10.09.2011 [02:30], Karolka, Poezie, komentováno 12×, zobrazeno 259×

Ty nejspodstatnější věcí často nejsou vidět. Přesto existují. Trvají...
My
Nezapomínám
na sliby dané za svítání
na v touze vyslovená přání
nezapomínám
Neměním se
když osud špatnou kartu rozdá
když nic na svém místě být se nezdá
neměním se
Miluji dál
přestože vím, že nejsem tvoje
přestože city mé jsou dvoje
miluji dál
Ve snech se ztrácím
a ve vzpomínkách, co jsou jen naše
ta krása dá se těžko snášet
ve snech se ztrácím
Nelhala jsem,
že láska má je natrvalo
teď možná se to zdá jen málo
nelhala jsem
Nejsme spolu
jen myšlenkou snad, touhou tajnou
a vášní dravou nepoddajnou
nejsme spolu
Sním o tobě
i když těch snů vzdala jsem se
i když s tebou dávno nejsem
sním o tobě
Neztratím tě?
doufám, že máme sílu titánů
že jakkoli zůstaneš. Zůstanu.
a
neztratím tě.
10) ScRiBbLe (10.10.2011 22:36)
"Neztratím tě?
doufám, že máme sílu titánů
že jakkoli zůstaneš. Zůstanu.
a
neztratím tě"
Má to ohromnou sílu, Karolko. Nádhera.
7) eMuska (11.09.2011 00:10)
v jednoduchosti je krása. a toto je krásne. aj keď jednoduchosť je len v štýle písania, myšlienky určite nie sú len nadrístané špagáty. dokonalosť!
6) Twilly (10.09.2011 22:40)
Jak napsal Oloušek, ty slova plynou z tvé klávesnice strašně snadno... a hlavně hrozně přirozeně
Nádhera nenaplněné lásky
3) kytka (10.09.2011 17:15)
Karolko, to bylo tak milé, jako pohlazení, krásné na sobotní odpoledne. Děkuji.
2) Anna43474 (10.09.2011 15:33)
Znovu jenom zírám...
Zajímavé, jak poslední řádek strofy pokaždé dostane úplně jiný význam než ten první
Úžasné
TKSATVO
1) Carlie (10.09.2011 07:59)
Tak snadno Ti ty verše plynou, Karolko, a přitom jdou tak do hloubky, odkrývají tolik lásky, tolik bolesti, tolik života
Jsem unešená
12) jeanine (06.01.2012 20:42)
Jééé