22.07.2011 [10:45], Monelien, Poezie, komentováno 5×, zobrazeno 237×

V noci zdá se být všechno trochu jinak...
Ležím tiše a pozoruju svět,
skrze tmu natahuju ruku,
vím, že nic nechtěla bych vrátit zpět,
přitisknu rty ke tvému krku,
lehce, jen nevzbudit tě.
Ležím tiše a pozoruju svět,
usínám po tvém boku,
na stole ve váze z růže je květ,
já ztrácím se ve zrádném toku,
myšlenek svých.
Ležím tiše a pozoruju svět,
venku už skoro svítá,
mám pocit, že je nám znovu pět,
když ze rtů úsměv těžko se smívá,
zůstaň ještě chvíli.
Ležím tiše a pozoruju svět,
tvé doteky mě probouzí,
chtěla bych říct jen pár vět,
než iluze lásky nás omrzí,
než nastane den.
4) Iwka (30.07.2011 02:30)
Oh! Dokonalá vize tmy, ochromilo mě to, tím spíš že to čtu teď, v noci... Neskutečně působivé a vážně mi to až vyrazilo dech tím, jak moc mi to přišlo procítěné a jak mne to vtahlo. Krása!
1) Karolka (22.07.2011 16:00)
To bylo úplně úžasný! Film noir! Miluju hodinu mezi psem a vlkem. Opravdu sugestivní atmosféra! Děkuju!
5) Monelien (30.07.2011 09:37)
Děkuju