13.01.2012 [07:30], piskot94, Poezie, komentováno 1×, zobrazeno 125×
Pro Karlose SanChéze... protože mi řekla, že to dává smysl :))
Světlušky
Měsíc svítí na hladinu,
a já láskou k Tobě hynu,
stříbrnou nití své verše vyšívám,
do roušky noci a tajně se proklínám.
Plameny světlušek mě pomalu spalují,
na plátno temnoty mým popelem malují,
do nebes mě vynáší andělské perutě,
pomalu odcházím a trpím tak nehnutě.
Ze vzdálených výšin na Tebe dohlížím,
odtud snad nikdy už víc ti neublížím,
potají myslím na sílu zázraků,
naposled vydechnu a vzdávám se oblakům.
1) Nerissa (13.01.2012 18:55)
Je to... silné.