Povídky od Veroniky | | BEZ HRANIC - náš online šuplík

Sekce

Další odkazy

Facebook

Anketa

28.10.2011 [10:17], Veronika, Profily autorů, komentováno 4×, zobrazeno 357×

http://nd05.jxs.cz/674/894/9addf99eab_79856754_o2.jpg

Jednodílné povídky: Eccentric, O psíkovi a panáčkovi bez ocásku

Povídky na pokračování: Hlavolam zavřených očí

Jedním z největších mých životních cílů je něco dokázat. Stačí mi jen malý náznak toho, že lidstvu za sebou nechám alespoň malý střípek mé existence. Nemusím se stát britskou královnou, natolik inteligentní zdaleka nejsem. Nechci být prezidentkou, v politice mám bordel. Jako zpěvačka asi také nezazářím a herectví ovládá můj nejlepší kamarád, já ne. Říká se, že život je pes a my jejo patník. Tak proč se nechávat očůrávat jako nějaký, v zemi zahrabaný, plastový klacek?

Eccentric

( Jednodílná povídka o podivínce a andílkovi v růžových šatičkách )

O psíkovi a panáčkovi bez ocásku

( Fejeton na téma "Pejsku náš, co děláš." )

Zavře oči a sní. Ne tak, jako ostatní, jinak.

Její imaginární svět je lákavější než realita. Tak proč si nepočkat na pokračování téhle záhady?

Stačila jen chvíle a Darja ztratila tu nejmilovanější bytost, svou matku.

Svá tajemství věděla vždy jen ona a teď o něm Darja řekla i Stele.

Bylo to správné rozhodnutí nebo ji Stela zradí stejně jako nedávno zlomyslný Štefan?

Hlavolam zavřených očí

( 1, 2, ... )

Hudba je pro mě vším. Zbožňuji a miluji ji zároveň. Vždyť co by byl svět bez hudby? Každičký film by bez hudby byl propadák. Diskotéky by bez ní krachovaly a fungovaly asi jako lidské tělo bez srdce, nejdůležitějšího orgánu v těle. V mé kraťoučké galerii se nachází jen střípek mých oblíbených písní. Nejradši mám jazz a rock. Líbí se mi jak tiché a pomalé písně v pianu, tak veselé a svižné hezky na plné pecky. Miluji různorodost, v které se mohu při poslechu hudby brouzdat. Hudba je součást života každého z nás.

Neříkám, že klasickou hudbu zbožňuji, avšak odvrhnout 9. symfonii "Z nového světa" Antonína Dvořáka považuji za hřích. Při dějinách hudby ve škole jsem ji poslouchala, avšak to spočívalo v ledabylém kliknutí na tlačítko „play“. Možná jsem si řekla: „Jo, ta docela ujde“, avšak místo v paměti si vydobyla až při koncertě, kde část mého blízkého příbuzenstva účinkovala ( ještě jsem vám neříkala, že v mé povedené rodince je jen výjimkou nehudebník? ).

Harry Potter, nejoblíbenější fantasy román britské spisovatelky J. K. Rowlingové za.... vlastně, existuje něco lepšího? Mě fascinuje především film. Představa nespočetně filmařských triků je tak neskutečná, že jsem si musela sednout v jednom útulném knihkupectví a podrobněji se začíst do knihy právě o tajemstvích v zákulisí, před scénou či na scéně. Zlatý hřeb celé éry "Harry Potter" však pro mě představuje hudba. Vždy, když se na film dívám, na konci své emoce pozvolna utěšuji hudbou, která k filmu pasuje jako boty na míru. Dokonale.

Mou nejoblíbenější parketou je jazz a rock. Po Stinga až k Petrovi Gabrielovi. Do ukázek jsem zařadila kapelu „Level 42“. Vloni jsem se zúčastnila jejich koncertu v Praze. Panečku to byl zážitek. Všichni ti lidé, řičící do rytmu, já řičící s nimi a nejlepší písničky. Dále zařazuji kapelu „Také 6“. Jejich koncert jsem viděla před několika lety u nás ve městě. Podpisy těchto chlapíků, jejichž skupina je proslulá napodobováním hudebních nástrojů, mám pečlivě uložené v památníku a při jeho otevření si vždy s úsměvem na tváři vzpomenu na "Také 6", kapelu bez hudebních nástrojů. Při poslechu třetího videa je mi do breku. Písnička Petera Gabriela a Kate Bush, ktrou mám v mp3 hned někde navrchu mi beznadějně připomíná léto a s ním spojené zážitky. Především dovolenou v Chorvatsku. Dalekou cestu, kterou mi krátil právě Peter Gabriel.