BEZ HRANIC - náš online šuplík
Špatný den - 1. kapitola
Sekce
Anketa
09.06.2011 [14:15], Grima, ze série Špatný den, komentováno 5×, zobrazeno 249×
Ukončit to, nebo mu dát šanci?
Umýt se mokrým kusem trika, nebo se osprchovat na stanici a tvrdit, že doma neteče voda?
Vzít s sebou Liama, nebo ho zabít?
Vstát, nebo nevstát? Sukni, nebo ty šedé kalhoty? Lodičky na podpatku, nebo baleríny? Vlasy do drdolu, nebo jen do culíku? Kafe, nebo jen vodu? Jít na metro, nebo se pokusit chytit taxíka?
Ukončit to, nebo mu dát šanci?
Koupit kytku, nebo radši jídlo? Zavolat, nebo napsat? Zavolat, nebo nezavolat? Nechat jí trochu času, nebo na ni tlačit? Snažit se, nebo to vzdát?
Umýt se mokrým kusem trika, nebo se osprchovat na stanici a tvrdit, že doma neteče voda?
Jít do toho, nebo počkat do středy? Dát vědět médiím, nebo to udělat co nejrychleji a zmizet? Nechat mu vzkaz, nebo zůstat v utajení?
Vzít s sebou Liama, nebo ho zabít?
Každý den člověk udělá stovky rozhodnutí. Životně důležitá, důležitá, běžná, nicotná. A každé to rozhodnutí může odstartovat něco obrovského. I to sebemenší. Kdo by tušil, že drdol místo culíku může několika lidem zachránit život?
Kate litovala toho, že byla líná a mávla si na taxíka. Rozhodně nebyla rasistka, ona vážně ne, ale poslouchat přes půl hodiny tu strašnou ucinkanou a kvílivou hudbu ji donutilo začít přemýšlet o tom, že všichni taxikáři, kteří věří ve Višnu a spol. by měli mít zakázáno používat autorádia.
„Promiňte?“ nahnula se dopředu a snažila se upotat mužovu pozornost. Pomalu popojížděli ve frontě aut před křižovatkou a taxikář si pobrukoval a vlnil se. Buď ji neslyšel, nebo ji nechtěl slyšet.
Tenhle den se od rána kazil čím dál víc. Nejdřív zaspala. Ne moc, ale stačilo to k tomu, aby přemýšlela, že zavolá do práce a řekne, že si dnes bere volno. Ten nápad ji nadchl, ale jen co vzala do ruky telefon, došlo jí, že María je nemocná. Už takhle je tam bez ní dost práce. A kdyby zůstala doma i Kate, Chris by se tam samotný nejspíš zbláznil. Takže musela vstát. Nestihla se najíst, nestihla si dát kafe. Chtěla si vzít sukni, ale když si natahovala punčochy, zatrhla si je a to ji rozladilo natolik, že se nakonec rozhodla pro kalhoty. Dlouhé světlé vlasy pomocí několika sponek smotala do drdolu a doufala, že John dnes nebude mít čas. Zase by loudil, ať si je rozpustí. A nakonec by se ji snažil odlákat do své kanceláře nebo do svého apartmá a zase by musela pár dní poslouchat narážky personálu. Teď sedí v tomhle hlasitém taxíku, který si nejspíš hraje na auto z bollywoodských filmů, a má chuť ječet nahlas. Nebo vystoupit a dojít to pěšky. Co by asi ten taxikář udělal, kdyby mu utekla z auta? Nechal by ho tu stát a utíkal by za ní? A jak daleko by ona doběhla na podpatcích?
Kate si povzdechla a opřela se. Třeba to dneska bude v pořádku. Uvaří si kafe a popovídá si s Chrisem. Ti doktoři, kteří vzali díky prasklému vodovodnímu potrubí v Milleniu zavděk jejich hotýlkem budou určitě spát dlouho, nebo naopak brzo odjedou zpátky na konferenci. Mají pronajaté pokoje na dvě noci, takže dnes se ještě odhlašovat nebudou. Je úterý, nejklidnější den v týdnu. Dneska to určitě bude v pořádku. Sice vstala levou nohou, ale teď už bude jen líp.
O vteřinu později se ozvala hlasitá plechová rána a Kate byla nárazem odhozena na přepážku. Naštěsít před sebe stihla natáhnout ruce, takže si nerozbila obličej. V pravém zápěstí jí ale začalo bolestivě škubat. Indický řidič začal ve své mateřštině nadávat tak hlasitě, že snadno překřičel i tu hudbu. Vyskočil z auta a šel zkontrolovat škody. O Kate se vůbec nestaral. Otočila se, aby viděla, co se stalo. Někdo vzadu nedával pozor a neubrzdil to při popojíždění. Postupně do sebe ťuklo několik aut. Řidiči auta hned za nimi vybuchl do obličeje airbag, on se lekl a šlápl na plyn. Naštěstí neměl čas nabrat pořádnou rychlost, ale i tak to byla docela šlupka. Otevřela dveře a naklonila se ven.
„Promiňte? Jak zlé to je? Pojedeme?“ Taxikář si jí nevšímal; ječel na bledého řidiče černého sedanu. „Pane, potřebuju se dostat do práce. Budete schopný odjet?“ zeptala se hlasitěji. Teď už upoutala jeho pozornost. Obrátil svůj vztek proti ní a vyčetl jí, že ta nehoda je její vina. Auta vzadu hlasitě troubila, indický taxikář křičel něco o pojišťovně a policii a vytahoval telefon. Jejich pruh byl před nimi prázdný až k dalším semaforům. Za nimi se tvořila kolona. Řidiči se chtěli zařadit do vedlejších pruhů, kam je ostatní nechtěli pustit, aby se také nezdrželi. Byla slyšet siréna policejního auta, vidět ale nebylo.
Den blbec, pomyslela si Kate. Popadla ze sedadla kabelku a sykla, když ji znovu bodlo v zápěstí. Bude si na to muset dát led, snad to neopuchne. Požádala taxikáře, aby vypnul tachometr a řekl jí, kolik mu má dát. Dvakrát. Ten člověk se ale hádal s řidičem sedanu, řidičem bílé dodávky, která narazila do sedanu, i s někým po telefonu. Kate se rozhodla nehrát si na slušňačku – na to měla dnešního rána až po krk. Povzdechla si a vydala se pryč od toho zmatku a hluku. Za tou další křižovatkou snad chytne jiné taxi. Ale jestli v něm bude sedět Ind, nenastoupí do toho auta. Ani za milion.
Poručík Bridges natáhl ruku, z palubní desky vzal modrý maják a okénkem ho připlácl na střechu. Na tohle dneska opravud neměl náladu. Kdyby se to stalo vjiný den nebo aspoň jinou denní dobu, náležitě by si vychutnal šikanu toho pitomce, který v autě hned před Bridgesovým fordem telefonoval, rozmachoval u toho rukama, teatrálně se chechtal, až přestal vnímat okolí a ťukl do auta před sebou. Bohužel i v tom seděl nějaký idiot a dominový efekt na sebe nenechal dlouho čekat. Mohl by si je všechny vychutnat, protože dopraváci se sem jen tak nedostanou. Jenže bylo moc brzo, on byl hladový a potřeboval se vysprchovat. Ignoroval tázavé výrazy všech účastníků nehody i zběsilé troubení aut za sebou. Nacpal se drze do levého pruhu a s majákem stále spuštěným pokračoval v cestě.
A se stále blikajícím modrým světlem na střeše i zaparkoval před prodejnou pár desítek metrů od stanice. Malinski, který seděl za volantem vedle stojícího policejního auta a čekal na svého parťáka, se zatvářil káravě. Vrtěl hlavou, varovně kával ukazováčkem, ale smál se.
„No co?“ rozmáchl Bridges rukama, když vystoupil. „Služba volá.“
„Jo, jasně. S cukrovou polevou a čokoládovou drtí, viď?“ křikl Malinski z okénka.
„Tyhle stereotypy o policajtech a koblihách mě fakt štvou,“ houkl poručík a mávnutím se se strážníkem rozloučil. Zamířil do obchodu, pozdravil statnou padesátnici Claire, která znala jménem všechny zdejší policisty. Vzal si dvě jablka, velký jogurt a nugátem plněný croissant. U kasy si natočil černou kávu s sebou. To, že je policajt ještě neznamená, že bude jíst jako prase. Aspoň většinou se snažil jíst zdravě. Samantha mu tu vtloukala do hlavy celou dobu.
„Těžká služba, Paule?“ usmála se Claire chápavě a do papírového sáčku přihodila jedno lízátko s příchutí coly. Poručík Bridges se usmál a zavrtěl hlavou.
„Teprve začínám. Ještě se dnes uvidíme.“
Claire si ho změřila zkoumavým pohledem a lehce se zamračila.
„Vypadáš, jako bys měl a sebou pernou noc, hochu.“ Tomu označení se musel usmát. Byla maximálně o patnáct let starší, ale byl pro ni hochem. Všichni ze stanice byli hoši, jen Terence byl pan Weldon, protože mu do důchodu zbývaly sotva tři měsíce.
„Budu v pořádku, Claire,“ slíbil Bridges a za lízátko jí nechal pořádné dýško. Během pár vteřin přeparkoval před stanici a schoval maják. Teď se potřeboval nějak prosmýknout do šaten a sprch. Hlavně nesmí potkat Marcella.
„Objeď to,“ řekl potichu Thomas. Seděl na sedadle spolujezdce a v jeho tváři nebylo poznat, co se mu právě teď honí hlavou.
„Není kudy. Potřebuju se dostat za ta bouraná auta, tam se zvládnu otočit. Tahle dodávka je velká jako kráva,“ vysvětloval Ned. Dal by cokoliv za to, aby se cítil stejně klidně, jako Thomas. Nebo aby aspoň dokázal vypadat stejně klidně. Ale celé se to sralo. Ztkoušel tu cestu projet tolikrát. Věděl přesně, jak dlouho mu to k hotelu bude trvat před devátou ráno ve špičce; jak rychle tam bude kolem oběda. Kolik času stráví v kolonách odpoledne, kolik večer. Věděl, že každý den v týdnu je doprava jiná. Strávili přípravami takovou dobu. Všechno mělo klapnout.
A bum. Pár ťukanců. A všechno se sere.
„Dostaň nás odtud. Hned.“ Hlas Thomase byl pořád stejně chladný. Tichý. Ten chlap byl jedno velké tajemství. Ned ho znal přes pět let, tak dlouho mu dělal řidiče. A doteď nevěděl, nedokázal určit, co se mu honí hlavou.
„Nechci na nás upozornit,“ bránil se. Šéf se na něj otočil, obličej jako maska bez mimických svalů, světle modré oči, tak studené, tak Thomasovské. Ned vztekle zavrtěl hlavou a houkl:
„Držte se něčeho. Budu tenkrám muset trochu rozhýbat.“
Přesně jak čekal, ozval se Liam, ten psychotik. Ten magor. Ten cvok, který tu neměl vůbec co pohledávat. Nejslabší, totálně nestabilní a všechny ohrožující článek.
„Jo, bejby, rozjeď to! Pohni těma kolama, děvče! Ukaž strejdovi Liamovi, jak se to dělá!“
„Sráč,“ zamumlal si Ned pod vousy a pozorně sledoval v levém zrcátku proud aut. Potřeboval jen vteřinovou mezeru.
„Hanku, zklidni ho,“ řekl stejně studeným tónem Thomas, aniž by se otočil. Aniž by dal jakkoliv najevo, že ho zajímá, co se děje na zadních sedadlech a v zavazadlovém prostoru.
„Hej, hej!“ bránil se Liam. Ned bleskl pohledem do středního zpětného zrcátka. Hank držel svému bratrovi u spánku hlaveň glocka. Liam se culil a se zvednutýma rukama něco šeptal. Hank jednou kývl, schoval zbraň do pouzdra a pak se pevně chytil madla nade dveřmi. Nedovi blesklo hlavou, že by bylo bývalo mnohem lepší, kdyby se Thomas rozhodl se Liama zbavit. Všem by se ulevilo. Hankovi nejvíc.
Když uviděl mezi auty o pár decimetrů větší mezeru, rozjel se. Auta za ním se roztroubila, auta v levém pruhu překotně brzdila a až pak jejich řidiči našli čas přidat se ke kakofonii klaksonů. Liamovy kňouravé stížnosti ze zadního sedadla mu udělaly škodolibou radost. Malá světlá chvilka v tomhle zkurveném dnu.
předchozí kapitoladalší kapitola
Přidat komentář
Komentáře
1
2) Ivanka (09.06.2011 16:50)
Ty jo, vypadá to velmi zajímavě. Doufám, že se tu objeví i další kapitola, protože jsem zvědavá, kam povedou vlasy v drdolu!
A kdo je vlastně Paul? A jak Paul souvisí s Kate? A jak tihle dva k čertu souvisí s Thomasem, Liamem a Nedem? 
Svede je dohromady událost odehrávající se v hotelu? Tolik otázek a žádná odpověď! 
Máš zajímavý styl psaní. Upřednostňuju sice vyprávění v první osobě, ale tohle se taky krásně čte. 
5) AliceBrandon (20.11.2011 19:06)
Haló?!
Tady jeden vrtal.
Nenašlo by se tady někde (tam u tebe) pokračování téhle rozehrané povídky? Vypadá to fakt dobře a vážně by mě zajímalo, co bude s tím mytím kusem trika. Bude mít aspoň bochánky na břiše?