BEZ HRANIC - náš online šuplík
Učení se lásce
Sekce
Anketa
18.07.2011 [15:15], Monelien, Poezie, komentováno 4×, zobrazeno 252×
Vlastně ani nevím, jestli je to poezie nebo co to vlastně je. Prostě jsem začala psát a tohle z toho vylezlo :)
něžně a měkce
líbáš mou tvář
a rty
ty obzvlášť křehce
jako by z porcelánu byly
pak ruce
nejistě se sunou
po páteři prsty, lehce
objíždí tu linku matnou
boky stiskne, nechce
opustit to místo
sjíždí níž a níž
za hranice nevinnosti
pak zastaví se krátce
zaváhá a boří mosty
ze strachu postavené
zkouší
objevuje
mládí nezkušené
vášní plane
hrany těla obroušené
polibky, co oheň rozvíří
a přikládají polínka
snaží se
a vyhrává
stoupá na horu
táhne mě za ruku
a když vrchol vidí
rozběhne se
slastně vydechne
a pak zase, měkce
políbí mou tvář
a já chytám dech
ten, co zůstal pod horou
nádech
výdech
jsi mou oporou
schoulím se
u tebe
zašeptám
miluju tě…
Přidat komentář
Komentáře
1
3) Karolka (19.07.2011 10:28)
Připadám si jako slepená ze žhavých uhlíků. Ta básnička je čirá vášeň a láska. Tleskám a klaním se. 
2) eMuska (19.07.2011 00:50)
Dokonalosť sama, dych sa kráti a hlava sa zvráti pri pomyslení na verše lásky čo rastú jak vonku klásky...
joj, velmo pekné!
4) Monelien (19.07.2011 11:47)
Děkuju, holky
A speciálně tobě, Karolko