BEZ HRANIC - náš online šuplík
Afterdark - 2. kapitola
Sekce
Anketa
21.10.2011 [15:30], EmilyGray, ze série Afterdark, komentováno 1×, zobrazeno 169×
Emily Gray měla tu smůlu, že se nedobrovolně stala upírem. Ale zároveň měla tolik štěstí, že ji její upíří kamarád Ryan zachránil před jistou smrtí. Z Velkého Jablka se stěhují do Virginie. Jejich život ale nebude patřit mezi nejlehčí. Možná si mysleli, že po přeměně v upíra jejich lidské city zmizí. Ale Emily brzo pozná, že to není tak lehké.
„Emily, co tu děláš? Máš odpočívat.“ Ryan se pokoušel zklidnit napětí, které tu bylo cítit.
„Nemůžu vás poslouchat. To, jak se navzájem obviňujete. Nikdo z nás to nechtěl. Vždyť mě ani neznáte. Jak můžete tvrdit, že jsem to nechtěla a že jste mi zničili život,“ povzdechla jsem si.
„Emily, říkal jsem to jasně. Ryan by měl litovat toho, co udělal. Nehledě na okolnosti,“ vyrukoval Jayden se svou, už jednou použitou řečí.
„Chci jít s tebou na lov.“ Viděla jsem, jak Ryana ta věta úplně rozhodila.
„Na lov? Teď? A se mnou?“ koktal rozrušením Jayden.
„Ano.“
„Ale ty ještě nejsi upír…“ Ryan tu větu vysypal na jeden nádech.
„Já vím. Chci abych se ním konečně stala. Ryane… uvědomuješ si, že se mě snažíš zabít?“ O tomhle se nedalo debatovat, pokud chci přežít, musím na lov.
Jayden se zvedl z pohovky a pak řekl. „Dobře. Půjdu.“
Podívala jsem se na něj a na jazyku jsem měla jen jednu otázku… „Vážně?“
„Jo. Proč ne. Jak jinak můžu tady Ryanovi dokázat jeho prohranou bitvu.“ S pošklebkem se otočil na bratra.
Viděla jsem Ryana jak na mě hledí s tím jeho výrazem, který jasně naznačoval: Tak jo, fajn. Dělej si co chceš. Bylo to tvé rozhodnutí, ale nebudu tě tahat z průšvihů… Proč by taky měl. Zvládnu to sama. Mám na své straně silného upíra. Co víc bych potřebovala.
„Doufám, že si uvědomuješ, o co tady vlastně jde,“ řekla jsem a tlačila Jaydena ze dveří.
„Snažím se.“ Zabouchl za sebou dveře a nechal se mnou tlačit až na okraj lesa.
„Přijde mi od vás dost netaktní se o mě tahat. Já si dokážu vybrat sama. Řeknu to jasně, Jaydene. Nevím, jestli se jen nemůžu rozhodnout, nebo je to něčím jiným. Na jedné straně je někdo, kdo se o mě stará, ale o jeho citech nejsem zdaleka přesvědčená, a pak je tu někdo, kdo mě miluje, ale nezajímají ho moje potřeby. Ty jsi ten druhý, Jaydene.“
„Ne… to nemůžeš vědět,“ vyhrkl.
„No, myslím, že vím. Jestli jsi mě někdy v životě pronásledoval jako člověka a cítil ses u toho jako člověk… tak tou osobou už nejsem. Vypla jsem všechno, co by mi mohlo ublížit. Ale zdá se mi, že to pořád nefunguje. Měla jsem strach být upírem.
Ale teď je to jediná šance, která mě drží při životě. Chci jen jednu šanci,“ zkusila jsem ho přesvědčit.
„Pomůžu ti stát se upírem. To přece víš.“
„Tak pojď se mnou někam daleko. Daleko od Ryana, daleko od všech, kdo mi může ublížit. Půjdeme k nám domů. Do Virginie… Tam budeme v bezpečí,“ navrhla jsem mu.
„Virginie?“
„Highland Springs. Odtamtud jsem kdysi utekla do New Yorku. Bude to těžké se tam vrátit…, ale nemám jinou možnost. Odkud jste vlastně vy?“ zeptala jsem se.
„Původně z Itálie, ale žili jsme v Marylandu a v Nové Anglii.“
„Tak proto jsem vás potkala,“ konstatovala jsem s úsměvem.
„No…, už to tak bude. Ty jsi byla můj objekt touhy. Vyhýbal jsem se ti, dával volnost Ryanovi, protože jsem věděl, že je do tebe bezhlavě zamilovaný. Snil jsem o tobě. A teď tě tu před sebou mám. A chovám se, tak jak bych měl.“ Jayden ze mě nespustil pohled.
„Jaydene, nemusíš mě pořád přesvědčovat o tom, že mě miluješ. Já to vím. Ale teď o tom nemůžeme mluvit. Prosím…“
„Jak můžeš být tak statečná a hloupá a odporovat upírovi,“ říkal s úsměvem Jayden.
„Jsem ním taky. Využívám tvoji vlastní taktiku. Jestli se mám někdy v životě smířit že jsem mrtvá, musím mít nějaký dobrý důvod.“ Zkoušela jsem mu vrátit úsměv, ale vyšel jen nějaký pochybný škleb.
„Být do mě zamilovaná ti jako dobrý důvod nepřijde?“
„Já nejsem…“
V tu chvíli mě Jayden začal zuřivě líbat. Nešlo tomu odolat. Naprosto jsem se mu odevzdala. Svalil mě na zem v lese, kde jsme se nacházeli.
„Říkal jsem ti, že ti dokážu, že ti za to stojím. Ty mi za to stojíš rozhodně.“
„Musíme odsud, Jaydene,“ řekla jsem mu a zároveň jsem ho od sebe odstrčila. „Musím mezi lidi nebo se tu zblázním. Chci do New Yorku. Užívat si.“
„To mi teď nepříjde jako moc rozumný nápad,“ řekl pochybovačně.
„Proč ne?“
„Musíme dokončit tvoji přeměnu a držet tě od lidí. Mohla bys lehce někoho zabít. Pokud jsi nová, všechny chutě jsou ještě intenzivnější. Pojedeme do Virginie. Máme tam dům,“ navrhl řešení.
„Hlavně to neříkej Ryanovi…“
„Musím. Je za tebe zodpovědný. Podívej, nechtěl jsem tě proti němu poštvat. To nebyl můj cíl. Jen jsem doufal, že ho nemiluješ,“ vysvětloval mi situaci.
„Nemiluju…,“ vydechla jsem.
„ Ale on tebe ano. Proto mu musím říct kde jsi.“
„Dobře. Asi máš pravdu,“ souhlasila jsem.
Jayden vytáhl mobil. Nevšímal si mě. Mohla jsem proto na chvíli zmizet. Chtěla jsem, aby se o mě zajímal. Aby měl o mě strach. Stmívalo se. Toulala jsem se po lese a najednou jsem slyšela jak mě Jayden začal hledat.
„Emily!!! Vím, že tu jsi. Slyším tě, tak jako ty mě. Neschovávej se. Zbytečně riskuješ smrt,“ křičel.
Chtělo se mi utéct. Začala jsem běžet skrz les, ale najednou jsem o něco zavadila, spadla jsem a rozřízla si nohu.
„Emily!! Kde jsi??“
Najednou jsem úplně přestala vnímat. Cítila jsem se bezmocná jako kámen, bez možnosti pohybu, bez schopnosti promluvit a nechopná racionálně uvažovat. Slyšela jsem jen zběsilý tlukot srdce. A moje chuť po krvi rostla každou sekundou a minutou, co jsem tam ležela. Krvácela jsem a měla jsem chuť na moji vlastní krev.
„Emily!! Vím, že tu jsi. Ozvi se mi. Tohle přestává být legrace,“ křičel už vyděšeněji.
Ozvala bych se mu, kdybych mohla. Byla tma a nic jsem neviděla.
Nevěděla jsem kde jsem, a kam jsem to spadla. Slyšela jsem dusot Jaydenových bot. Blížil se.
„Jsem tady…,“ dostala jsem ze sebe tichým hlasem. Ale věděla jsem, že mě uslyší.
Najednou se přede mnou objevil.
„Emily…, konečně jsem tě našel. Co tě to napadlo za šílenost?“ mluvil zadýchaně.
„Promiň, Jaydene. Nevím, co to do mě vjelo.“
„Krvácíš… Já vím… Ty jsi se vážně zbláznila. Copak chceš umřít? Už jsi 48 hodin neměla krev, pojď, chyť se mě. Vracíme se za Ryanem. Už je ve Virginii. Pojedeme autem. Tam si zatím odpočineš. Pokud nedostaneš krev do dvou hodin, tak vyschneš. A to je stokrát horší než kolíkem do srdce, to mi věř. Vím o čem mluvím.“ Jayden mluvil celkem naléhavě, abych mu věřila.
„Ty jsi to už někdy zažil?“ ptala jsem se.
„Tak napůl jo,“ hodil po mě úsměvem.
1) Annie (24.11.2011 19:27)