Sekce

• Titulní strana
• O webu
• Jak na to?
• Soutěže
• Sci-fi a Fantasy
• Thriller a Horor
• Romance
• Komedie
• Ostatní
• Poezie
• Fanfiction
• Profily autorů
• Recenze
• Zpovědnice

Další odkazy

• Série
• Diskusní fórum
• Stmívání FF

• 

Facebook

Anketa

Návrh soutěže: Měli byste zájem zúčastnit se spoluautorských povídek s pisateli ze stránek OurStories?

Ano (102) Ne (87)

Celkem hlasů: 189

17.11.2011 [22:15], Ree, ze série Revenge, komentováno 10×, zobrazeno 411×

Dýku mi tlačila do zad a s čím dál větším prohnutím zad ji tlačila stále víc.

„Nevím, já je nikdy neposlouchala,“ odpověděla jsem jí. Strhla jsem jí ruku z mého krku a ocitla se za ní. „A tobě rodiče neříkali, že po dlouhém spánku bez krve budeš slabší než ostatní upíři? Dej mi tu dýku,“ nastavila jsem k ní dlaň. „No tak!“ popohnala jsem ji, když se k ničemu neměla. Naštvaně zafuněla a položila mi ji do ruky. Odstrčila jsem ji od sebe tak, že ji musel Elijah chytnout, aby nespadla.

Postavila se a naštvaně se na mě podívala. Potom mě sjela překvapeným pohledem.

„Co to máš za oblečení?“

„Šaty,“ pokrčila jsem rameny. „Stejně jako ty.“

„Ne,“ nesouhlasila, „já mám šaty. Ty máš… kousek látky, který ani nezakrývá nohy a dekolt.“

„Anne,“ začala jsem shovívavě, „spala jsi v té rakvi tisíc let. Časy se změnily. Tyhle šaty jsou v dnešní době jedny z těch konzervativnějších.“

„Kon- Cože?“

„Vážně mě chceš u toho, až je budeš učit dnešní době?“ zeptala jsem se zničeně Elijaha. Tohle mě totálně vyčerpá. Tím jsem si byla jistá.

„Víš toho o dnešním světě víc než já.“

„Jo, to vím. Takže taky vím, kde bych teď byla o hodně raději než tady.“ Klidně i v autě s Elenou a Kath.

„Pomož mi a všechny budou tvoje,“ zvedl ruku s dýkou. Frustrovaně jsem vydechla.

„Fajn,“ rozhodila jsem rukama. „Ale jestli mě naštvou, uteču!“ varovala jsem ho. Přikývl.

„Kde to jsme?“ zjišťovala Anne.

„Ve sklepě,“ odsekla jsem jí.

„Nemluv tak se mnou, Annice!“ okřikla mě. Překvapeně jsem k ní zvedla pohled.

„Vzpamatuj se! Můžu tě z tohohle světa sprovodit stejně rychle, jako jsem tě do něho znovu přivedla. Nejsem malá holka, abys po mně chtěla nějaký respekt. Takže přestaň!“ křičela jsem tentokrát já.

„Je hezké vzbudit se do hádky,“ ozvalo se vedle nás. Mikael na nás hleděl z rakve, povýšený úsměv na tváři.

„Skvěle,“ odfrkla jsem si.

„Kde je tvůj táta?“ zeptal se a vyskočil na zem.

„Myslím, že tam,“ ukázala jsem do jednoho rohu, „a tam,“ otočila jsem se na druhou stranu. „Záleží na tom, jakou jeho část bys rád viděl. Já osobně mám nejraději srdce.“

„Niklaus je mrtvý?“ zeptal se překvapeně.

Proč jsem zrovna já musela vyfasovat takové příbuzné?!

 

Seděla jsem v křesle, nohy přehozené přes opěrku rukou, v ruce jsem svírala skleničku s nějakým hnědým alkoholem a měla v plánu se pořádně opít. Vážně jsem to potřebovala. Příbuzní mě sice nezabili, i když se o to někteří snažili, ale nikdo z nich nevypadal, že by mnou byli zrovna nadšeni. Ale já jimi nadšená taky nebyla.

Měla jsem svatou trpělivost. Čtyři dny jsme se je s Elijahem snažili naučit dnešní době, ale některým se prostě nechtělo.

„Takže to zmáčknu tady a bude to volat?“

„Přesně tak,“ odpověděl Elijah. „Máš to špatně. Tohle je mikrofon, do toho se mluví.“

„Právě jsem si uvařila… kávu?“ chlubila se Anne.

„Káva je v dnešní době velká závislost,“ obeznámil ji Elijah.

„Je dobrá,“ usmála se, a když procházela kolem mě, polila mě. „Promiň,“ omluvila se hraně. Setřela jsem si rameno a postavila se.

„Za co se mi mstíš?“ nechápala jsem.

„Za nic.“

„Ne? Vážně? Anne, varovala jsem tě a já nemám zrovna velkou trpělivost. Není hezké dělat naschvály někomu, kdo tě zachránil.“

„Udělala jsi to jen pro svoje úmysly.“

„Prosím?!“ zeptala jsem se nevěřícně. „To, že jsem zabila Klause a osvobodila vás, bylo jenom pro moje dobro? Mám něco v plánu?“

„Nevěřím, že jsi zabila svého otce jen tak.“

„Zabil mámu. Když mě bránila. Tisíc let mě hledal. Zabíjel mé přátele, posílal na mě své informátory a posly. Snažil se mě dostat. Vážně si myslíš, že jsem ho zabila jenom tak?“

„A to tě překvapuje?“ nadzvedla obočí. „Na tvojí mámě nikdy nic neviděl. Měla prostě tu smůlu, že si zrovna ji vybral pro zplození potomka. Ani nevíš, jak zklamaný byl, když ses narodila ty.“ Jednala jsem zcela automaticky. Prudce jsem vyšvihla ruku a chytila ji pod krkem. Tvář se mi po několika hodně letech změnila na tu upírskou a ostatní se rychle postavili. Švihla jsem po nich pohledem a zavrčela jsem.

„A jak ty můžeš vědět, kdo pro něho byl zklamáním a kdo ne?“ zeptala jsem se tvrdě. „Nikdy jste spolu nevycházeli. Neměl tě rád. A popravdě, kdo by měl? Takže raději mlč. Je mi jedno, co si myslíš, ale mámu miloval. Dokud byl člověkem, miloval ji.“

„Klidně si to mysli dál,“ zaskřípala. „Tvoje máma byla obyčejný člověk. Klaus měl na lepší.“ Naštvaně jsem s ní práskla o zem.

„Annice,“ nevydržel to Elijah, „pusť ji.“

„Ne, nepustím,“ odsekla jsem rozhodně. Sice jsem nevěděla, co s ní udělám, ale věděla jsem, že teď ji pustit nemůžu.

„Annice,“ přišel a dřepnul si naproti mně, „tvoje máma byla výjimečná žena. A jsem si jistý, že by nechtěla, abys udělala něco, čeho bys mohla litovat.“

„Nebudu litovat,“ slíbila jsem.

„Pusť ji.“ Mluvil pomalu a klidně. Chytil mi ruku, kterou jsem jí držela krk, a díval se na mě. „Pusť ji a odjeď. Zajeď do Mystic Falls pro Katherine a přivez mi ji. Potom už tě k tomu nebudu potřebovat.“ Zvedla jsem k němu pohled a uvažovala nad tím, co mi nabízel.

„Říkal jsi, že jsi ji ovlivnil, aby tam počkala, než pro ni přijedeš.“

„Neříkal jsem, že jsem ji ovlivnil,“ opravil mě. „Jenom že ví, že na mě má počkat.“

„Takže ti přivezu Kath a můžu jít? Nemusím je už nikdy vidět?“ ujišťovala jsem se.

„Pokud nebudeš chtít, tak ne.“ Přikývla jsem a podívala se zpátky na Anne.

„Zachránil ti život, měla by sis toho vážit a už se mi neukazovat na očích.“ Ještě jednou jsem s ní praštila o zem a potom ji pustila a zvedla se. „Sbalím si věci a vypadnu. Za pár dní jsem zpátky. Kdyby se něco stalo, moje číslo máš,“ řekla jsem jeho směrem a vyprovázená nevěřícnými pohledy jsem odešla.

 

Měla jsem šanci vybrat si hned z několika luxusních značek aut. Vyhrálo Masserati. Mělo nejhezčí červenou barvu.

Přemluvila jsem prodejce, aby mi ho za menší úplatu půjčil. Neměla jsem důvod si jakékoliv auto kupovat. Ale jednou jsem se v takovém chtěla projet. Na cestu jsem se vydala těsně před setměním. Naštěstí. Cesty se totiž brzo vylidnily, takže cestu, která normálně trvala dva dny, jsem zvládla za den a půl. I s krátkým spánkem.

Do Mystic Falls jsem dorazila před polednem a rovnou zamířila k jejich domu. Vážně jsem doufala, že bude někdo doma. Nechtělo se mi na ně čekat v autě.

Otevřela mi Kath a netvářila se moc nadšeně.

„Sbal si věci, jedem,“ zavelela jsem, když jsem procházela kolem ní, a zamířila jsem přímo do pokoje, kde jsem předtím chvíli bydlela. Nechala jsem si tady ještě pár věcí, které jsem si potřebovala dobalit. A věděla jsem, že Kath to bude trvat abnormálně dlouho, protože jet zpátky za Elijahem bylo to poslední, o co by stála.

Navlíkla jsem na sebe čisté oblečení a otevřela si balíček krve. Nespěchala jsem. Popravdě jsem celkem zvažovala, že bych využila tu strašně pohodlnou postel. Nakonec jsem to ale zavrhla. Moc jsem se těšila na to, až budu mít od všech klid a budu si moct zase odjet, kam chci.

„Ani nepřijdeš pozdravit?“ ozvalo se za mnou dotčeně.

„Já bych se přišla rozloučit,“ bránila jsem se. „Možná.“

„Jak šlo oživování?“

„Skvěle,“ odfrkla jsem si. „Málem bylo rovnou další vraždění.“

„Co ti provedli?“ zajímal se pobaveně.

„Nesnáším je. Věděla jsem, že je nemáme oživovat. Věděla jsem, že to bude vážně chyba. Ale ne, já byla natolik blbá a poslechla jsem Elijaha. Ježiši, jak já se nesnáším,“ nadávala jsem si. On se bavil.

„Nechci provokovat, ale říkal jsem ti to.“

„Díky, tohle mi fakt pomůže,“ řekla jsem zahořkle.

„Není zač.“ Ten jeho úsměv mě vytáčel. Útrpně jsem zaskučela a docucala zbytek sáčku.

„Měla jsem vám tady Katherine nechat. Potom by sis mě vážil víc a v takovéhle chvíli by ses mi vůbec nesmál.“

„Myslíš?“

„Ach jo, kdysi ze mě měli všichni respekt,“ povzdechla jsem si zamračeně. Kde jsou ty časy? Tak ráda bych je vrátila zpátky.

„Jenže to bys na sebe nesměla prásknout, že nikomu neubližuješ.“

„Neubližuju nevinným,“ upřesnila jsem.

„Vždyť já jsem nevinný.“ Nadzvedla jsem obočí a pousmála se.

„To jako vážně? Ty a nevinný? O tom se ti nemůže ani zdát, protože to není pravda. A snad ani nikdy nebyla.“

„Máš pravdu, nejsem nevinný. Ale proč bych měl být, když ženské rajcujou ti zlí?“

„Vážně? To znáš asi divné ženy.“

„Neříkej, že u tebe je to jiné.“

„Samozřejmě,“ bránila jsem se. „Já mám ráda milé kluky, kteří své přítelkyni donesou květinu, uvaří večeři, pozvou ji do kina…“ vyjmenovávala jsem.

„Jasně,“ kýval hlavou sarkasticky. „Budu dělat, že ti to věřím.“

„Děkuju,“ zasmála jsem se a zapnula jsem tašku. Hodila jsem si ji přes rameno, a když jsem procházela kolem něj, vrazila jsem mu do ruky prázdný sáček krve. „Díky, za pohlídání Katherine,“ rozloučila jsem se.

Zastavil mě ještě ve dveřích.

„Hej, upírko!“ S úsměvem jsem se na něj otočila. „Uvidíme se ještě někdy?“

„Možná,“ pokrčila jsem rameny a vyšla jsem ven.

---

Už je to zase tady. Na tenhle konec jsem čekala jako na smilování. Příběh jsem měla vymyšlený už dlouho před tím, než jsem ho začala psát, a byla jsem na něho tak natěšená, že když se konečně dostal na řadu, nešlo to. Ale to je teď jedno. Jsem moc ráda, že jste se mnou vydrželi a psali mi tak pěkné komentáře. I když jste mi občas vyhrožovali, ale co?! Teď zřejmě taky nebudete mít rádi :D Já vím, že jste se všichni těšili, až spolu ti dva budou mít něco víc – a popravdě, měla jsem pár scén vymyšlených –, ale ten příběh se mi prostě líbil takhle, to napětí, jestli se mezi nimi něco stane… Podle mě to bylo lepší. Takže doufám, že mě pochopíte a přežiju to :)

Ještě jednou Vám chci poděkovat, a jako obvykle musím vyzdvihnout dvě jména. Ajjo, ty překlepy jsem ti vážně nikdy nezáviděla, ale ty jsi to zvládala úžasně. A anamor, jestli někdy budu potřebovat do něčeho popohnat nebo sehnat nějakou inspiraci, vím, na koho se obrátit.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

 

Opište tento text:

Komentáře

1

1