26.08.2011 [08:45], Karolka, Poezie, komentováno 10×, zobrazeno 221×

Těžká noc, no...
Nejsem
stonek fazole
pro kdejakýho Jacka
co chtěl by šplhat do nebes
Nejsem
starej patizón
s dvěma páry myšek
co razí nocí stihnout ples
Nejsem
herka mluvící
co osedlal ji Bajaja
a míří setnout lítou saň
Nejsem
drahé zrcadlo
made a lá magazín Vogue
nejdřív suď a potom haň
Jsem
ženská co chodívá v záklonu
aby si prohlídla nebe
Jsem
tuctovka s vlasama do pasu
a doufám že neztratím sebe
Jsem
rozený bojovník bez bázně
pro válku s bájnými mlýny
Jsem
snílek toužící po lásce
co překoná hrozbu pece i hlíny
5) Bye (26.08.2011 21:42)
Ty pohádkový veršíky byly dokonalý!
A ty ze života... kromě vlasů do pasu, můžu za sebe potvrdit, že je to všechno pravda pravdoucí.
4) Astrid (26.08.2011 18:33)
Ja keby že mám vlasy do pasu, nebyla by som tuctofka ale hapy.
Tento kúsok Ti vydaril, Karolka.
... a odpoveď znie: si sama sebou, si žena - fantázia... a si to proste Ty
3) ambra (26.08.2011 17:46)
Občas je dobré udělat si rekapitulaci
. Tohle bych si hrozně ráda vyryla (třeba pilníkem na nehty) do svého štítu. Jen se hrozně bojím, že by stejně nikoho nezajímalo, co vlastně jsem nebo nejsem. A taky mě napadlo, že vlastně žádný štít nemám
.
1) eMuska (26.08.2011 09:59)
Jsem časť úplne jednotková! Zaklonená hlava ma dostala, lajk!
Klobúk do podzemia (len dolu proste nestačí...
)
10) ScRiBbLe (11.10.2011 15:11)