18)  ScRiBbLe (31.12.2010 01:11)

ambro, já brečím, tys mě opět donutila k tomu, aby se mé slzné kanálky probraly a naplnily mé oči slzami, které se mi koulely po tvářích. Marjam a její porod, smíření se se smrtí, David a jeho pohled a to, že mu Adam alespoň požehnal a dal mu jméno ! Jsem na rozervaná, totálně!

Deceduus? Ještě něco dalšího? Výborný! Druhý pohleddo minulosti už naštěstí nebolel a byl naprosto úžasný!

Řeknu Ti, že jediné, co mě zachránilo před celkovým kolapsem a vybuchnutí vnitřností kvůli napětí, je to, že si v klídku můžu kliknout na další kapitolu ! Jinak, kdybych četla už dříve, bys mě měla na svědomí!

17)  gucci (07.12.2010 19:57)

...tomuto se říká veledílo.....má to hlavu a patu...je to s hloubkou a chytne to i beznadějného romantika.....náhledy do minulosti jsou nutné,aby se děj mohl někam posunout a řtenář chápal všechny souvislosti...toto není povídka, ale opravdický román.... ambříčku, copak si na náš chystáš....připadá mi to trošku jako klid před uragánem!! ....jsem moc ráda, že nejsem jediná, kdo se třese...

16)  Mystery (28.11.2010 20:03)

ambro!!!
Zapomněla jsem přidat komentář!!!
Kaju se a omlouvám, všimla jsem si toho až teď...
Strašně doufám, že bude Mite a David... nebo Adam? Že budou nakonec spolu...
Zase jsi mě dostala náloží emocí, který mě naprosto rozmázly...
Jsi skvělá!

15)  Hanetka (21.11.2010 10:00)

Já ostuda ostudovatá... četla jsem to v práci a neměla čas komentovat... a pak jsem úplně zapomněla, že jsem ti sem nic nenapsala, a přitom to bylo tak úžasné. Nečekané, ale velmi vysvětlující, jenže... já se strašně bojím, co bude dál. Budou spolu? Strašně doufám, že ona bude výjimka a že si své city a touhy uchová i po přeměně... nebo je alespoň po čase znovu získá. Dostalas mě, máš mě na háčku jak chycenou rybu a já se strašně těším na talíř... Třebaže mě čeká ještě kuchání a smažení...

14)  Lioness (17.11.2010 16:16)

Ačkoliv se komentáře pro Tebe píšou snadněji než pro jiné, na tenhle sbírám sílu od včerejška.
1) Jeho minulost. Bylo to... ne, já nevím, nemůžu. Co by se sem hodilo za slovo? Bolelo to, ale zároveň to bylo popsané tak krásně... Hladilo to, i mrskalo...
Jeho syn, jeho žena. Šestnáctiletá?! Ten detail mě vykolejil snad nejvíc z celé kapitoly. Musela jsem přečíst ještě jednou, a znovu...
Vysvětlení toho, čím doopravdy jsou conquista... Že nejsou jediní na svém poli. Mají nepřátelé a odpůrce. Že někdy nestačí ani to, že se obětujeme, že se vzdáme... sebe i jiných. Že někdy i drahá cena, kterou zaplatíme, není dost. Někdy může znamenat jen větší boj, který jsme si dříve ani nedokázali představit. Není to snad zrada?
2) Mite, ach Mite. Jen letmo se dotkla toho, co nikdy neměla mít. A už stojí tam, kam já bych nechtěla. Stojí před smrtí nebo ztrátou části samy sebe - protože co by to bylo za člověka bez fyzických potřeb?
Ale pochybuji, že tu šanci nevyužije. Pro své blízké by zemřela tak jako tak. Pro sebe ale může žít. Proč by odmítala? A jaké bude mít nadání?
P.S.: Detaily jako to, že ho poznala podle vůně a postavy nebo to, že jakmile se v nemocnici probudila, byla zorientovaná, jsou stejně dokonalé jako zbytek. Ale tahle kapitola byla tak nedostižná, že tentokrát si vysloužily jen poznámečku pod čarou.

13)  yasmini (17.11.2010 01:39)

Naprosto souhlasím s Bye. Především poslední věta přesně vystihuje co si myslím, už dávno. Udělej to prosím. Bude spousta šťastných lidiček.
Jinak bylo to nedostižné.
Bojím se co bude dál. Ale zároveň se těším. Tak nás dlouho nenapínej.
Tleskám Y.

12)  mary (17.11.2010 00:02)

11)  Bye (16.11.2010 22:09)

ambro, ty Tvoje výlety do minulosti... historická freska!
U věty: "Můj syn se jmenoval David." jsem měla pocit, že mě někdo škrtí.
Jsem zvědavá, jestli se vynoří nějaký deciduus. Jaký budou? Mám se bát?
Tybláho, takže ona poznala Davida??? A on to nevydržel, nedodržel svoje předsevzetí, že ho viděla naposledy... Proč? Chce jí říct něco, co by profesor nemohl?
ambro, konec plkání. V tom množství šílenejch braků, co dneska zaplavujou knihkupectví je těžký najít dobrou knihu. A člověk ti má pak takovou radost, když se mu to přeci jen podaří. Udělej mi radost...

10)  Alaska (16.11.2010 22:04)

Ty zkoušíš, kolik toho vydržímě, což? Sotva dočtu jednu pasáž, při keré se mi zatajuje dech, ty přispěcháš hned s další. Dívím se, že nakonci jsem nezačala modrat.
Odhalila jsi nám, kdo je Mite. Pomalu nám odchaluješ postavu Davida, ale to plátno z té tajuplné společnost furt ne a ne spadnout. Sem tam sice zafouká vítr a trochu poodhalí, ale je to žalostně málo. A já už mám prostě strašně nutkavou potřebu vytvořit si názor, ale ty si ty jednotlivé dílečky puzzle stále šušníš pro sebe. Nemusíš nám hned příště vysypat tu 500-ti kousíčků (i když v Tvém případě možná i 1000) vysypat přímo na hlavu, ale co kdybys nám aspoň na chvilku dovolila nakouknout na obrázek na krabici, abychom si udělaly nějakou představu. Ne?

Ale i tak to dneska bylo moc krásné.

9)  semiska (16.11.2010 21:47)

Ona se zmátoří a vypadne brzo z té nemocnice,že jo? Chudák oba dva, takhle se trápit a psychicky mučit a terorizovat... Kdy už jí řekne, že jeden? já jsem z nich úplně na nervy... Tak už je netrap Ambro, prosíííím, kvůli mně...
Adamova minulost nebylo zrovna moc šťastná, a když přišlo trošku štěstí, hned v zápětí ho zasáhla větší rána.
Strašně moc se mi to líbilo. Jsi fakt skvělá, ambro.

8)  Silvaren (16.11.2010 20:48)

Adama je mi líto, jeho rodiny i jeho marné snahy o rychlejší pokrok. Přidalas mu nový rozměr, jakoby ten příběh postoupil na další level. Když napíšu, že je to naprosto dokonalé, budu se opakovat a zdaleka nevyjádřím, jak úžasné to je. Nádherné, úžasné, originální, uvěřitelné. Každé písmenko přesně tam, kde má být.

7)  Iwka (16.11.2010 19:26)

pomoc!!!!!!!!!!!
další díl. proč jsou prostě všechny tak zabíjející?!?!

6)  Astrid (16.11.2010 19:19)

Tak čo k tomuto dodať. Myslím, že by si takéto dielo nemala len tak publikovať a nie len kvôli sebe, ale aj ostatným ľuďom, čo maju radi dobré čítanie. Nie každy vie, čo je net a hlavne nie tí, čo by si toto s radosťou prečítali. K tématike - zo začiatku - skoro som mala pociť, že čítam biblický príbeh. Len akurát viem, že tej vášne tam bude o trochu viac.
A ten koniec... myslím, že sa netrasie len Mite, ale aj celé zhrnutie s ňou. chudinka bojí sa, srdce mi puká
Si skvelá ambra.

5)  sakraprace (16.11.2010 18:17)

Tedy takový začátek...normálně jsem to oplakala a držela se za bříško, kde mě kopalo práče a já byla vděčná za dnešní medicínu A pak Mite, která díky vůni a pocitu pozná Davida, ale jen neví,že Adam a David jeno jsou
Nádherný díl, jsem neskutečně zvědavá na další

4)  Karolka (16.11.2010 17:46)

Psát komentář pod tohle je trochu jako psychoterapie. Skoro se vztekám, jak se mi nechce. Vypisovat své pocity, svůj stav. Na druhou stranu nechci jen udělat literární rozbor.
Co teď? Teplota, tlak, krevní obraz? Byla to prostě síla - obsah, forma, všechno. Takový věci by se neměly číst jako seriál. To je o zdraví... Tak co to někde nabídnout. Někde, kde tomuhle žánru rozumí?

3)  Gassie (16.11.2010 17:40)

Po přečtení jakékoliv Tvé povídky mám pocit, že cokoliv napíšu je naprosto nesrozumitelné a pouhé plýtvání písmeny.
Je to úžasné. Čtivé a napínavé.

2)  Ree (16.11.2010 17:36)

Ale kuš! Zase takový konec
Dneska se fakt nezmůžu na nic jiného než na prostě Děkuju Děkuju, že to píšeš

1)  Nebraska (16.11.2010 17:24)

Uuuf, tohle byla nálož. Ten začátek - nechápu, jak to děláš. Úplně jsi mě sejmula. Ta představa je hrozná.
Adam, který se musí držet zpátky, pořád, celou dobu. Těším se, až ten přetlak povolí - že tam s Mite udělají pořádnej bugr, viď? Prosím
Vůně. Nálepka na sako. Ach jo, chuďa malá
No a pak si tam nakráčí, ááá, to je prostě týrání! Jí, jeho, ale hlavně mě!
Nevadí, já si počkám. Budu racionální dospělá žena a klidně to vydržím, tak
Ambřííííí, tohle je prsotě výborný