Tohle všechno jsme tu napsaly ![]()


02.02.2013 [17:45], SarkaS, ze série Nová generace, komentováno 10×, zobrazeno 2055×

Výlet do Prasinek. První úspěch sboru.
8) Janicza (03.02.2013 15:02)
Krása!
Ráda vidím, že Tobias se nestydí hrát před Dracem hru na spojence a přitom je stále úžasný bratr!
A písnička byla skvělá! Vysvětlíš nám, co se děje v Kruvalu?
4) Camilla13 (02.02.2013 21:24)
Jů, líbilo se mi jak Tobias Draca elegantně vyšplouchl.
Jen tak dál. Na koncert jsem zvědavá.
Už se moc těším na další kapitolu.
3) Anna43474 (02.02.2013 19:58)
2) SarkaS (02.02.2013 18:27)
Kejt, omlouvám se, úplně jsem zapomněla vložit odkaz. Došlo mi to až teď. Ale napravila jsem to
1) Kejt (02.02.2013 18:25)
výborně, tak snad první tajné rande proběhne ve zdraví
)) a ta písnička vypadá slibně. Chudák Dora, dozvědět se takhle náhodou, že zpívají u Křiklana
))
10) Ivanka (03.02.2013 20:41)
Šárí? Já se bojím. Opravdu mám strach, co z tohohle vznikne. Byla jsem ráda s nimi, blahořečila jsem jejich geniálnímu plánu na společné setkání, ale Toby... Sakra, to, jak dokázal svému otci naprosto chladnokrevně lhát do očí.
Sakra já vím. Draco se chová jako blbec a on nechce přijít o sestru - o dvojče. Asi si ani nedokážu pčedstavit, jak velice úzký vztah spolu mají, ale taková chladnokrevnost, s jakou mu to všechno řekl. Je jim patnáct, a i když jsou to děti hrdinů, tak mají být ještě skoro děti. Mají řešit jak zítra udělají tu zkoušku z přeměňování, ne, jak uniknout svému tátovi, jak před ním co nejlépe sehrát divadýlko. Seděla jsem před monitorem a koukala. A bylo mi do breku, jasné?
Druhá část ve mě probouzela další spoustu pocitů. Troy, moje milovaná mandelinka, který se nesměje? Nemožné. To porušuje všechny konstanty a jistoty. Ale... Ovšem. Zároveň ho to činí, a teď mi odpusť jistou sentimentalitu, skutečným. Lidským. Hmatatelným. To ovšem nic nemění na tom, že mám o Kruvalské strach, jasné?
A písnička? Výborná. Nadějná.
Mimochodem, už vím, co mě na tvém psaní tolik vábí. Nejsou to postavy. Ani styl, i když je sakra dobrý. Ani vymakané dialogy. Ani nic jiného. Je v tom to jediné - i do posledních, nejmíň důležitých a zdánlivě prostých scén, dáváš srdce. A to čtenář prostě pozná, protože pak se nenudí ani u pasáže postav, které moc nemusí. Protože vidí, že ten autor je miluje a že věří, že právě tahle scéna sice nemusí změnit svět nebo život, ale může změnit právě tu jedinečnou vteřinu. A to je to, čeho si na tobě nejvíc cením, kočko.
Děkuji!