BEZ HRANIC - náš online šuplík
Neklepej, panenko, na nebeskou bránu...
Sekce
Anketa
30.12.2011 [01:45], FaithNana, Poezie, komentováno 1×, zobrazeno 148×
Básnička věnovaná jedné naprosto úžasné slečně, která si ji bohužel už nikdy nepřečte. Už jednou byla zveřejněna krátce potom, co opustila tento svět. A znovu ji zveřejňuji teď. Sice na jiném webu, ale se stejným pocitem. Markétko, pokud si tohle budeš moci někdy přečíst, chci abys věděla, že si Tě moc a moc vážím.
Usměj se, panenko, do ranního slunce,
co oslňuje tvoje krásné oči,
vždyť počasí tady mění se prudce,
jak na kole štěstí se točí.
Nezavírej, panenko, svá víčka,
jen jednou, naposled, nech je dokořán,
jsi křehká, křehčí než narozeninová svíčka,
už žádný další den nebyl ti přán.
Ach, panenko, kdybys tak věděla,
jak prázdný bez tebe je svět,
jako stát uvnitř vypáleného kostela,
jako uvadlý třešňový květ.
Rozpusť, panenko, vlasy svoje,
s elegancí středověkých princezen,
ať v nebi vědí, že patřila ti zem,
ať vědí, že vzali si právo, jež bylo tvoje.
A život zasadil ti velkou ránu,
kterou nesmyjí ani kapky deště,
na kolenou prosím tě tiše,
neklepej, panenko, na nebeskou bránu,
ještě…
1) Twilly (30.12.2011 07:45)
Nejen osrdcovník mám na maděru. Ale pomalu si začínám zvykat, že se u tebe na tleskám. Slova ti sluší. Promlouvají z duše, jež máš. Myslím,že tvůj anděl o tvé žádosti ví. Zná ji a... jen ty víš, co dál je mezi vámi.... dokonalé
