Tohle všechno jsme tu napsaly
10.12.2010 [22:06], ambra, ze série Z jeho krve, komentováno 23×, zobrazeno 4606×
Devátá
Směr západ
22) gucci (21.12.2010 20:10)
Ambříčku ty vrahu to je tak úžasný!!!!!!běhá mi mráz po zádech....dílečky si šetřím, abych byla vždy plně soustředěná...Mite je pro mě jako čokoláda...ochutnám čtvereček a musím celou tabulku....takže hltám každé písmenko..Adama mám pod kůží...on je snový chlap...Mite ho nádherně provokuje...to bude nádhera...veze si ji do svého ráje, aby spolu prožili svůj vysněný ráj...Dominik mezi tím asi zešediví...
...aspoň kvůli mě to vydrž prosím s nimi do konce jejich příběhu!!děkuji...pusu
21) ambra (15.12.2010 20:14)
Ree, souhlasím, ON JE!!! A teď si představ, že v mé hlavě
. Děkuju, kotě, a špatný konec? Jsem magor, ale ne úplný
20) Ree (15.12.2010 18:58)
Aaaaaaach On je... on je... aaaach
Ne vážně, Adam je roztomile zodpovědný a tak strašně zamilovaný, až mi ty emoce skáčou přes obrazovku přímo do náruče. Chápu jeho obavy a sama se bojím, že se mu to vyplní. Možná na chvíli,a le vyplní. Stačila jsem si všimnou, že se smutnými konci si hlavu vůbec nelámeš, a děsím se, že budu na konci brečet
Opovaž se, ambro!
Tak já si jdu zase áchat jinde. A těším se na další dílek
19) ambra (13.12.2010 08:55)
Já jdu ještě chvilku prudit
Hanetko
Iwko, on ji nechce opustit, jen to funguje tak, že sidereus, kterým se mám Mite brzy stát, se oprostí od všech "přízemních" věcí (tedy i od vztahů), ne Mite se jím nemusí nutně stát, ale víc neřeknu, to bych prozrazovala
Neb, naše malá víc než 14 dnů, bylo to hrozné . A z upírů jsem četla jen Steph, Briggs a 4 kapitoly Bratrstva, takže mě fakt štve, že jsem tak neoriginální (i když - fakt mě to štve?
)
sakruško, jestli dopadneš jak já, tak to slzení hned tak nepřejde (dávno dokojeno a kdybys mě viděla u vánočních reklam... )
Pájuško, doufám, že tentokrát to čekání tak dlouhé nebylo...
semíííí, vymykat kontrole je přesné. Problém je, že nad ní už žádná kontrola není. Takže se bude muset vymknout sama sobě...
Berunky, víto co, že jo? Jasně: DĚKUJU!!!
18) semiska (12.12.2010 18:01)
Ambro, to bylo tak úchvatné. Nádherné, ti dva jsou tak skvělý. Jak to mezi nima jiskří a přitahuje, to je tak boží. Ona nezapomene a určitě ji to nepohltí, ptž ona se bude vymykat kontrole, že jo?
Já tak chci, aby byli spolu... Budou, že jo? Prosíííím
16) sakraprace (11.12.2010 17:37)
Ambro, naprosto úchvatné a dechberoucí, radostné a k uáchání
To jak se přitahují, omamují a touží po sobě,skoro jsem čekala, že se vybourají, mě dohání skoro k slzám.
15) Nebraska (11.12.2010 11:51)
V půl čtvrtý, při hlídání šíleně kašlajícího dítěte, mi Mite s Adamem krásně zpříjemnili noc
Jsem trochu mrtvá, takže jen heslovitě: upíři, co ještě žili v jeskyních - jo, tenhle nápad miluju, v Anitě byl upír z rodu homo erectus a absolutně mě fascinoval - proč by měli být upíři staří jen pár desítek/stovek let, že jo
To, jak nechtěla líbat masku, naprosto chápu
Ale nejvíc mě dostává to, jak se navzájem omamujou, to je prostě jiskření jako blázen! Hrozně moc bych jim přála měsíce a roky o samotě na vinici! Šlo by to nějak udělat?
14) Iwka (11.12.2010 11:05)
Ambro, já jsem hrozně zmatená. Nevím, prostě nevím, co si myslet. Jistě David ji tedy miluje. Ale zároveň se jí chystá brzy opustit.. ??? Chápu (asi) kvůli tomu poslání, ale - mám v tom vážně maglajz. Mite se teď může uzdravovat díky tomu novýmu léku. A proč by se vůbec rozhodovala pro ten svůj sidereus (-nebo jak se to píše-) osud?? A může s ní David být, když to nepřijme?
Jak vidíš, vážně jsem HODNĚ mimo
¨
A proto by se šiknul další díl!!
13) Hanetka (11.12.2010 11:02)
Souhlasím a Karolkou. Tak mám tak nějak pocit, že ty ostatní sidereus před proměnou nepotkaly pravou lásku. Jestli jsou tak zvláštní a jedineční, nebude jich asi moc, tak to ani zas není tak překvapující. Ale myslím, že Mite je v mnohém překvapí. A nejspíš i Adamodavida a v neposlední řadě sebe. A nás taky! Protože ať je to jak chce, at už žijeme ve spokojených manželstvích nebo vztazích nebo ne... tohle je to, co pořád hledáme a po čem ve skrytu duše toužíme.
Jen křídla mít a vzlétnout do oblak,
volně si létat nebem jako pták,
až unavím se, padne večer stín,
já vrátím se zas, sednu na tvůj klín...
A ačkoli to bolí, pro tvůj dech
já v oběť dám ta křídla na zádech,
a vyhladím ti vrásky, jen pro úsměv tvůj
já vzdám se všeho. Už mě nelituj.
12) ambra (11.12.2010 10:08)
Tak já na chvilku, jo...
Karolko, ano, celé je to o hledání Big Love mimo ty naše přízemní možnosti
giselle, Tvůj komentář mě uvedl do stavu euforie, páč u Takoví jsme byli jsem trochu smutná, že to lidi postupně vzdávaj. Ale Tvoje písmenka ze mě udělala culící se hromádku štěstí
Bye, no jo, Maska a játra... S tou Biblí mě trochu děsíš, klesám pod tíhou Tvého očekávání
. Díky za vychytaná místečka
AMO, získala jsem nálepku autorky nemožně smutných příběhů, ale Mite má u mě spešl postavení. Dopřeju jí víc než jen kousek těch hezkých věcí
Alaska, komu tím prospěješ?! Od začátku jsem to nazvala hormonální fantasy (pokus!!!) a tomu mému "filozofování" jsem se rozhodně chtěla vyhnout. Ale ono se mi to tam pořád cpe
yasminko: Je to truhlík, když si myslí že mu dovolí ji nezneužít - tak to je naprosto dokonalé a výstižné
chaton - křehká chvilka, kdy se zjeví utajený čtenář - zapaluju svíčku a ohřívám si nad ní své smutné srdce
Jana: rozhodně si to nezaslouží, ale potrápit je trochu musím . A já se těším na Tebe!
mary - nad Tvým komentářem jsem se smála pět minut, ale pak jsem o tom přemýšlela, a FAKT s tím něco udělám!!!
Astrid, bingo! Oba mají trochu zkreslené představy o tom druhém (což se zamilovaným "lidem" stává ) a bude to jedno z témat k řešení. Díky, že nad tím tak hloubáš. No a ty poslední tři věty...
Silvi, v životě by mě nenapadlo, že pod svou povídkou najdu Tvou poslední větičku Já nějak měknu, že jo
Kočky, víte to, ale pro jistotu - DĚKUJU!!!
11) Silvaren (11.12.2010 09:04)
áááá
Naprostá dokonalost!!!
Bylo tam všechno - trochu strachu, trochu úvah, trochu štěstí, trochu neštěstí, trochu zoufalství, trochu naděje, moře citu.
Pohladila jsi mě po dušičce.
10) Astrid (11.12.2010 02:29)
Táto kapitola ma vedie k zamysleniu či je naozaj pravda, že sa dokážeme zmieriť s nevyhnutnosťou smrti - blízkej smrti, ona nemá smútok v tvári? ... alebo je to zidealizovaný názor. Fascinuje ma pravda - aké to je. Žiadne hrdinstvo, len strach.
Ja dúfam, že Mite bude vedieť a pamätať si ako ho ona chcela a stále miluje a nie na to, že by ju on nejako zneužil.
Teraz neviem, ostáva mi sa tu roztrhnúť na dve časti, obe Tvoje poviedky sú viac než čokoľvek iné čo som za posledne obdobie čítala. Som rada, že poznám Tvoju tvorbu. Som rada, že poznám Teba
9) mary (11.12.2010 00:35)
super díl
Adamovi trošku chybí smysl pro humor a přebývá smysl pro zodpovědnost, snad ho z toho Mite vyléčí
8) Jana (11.12.2010 00:13)
Ambro, je to úúúúúúúúúúúžasný, prostě úúúžasný. Fantastická zápletka, jen mně děsíš těmi náznaky, jak pro Mite bude potom Adam nedůležitý......t ne, to si nezaslouží. Děkuju a budu se těším na pokračování.
6) yasmini (10.12.2010 23:13)
Ambro. Zdálo se mi to tak konečné v té nemocnici. Myslela jsem, že už se nerozhoupe. Že nepřemůže tu povinnost v sobě a prostě ji nechá se rozmyslet pod profesorským hávem.Žádný polibek. Žádný únos.
A ten konec ach
Mám ráda její provokace a jeho nesmělost. Je to truhlík, když si myslí že mu dovolí ji nezneužít, jak to nazývá.
Plácám tu, že. Prostě je to dokonalé.
Y.
5) Alaska (10.12.2010 23:13)
ambro, tys mi naprosto rozbila mou představu o literatuře! Nešlo si nevzpomenout na jednu hodinu literatury, kdy jsme brali rozdíl mezi brakem a "hodnotnou" (teď si zrovna nedokážu vybavit to učené slovo, kterým ji naše profesorka titulovala)literaturou. Doteď pro mě naprosto nepochopitelný prvek, který podle mě záleží na názoru čtenáře. Utkvěl mi v myšlenkách však jeden rozdíl, který jsem doteď nechápala: brak má pouze jednu vrstvu příběhu, kdežto hodnotná literatura jich má několik. Asi už vím, jak to bylo myšleno a možná i právě díky tomu jsem musela tuhe kapitolku číst hned několikrát, abych aspoň některé z nich pochytila a stále jen žasnu: "jak tohle dokázala" David a Mite, Adam a Mite, Mite a nemoc, David a lidský život, David a jeho poslání... tolik toho vyjádřit a tak procítěně. Část, kdy David filosofoval o lidském žití, jsem hltala s naprostým nadšením a obdivem, jak někdo toto dokáže vyjádřit slovy. A okamžik v autě. Připadala jsem si jak hormony zmítaná puberťačka. On chudák řešil svě svědomí, právo a jak se poté bude cítit ona. Já se dokázala soustředit jen na ty ruce, které ji chytily za boky, aby si ji přitáhl na sebe a dál jeho tělo pod ní. Dokážeš z člověka, který se snažil proniknout do filosofické úvaze o smrti, udělat naprostýho primitiva, který je zmítan jen vášní a podotýkám - pouhou představou.
Ale už dost o mé čtenářské "nezkušenosti". Předchozí kapitolka mě velmi zasáhla a tahle byla ještě lepší. Neodvážím si ani představit, kam až seš schopná zajít, ale nemohu se toho dočkat.
4) AMO (10.12.2010 22:58)
Naděje...to je první, co mne napadlo po téhle kapitole. Mite má naději, že možná prožije svůj krátký kousek lásky a štěstí
. Moc bych jí to přála, dřív, než se stane důležitou částí "tvorby" světa
.
A já děkuji Tobě, protože Ty zase měníš můj svět
23) ScRiBbLe (31.12.2010 03:31)
Já se toho prostě nedokážu nasytit! Je v tom úplně všechno, co od dobrého příběhu a knížky, kterou si koupím, očekávám a ještě víc. ambro, je to tak dokonalé až se tomu nechce veřit, že TOHLE vymyslel a napsal obyčejný smrtelník!
Možná, že to zní divně, ale já to tak cítím.
.
Nedokážu popsat, co tohle všechno se mnou dělá, ale pokusím se.
Mé srdce, připadá mi, jak by ho ovládala nějaká jiná moc, něco, co ho vždycky, když se tam oni objeví spolu, rozbuší tak silně, že mám pocit, jako by se chtělo podívat ven. Dýchání se mění každou chvílí. Z normálního po povrchové, nebo žádné až po šílené lapání po troše kyslíku!
Cítím se zároveň smutná z toho, co říká. Že se postupem času změní ve vzpomínku, v prach obyčejnou a naprosto zbytečnou vzpomínku
TOHLE je to prostě něco, co nedokážu popsat slovy!