BEZ HRANIC - náš online šuplík
Nelásky
Sekce
Anketa
20.12.2011 [20:00], yasmini, Poezie, komentováno 3×, zobrazeno 152×
Melancholie z dlouhých nocí.
Nelásky
Být bílou hvězdou ve sněžném poli,
být tvojí kněžnou to někdy bolí.
Zářit nad hlavou, svítit ti na cestu,
držet tě za ruku, dělat ti nevěstu.
Přízrakem být, co je ti nablízku.
Chci tě mít u sebe, ty můj blázínku.
Mrak, co se objevil, má už i jméno,
sedám si na paty do sněhu bělavého.
S poslední vločkou, co zůstala na líci,
loučíš se beze slov, zbaběle hanících.
Pryč je už sníh a nastalo jaro,
stále jsi pryč, a co mě to stálo.
Rozkvétá kytice polního kvítí,
oči jak od vody i za dne snící.
Omamná vůně těch padlých květů,
srdce brečící navzdory létům.
Odkvetl kvítek, skončilo jaro.
Útěcha času je pro mě málo.
Slunce pálí mou bílou kůži,
zůstávám věrná stejnému muži.
Voda v potoce zčeřená větrem,
krev v mém těla trávená jedem.
Zpěv ptáků ve vzduchu, polední jas,
s bolestí v uších slyším tvůj hlas.
Přišly ty barvy, co stromům sluší,
mé oči okolí zdají se sušší.
Jsem na černém nebi svítící hvězdou,
našla jsem úsměv, už nejsem s tebou.
Zima vše spálila, přišla včas,
zbytky citu uhasla v nás.
Jsem volná a světem letím,
chci tak zůstat, osud prosím.
Neposlechl...
Přidat komentář
Komentáře
1
2) TerezC (22.12.2011 15:19)
je to nádherné, četla jsem to několikrát a stále mě to nutí číst znovu a znozu
3) yasmini (24.12.2011 09:25)
Děvčátka děkuji.
