38)  AnneLeyyd (19.04.2016 23:54)

oh nádherná kapitola

37)  Eunta (20.04.2011 10:18)

Jsem hotová... citově vyfluslá a může za to kdo? No, nehlaste se dobrovolně... tohle je totiž jako časovaná bomba... Karol, klobouk dolů... jdu na další...

36)  ScRiBbLe (27.03.2011 18:47)

Tak teď se mi chce úplně brečet - úlevou (sice všechno není ještě dokonlé, ale co už!) a štěstím!

V těhlech několika tisících slovech bylo všechno... a bylo to úžasně něžné, smutné, bolestné a prostě všechno no...

Fakt jsem ale měla strach o ni. Nevěděla jsem, jak by ji mohl zachránit, ale jeho krev. Juch!!! On to dokázal, je úžasnej a já ho miluju! A ona, chudák, nemůže mluvit, ale hlavní je, že je s ním, že jsou konečně spolu!!!

Nádhera, víc ze mě nedostaneš, díky!!!

35)  Silvaren (10.03.2011 11:36)

Už jsem si stěžovala, jak moc jim dáváš zabrat? Chudáci, oba. Ale ten polibek a to vědomí, že mají jeden druhého a na ničem jiném nezáleží
Úplně se rozplývám, je to prostě dokonalé!

34)  semiska (07.03.2011 18:28)

Bodeť by se ti nelíbil když si ho tak dokonale stvořila

33)  Karolka (07.03.2011 17:07)

Lia: No, ano i ne... Nemůžu ani naznačit. Rozhodně se TO ale stane brzy.
piskot94: Skoro se ti do toho emocionálního výkřiku bojím vstoupit s poznámkou, že sluníčko by jim nijak zvlášť nevadilo... (Jason ležel na střeše celé dopoledne a nic se mu nestalo). Nicméně - za ty nervy se moc omlouvám. Příště to trochu osladím, jo?
bb119: Děkuju! Pojedeme pomaličku, ať jim dáme trochu času.
Pája: Jsem strašně ráda, že se ti to líbilo, a že jsi tam našla ty mé cílené pasáže. Jen tě musím trochu zklamat. Kromě drobných potíží, které je čekají, je před námi jedna velká. Ale nebudeme spěchat.
MaiQa: Děkuju. Z celého srdce.
Lenka: Ano, SPOLU ano. Děkuju.
semiska: Přiznám se, že se mi taky moc líbí, jak jí říká. On se mi líbí celej. Děkuju.
Carlie: Děkuju za krásný a povzbudivý rozbor. Strašně mě potěšil.
yasmini: Děkuju.
ambra: Ta první věc, kterou jsi napsala, je naprostá pravda. Ale přesto, východisko existuje. Jak už jsem psala Bye, nejlepším přirovnáním je Gordický uzel.. Jestli má v tom šíleném světě někdo naději, jsou to oni dva. Děkuju, lásko.

32)  Karolka (07.03.2011 16:47)

Twilly: Děkuju, Redbullinko. Prýští to přímo z tepny.
Janeba: Taky děkuju.
Stelletta: U tvého P.P.P.S. mi málem vypadly oči z důlků. Ještěže jsi připsala P.P.P.P.S. - jinak jsi mě měla na svědomí.
dorianna: Děkuju. Mluvit o tom s tebou mě moc povzbudilo. Není nad osobní zkušenost.
mary: Díky.
Alorenie: Mrzí mě to a těší zároveň. Asi chápeš. Nerada rozesmutňuju. Děkuju za přízeň.
blotik: Moc děkuju!
Pospeta: To byl překrásný komentář. Moc ti za něj děkuju. Povzbudila jsi mě a jednou věcí i pomohla. Upravila jsem tu pasáž o tom, že si na všechno vzpomněla. Chtěla jsem tím říct, že si vzpomněla, co se dělo od té chvíle, kdy ztratila paměť. Už je to opravené a já ještě jednou děkuju za zpětnou vazbu.
Astrid: Ani nevím, jak ti poděkovat. Dala jsi mi vědět, že jsem nenapsala prázdná slova a to pro mě moc znamená. Děkuju!
Bye: Děkuju, sestřičko. Máš pravdu. Bude se to uzlovat. Ale víš co... řešení gordického uzlu se taky nakonec podařilo najít...

31)  Karolka (07.03.2011 16:28)

Amisha: Proti všem, zlatíčko, proti všem. Děkuju!
Bosorka: Zásah. No a ohledně té dominance - musela jsem mu nabídnout něco opojnějšího než krev. Tož, je jen jedna věc - mužská hrdost.
kamčí: Děkuju. A už je to vlastně jasné, že?
belko: Děkuju, moc si toho vážím.
Jula: Naprosto přesně jsi to vystihla. On ji prostě POTŘEBUJE chránit. A děkuju!
Anna s číslem: Já vím. Je to hrozně tíživé. Ale aspoň jsou spolu. Užívejme si teď odlehčené kapitoly...
sakraprace: Děkuju, mamino. A pohlaď za mě práče. Řekni mu, že teta Karolka vzkazuje, ať už se na nás kouká jí podívat.
jeanine: Strašně moc děkuju. Hodně jsem si přála, aby tam přesně tohle bylo.
kytka: Tak to jsem moc ráda. A příště vás budu rozmazlovat.
Zulík:

30)  ambra (07.03.2011 09:49)

Au!!! Takhle namíchaný koktejl z bolesti a lásky... Chutná to moc dobře, rozhodně jsem opilá, ale trochu se bojím kocoviny. Ta beznaděj, nadřazená tomu všemu, beznaděj, před kterou prostě není kam utéct (nebo aspoň mě žádné takové místo nenapadá)...
Sheyla ztratila řeč. Jason našel city - položku, o které ani nevěděl, že ji má. Na začátku mi připadalo, že je mezi nimi propast. Teď se svými ztrátami a zisky se k sobě přiblížili tak, že už nemají jinou možnost. Jenže ta jejich láska je jediná jistota, kterou mají. Bude to stačit? Je z toho bludiště východ?
Překrásné. Strašně silné. Pohlcující.

29)  yasmini (06.03.2011 20:55)

28)  Carlie (06.03.2011 19:15)

Karolko: (tohle jsou základní výrazy, které se mi v rychlém sletu střídají na obličeji a vytvářejí různé kombinace, derivace... )
To jeho láskyplné "Shey" ; ona bezvýhradně mu důvěřující, i když ztracená sama v sobě
Jeho pokusy o vtipkování (potřeboval změnu účesu apod.) ; den otevřených dveří (tahle pasáž: "Jako by jeho duše otevřela okna i dveře dokořán." ); ta část příběhu, kdy jde Jason pro vodu, a Sheyla se zmateně plazí, aby ho našla ; jeho zoufalý čin, aby ji uzdravil ; její vzpomínky ; "umělé dýchání" a ten závěr! : "...když ho napadlo, že by ji do pořádku uměli dát nejspíš jen Lidé."
Vydávají se na novou pouť? , prozměnu k její "rodině", kam zase ale nepatří on... ach jooo... jak tohle dopadne... hlavně, že mají jeden druhého

27)  semiska (06.03.2011 18:53)

Chudinka němá... :/ Jsou spolu Jeho oslovení Shey... Snad se bude blýskat brzo na lepší časy

26)  Lenka (06.03.2011 13:06)

Myslím, že spolu všechno zvládnou.
Moc krásná kapitola.

25)  MaiQa (06.03.2011 12:08)

Vůbec na nic se nezmůžu. Můžu snad jen říct, že se těším na další díl. Nehorázně. Jak ty to děláš?

24)  Pája (06.03.2011 10:26)

Ach, naděje s velkým N, konečně se objevila na obzoru a za to ti moc a moc děkuju Vlilo mi to nový život do žil asi tak, jako kdybych měla také přístup k Jasonově životodárné krvi, což bylo mimochodem úžasné. Jak dokázal v jedné vteřině začít uvažovat logicky jako perfektně vycvičený voják připravený na každou situaci, i když mu srdce pukalo a umíralo
A Sheyla, chudinka, ani se nedivím, že má v hlavě blok, přes který se nemůže jen tak dostat, i když je už s Jasonem, v bezpečí.
Tohle je teprve začátek jejich společné cesty a vůbec si nedovedu představit kam je zavede, nechám se překvapit a doufám, že nám už moc infarktových situací nepřichystáš, nejlépe vůbec žádné
Tisíceré díky, Karolko

23)  bb119 (06.03.2011 09:31)

krásné, moc krásné.... probrala se, ale nemluví... uzdravuje se... jsou spolu... potřebují se... ale co s nimi bude dál? Karolko, to byla síla, tolik pocitů... štěstí, smutek, radost, troška beznaděje, strach, chvilkama se mi chtělo brečet, nádherný dílek

22)  piskot94 (06.03.2011 08:57)

jsem duševně nakřáplá! ty mrchy vampírský bych pověsila na přímé sluníčko! chudák Sheyla! a Jason! a chudák já, protože já jsem teď momentálně úplně mimo! on jí políbil! a ona nemluví! co mi to děláš?! ale bude brzo další, že jo?

21)  Lia (05.03.2011 23:21)

ať už se konečně probere teda já vím, že je vzhůru, ale ty víš, jak to myslím doufám, že brzo najdou Město

20)  Bye (05.03.2011 23:07)

Karolko, i když tuším, že ještě vůbec není dobojováno, jsem naprosto
To byla ta nejhojivější náplast na ty hrůzy, cos nám servírovala tuhle... Nebudu to zbytečně pitvat, ale nechám si o nich zdát, s dovolením
Nojo, ale co si počnou? Němá, bez paměti, na území Krvesajů. A co Excelence? Ten určitě neřekl poslední slovo...
A lidi? Tak tam už si vůbec nejsem jistá... co by je čekalo u lidí?

19)  Astrid (05.03.2011 22:46)

Karol, táto kapitola mala v sebe To.
Presne si napísala, pomenovala pocity, odhadla čas a mierila presne do podstaty ich duší. Máš môj obdiv za to. Dokázala si vystihnúť lásku a strach vo vzájomnom dotyku.
A ja preto viem presne, ako sa na ňu díval, presne si mi to vložila do mysle.
Táto kapitola bola silná, famozna. veľmi sa mi páčila dotkla sa srdca