7)  Phobos (30.04.2016 17:37)

Shmash, děkuju moc. Taková pochvala mě nevýslovně těší a moc si jí vážím. Jsem opravdu ráda, pokud máš chuť zase psát, protože se nemůžu dočkat, až si od tebe zase něco přečtu.

Děkuju Pájo,jsem ráda, že se to to líbilo.

6)  Shmash (30.04.2016 10:52)

Phobos, jsem hrozně ráda, že jsi tenhle příběh zveřejnila. Osud Adin byl pohnutý i v Rukách a nešťastné dětství plné nástrah a překážek k tomu prostě patří, skvěle doplňuje skládačku. Ovšem všechno dopadlo pro sourozence relativně dobře, tedy v rámci možností, což hrozně oceňuju (stejně jako v Rukách), protože je to takový paprsek světla, něco, co čtenářům ukazuje, že nic nemůže být navždy jenom špatné nebo jenom dobré. Tenhle tvůj příběh je takový vyvážený, přestože by se mohlo zdát, že převládá beznaděj a špatný osud, není tomu tak, protože tvé postavy jsou silné a dokáží si kousek štěstí (nebo minimálně lepších podmínek) vybojovat samy.
A mimo to zbožňuju tvůj styl psaní, protože je skutečně neobyčejný. Neřekla bych, že máš omezené schopnosti. Řekla bych, že je hrozně znát, že jsi do toho strašně moc dala. A proto tam ty emoce fungují a díky tomu tak moc působí i na čtenáře
A ten konec, ten na mě opravdu silně zapůsobil. Jsem ráda, že ses k Adin vrátila, aspoň takhle krátce Je mi líto, co si Adin musela všechno prožít, ale vyrostla z ní silná bojovnice, žena, která se dokáže poprat s osudem
A kdybys zveřejnila nějakou romanťárnu, mě bys rozhodně nezaujala víc než s tímhle. A taky jsi mi vdechla nový elán zase začít pracovat na Gině, protože tu už jsem nechala trpět víc než dost a taky by si kousek toho svého štěstí zasloužila. Tak snad po maturitě...
Děkuju za tenhle příběh

5)  Pája (30.04.2016 07:02)

Děkuji Ti za nádherný příběh i když pravda smutný, ale určitě skutečný....

4)  Phobos (26.04.2016 21:50)

Jsem moc ráda, Seb, že se mi povedlo tě potěšit . Děkuju za milý komentář.

3)  Seb (26.04.2016 21:00)

I když smutná, povídka dopadla relativně dobře ,
povídka mě potěšila,a to i proto že jsem četla Ruce s vůní kovu, náhled do strastiplného dětství Jorika a jeho sestry mi určitě pomohl lépe pochopit jejich vztah.

Myslím si, že se ti tento emotivní příběh moc povedl a děkuji ti za něj

2)  Phobos (26.04.2016 16:51)

Děkuju Rendulin, jsem ráda, že se ti příběh líbil, i když to není zrovna tvůj žánr. Část s jablkem je i moje oblíbená.

1)  Rendulina (26.04.2016 12:50)

Sice to není můj žánr a asi se budu opakovat, když napíšu, že je to vážně krásně napsané a rozepsané, ale opravdu mě to donutilo, se nad celou věcí zamyslet a líbilo se mi to. Není to něco, co jen tak čtěš a přitom, už po pár větách zapomínáš, co si vlastně četla Zároveň se mi líbí, že je to sice smutný příběh, ale končící i jakýmsi druhem happyendu. I přesto, čeho se na nich dopustil, byli to oni, co vyhráli. Obzvlášť se mi líbila ta část s jablkem na konci, to tam opravdu zapadlo
Moc hezká práce, děkuji