně, a kapsu máš prázdnou… To ti pak moc nesejde na tom, jestli spíš sám, nebo s někým,“ zašklebila se.

„Pokud tě samozřejmě nesveze nějaký cizinec z jihu,“ dodal Andreas s uklidňujícím úsměvem.

Tina přikývla a zavřela oči. Andreas zatím přemýšlel nad další otázkou, kterou by jí položil, a kolem piercingu v pupíku jí kreslil kolečka. „Víš, že vlastně ani nevím, kolik ti je?“

Usmála se. „Dvaadvacet.“

„Takže jsem tě nezákonně opil v devatenácti?“ zamračil se.

„Já se opila sama.“

„Potřebovala bys dozor.“

Plácla ho po ruce. „No dovol!“

„Ale copak?“ převalil ji pod sebe a se smíchem se trochu odtáhl, když se natáhla pro polibek.

Zamračila se. „Nevím, kdo tu blbne jako malej.“

„A kdy máš narozeniny? Abych ti náhodou nezapomněl popřát.“

„Tak to si budeš muset hodně dlouho počkat.“

„Jak to?“

„Měla jsem je před týdnem.“

„Já to propásl?“ Zatvářil se tragicky, jako by měl nastat konec světa. „Ani jste ode mě nedostala dárek, slečno.“

„Ty jsi ten nejlepší dárek, jaký jsem mohla dostat,“ zašeptala a něžně se usmála. „Díky, že ses tu objevil, Andreasi.“

„Rádo se stalo, indiánko,“ políbil ji na špičku nosu a začal vstávat. Když se ohlédl na mračící se Tinu, musel se zasmát. „Co bys řekla na snídani do postele?“

Okamžitě se rozzářila. „Ale, nevěděla jsem, že umíš být i romantik,“ zasmála se. „To si nechám líbit,“ mrkla na něj a převalila se na břicho.

Zatímco byl pryč, Tina na sebe natáhla jeho košili a vyšla na terasu. Nedaleko se třpytilo moře, na jehož klidně se vlnící hladině pableskovaly odražené paprsky právě vycházejícího slunce. Byl to okouzlující pohled, na který by se vydržela dívat hodiny.

Prosklená stěna zavrzala, ale Tina se neohlédla. Po chvíli ji kolem pasu objaly Andreasovy paže a bradu si opřel o její rameno. Mlčky pozorovali probouzející se San Francisco. Potom si Andreas uvědomil, co má Tina na sobě. „To je moje košile.“ Usmála se, ale neodpověděla. „I když bez ní ti to sluší víc, samozřejmě.“

„Přece nebudeme pohoršovat sousedy,“ zamumlala Tina.

„Aťsi klidně závidí.“

Otočila se k němu čelem a políbila ho do koutku úst, zatímco mu dlaněmi ohmatávala nahý hrudník.

„Tohle by mělo být nezákonné.“

„Nevypadáš, že by ti to vadilo.“

„Já si přece nestěžuju. Jenom mě hrozně rozptyluješ.“

„V tom případě,“ odmlčela se a v jejích očích zaplály ohníčky, „se asi půjdeme nasnídat.“ Chtěla ho obejít, ale on jí podtrhl nohy a vzal ji do náruče.

„Hele!“ zasmála se.

„Přejete si, slečno?“ Posadil ji zády k pelesti, před ni položil tác se snídaní a sedl si vedle ní. Tina se pustila do jídla a občas po něm pokukovala.

„Ty nebudeš?“ zahuhlala s plnou pusou.

Andreas zavrtěl hlavou. „Já místo snídaně posiluju.“

Tina se začala dusit a on ji musel bouchnout do zad. Jakmile se mohla znovu volně nadechnout, začala se smát.

„Co je?“ zeptal se.

Rozesmátě se na něj podívala. „Ty posiluješ?“

Přikývl a čekal, co z ní vypadne.

Rozhlédla se po pokoji a pohled jí padl na stroj v rohu ložnice. Nevinně se usmála. „tak to můžeš začít. Já se zatím budu dívat.“

„Ty potvoro!“ zasmál se a začal ji znovu lechtat.

„Né, já už budu hodná!“ smála se.

„Fakt?“ povytáhl obočí a než stihla odpovědět, začal ji rozverně líbat.

Začala vrtět hlavou a odstrkovala ho. Když ji pustil, znovu se zasmála. „Pozor na to jídlo!“

„Ty jsi mi případ,“ zavrtěl nad ní nechápavě hlavou a nechal ji, aby se o něho opřela, zatímco snídala.

Když dojedla, vstala, aby tác odnesla. Teprve nyní si všimla, jak Andreasův dům vypadá. Většina stěn byla obložena světlým dřevem, na zemi byla položena plovoucí podlaha a v kuchyni dlaždice. Položila tác na šedou linku a pohlédla směrem k oknu. Tímhle směrem bylo vidět do zatím liduprázdné ulice. Dům měl udržovanou předzahrádku, o kterou se musel někdo pravidelně starat. Tina si vážně nedovedla představit Andrease se sekačkou nebo zahradnickými nůžkami na růže v rukách.

Vrátila se do ložnice, ale Andrease nebylo nikde vidět. Nenápadně vešla na terasu a uviděla ho, jak posiluje. Zůstala bez upozornění stát na prahu a sledovala ho mlsným pohledem.

Asi po deseti minutách toho nechal a ohlédl se. Když zjistil, že ho, opřená ramenem o rám stěny, usměvavě pozoruje, vstal a pomalu k ní vykročil. Neuhnula, když k ní došel a objal ji kolem pasu. Chvíli ho zvědavě pozorovala, ale nakonec neodolala a ozvala se: „Vážně to nebyl špatný pohled.“

Usmál se a sklonil se k ní, aby ji mohl políbit. Spojila mu ruce za krkem, odhodlaná se od něj nevzdálit víc, než to bude nutné.

Vzal ji do náruče a položil na postel. Knoflíček po knoflíčku začal rozepínat košili, kterou měla ještě pořád na sobě. Nedokázal být trpělivý, když ji měl takhle blízko.

Hlavu měla opřenou o jeho hruď a se zavřenýma očima tiše oddychovala. Andreas ji mimoděk hladil po vlasech, aniž by si to uvědomoval. Měl dost o čem přemýšlet.

Tina unaveně vzhlédla a spokojeně se na něj usmála. Úsměv jí nepřítomně oplatil a, aniž by si to předem promyslel, tiše přiznal: „Miluju tě, Tino.“

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

 

Opište tento text:

Komentáře

1

1