Vévoda se zasmál, protože myšlenky jeho syna byly patrné z jeho výrazu. „Sloužit šestnácté princezně není nic, za co by ses měl stydět, synu. Naopak,“ významně se mu podíval do oči, „je to pocta, o které se mě mohlo vždy jenom zdát.“

Neměl rád, když svoje standardy používal i na něj. Nathan měl o svém životě úplně jinou představu, než by mohl šlechtic jeho rozměrů mít. Všechny životy se držel pravidla, že byl svým vlastním pánem. Když se rozhodl pro někoho něco udělat, vždy to bylo za jasným účelem.