Osudová | | BEZ HRANIC - náš online šuplík

Sekce

04.02.2012 [07:30], Stebluska17, Poezie, komentováno 1×, zobrazeno 206×

Poslouchala jsem Beethovena a napsala tuhle báseň, tak jsem ji podle toho i pojmenovala...

Ať dělám, co dělám, přede mnou bílo,

chtěla bych napsat, co se tehdy stalo.

Avšak stále nic, nemůžu to dostat ven,

bylo to horší, než ten nejhorší sen.

Pouhá vzpomínka drásá mou hruď.

Co ty, mé srdce, klidně se kruť!

Připomínej mi tu strašnou bolest

a jakou mi Osud připravil lest.

Jak se to jen mohlo stát?

Budu se i dále ptát:

mohla jsem tomu nějak zabránit,

může snad člověk Osudu bránit?

Že by náš životní příběh

Byl jen překážkový běh?

Dlouhý, upocený a namáhavý,

ale předem nalajnovaný?

Osud s námi hraje krutou hru,

i když občas změní něco k dobru.

Možná častěji než se nám zdá,

Ale spíš na neštěstí člověk dá.

Možná v nějaké knize je zapsáno

naše temná noc i světlé ráno.

Vše předem nadiktované,

strnulé, nezměnitelné.

Představte si: knihovna rozměrů neskutečných

se záznamy života mrtvých i narozených?

Ale to né! V kterém světě by tohle pravda mohla být?

Jisté je jen, že všichni nakonec v hrobě budeme hnít!

1) Anna43474 (05.02.2012 04:31)

Celkem dobré, ale bylo by to ještě lepší, kdyby měly všechny - nebo alespoň SKORO všechny - verše stejný počet slabik...