Co když jsou některé okamžiky v životě nepředvídatelné...

Určitě znáte ten pocit, když jediné, co chcete, je jen na chvilku nemyslet, prostě vypnout.

Ani jeden rým. Ani sebemenší náznak rytmu. Pokus o provokaci. Která nakonec vyšumí. Jako vždycky.

Ahoj,

mám novou báseň.

Snad se Vám bude líbit.

Rose

Ahoj,

tahle básnička patří k Sonátě pro padlé.

Dejte mi koment, prosím.

Rose

Přidávám další báseň.

Snad se Vám bude líbit, ale jestli ne tak buďte prosím schovívaví.

Mám dnes 18. narozeniny.

Rose

Co vše znamenají slova, jež pronesete? Nebo spíš, co všechno jimi můžete způsobit?

Co dodat? Prostě nálada.

Není to pohled ze záhrobí, jak by se mohlo z názvu zdát.

Jen se chci jednou - na tom úplném konci - ohlédnout a cítit přesně tohle. ♥

Ranní ptáče, dál...dokulhá?

Melancholie v NEpoznávání sama sebe...

Předem děkuji za jakékoli ohlasy, moc si toho vážím. ♥

Moje nejstarší, nejdelší a nejoblíbenější.

Má to nejen děj, ale i přímou řeč.

Snad se bude líbit ;)

Nejsem básnířka, ale občas mám chuť to zkusit.

Not so good, not so bad I'd say.

Tentokrát to má i děj,

i když ne nijak světabornej.

Enjoy your day ;)

"Je mi smutno, Jenny."

"My, sériový vrazi, jsme vaši synové, jsme vaši manželé a jsme všude. A proto tam venku bude zítra více vašich mrtvých dětí... vražda totiž není o chtíči ani o násilí, nýbrž o vlastnictví... já se necítím ničím vinen a je mi líto všech, kteří vinu pociťují..." - Theodore Bundy

Varování: Báseň není o nic méně zvrhlá, než vrahova mysl.

Francouzská verze podstatně lepší než ta česká, bohužel.

Spíš takový pokus...

And I don't f*ck only the system but also "the rules of poetry". I just like it this "wrong" way O:)

Nemám slov, tak veršuju...

Tak dnes jen krátce,

o mé lásce k lásce.

S něhou...

Budu vděčná za každý komentář.

Klidně nadávejte.

Děkuju Cam.

Někdy nastane chvíle, kdy si v naprostém zmatku uvědomíte, že už tu pro někoho nejste... Že vás obestřela mlha, že jste se sami chtěli stát neviditelnými... A že se vám to k vlastní hrůze podařilo.

Někdy totiž přijde chvíle, kdy zjistíte, že svět, na který se díváte, je tou mlhou ovlivněn...

Měl bys vědět, že někde to tam pořád je...

Kdo odpoví?

Mé básnické já znovu zasahuje.

Neukamenujte me, prosím.

V honbě za svobodou děťátko obětují bez tvého dovolení. HG.

Básnička, v níž autor píše

všecka oblíbená klišé.

Radši možná 15 +, mladší by nemuseli poznat, že je to myšleno převážně nevážně.

Rytmus tvého tepu buší morseovkou jako modlitbu moje jméno.

Když už mám dost vlastní nejistoty, vlastní zmatenosti a vlastní ztracenosti v záplavě těch dokonalých teenagerů, co mají vzor v lidech, u nichž sotva znají alespoň jméno, nestojí o vlídnost ani žádnou podobnou "trapárnu", zato motivy knírů mají až na pr...

Prostě zase jednou pociťuju, že se proud valí v protisměru a potřebuju si fňuknout.

Někdy před prvním nádechem přestávám věřit v ráj.

A bylo to úžasné.

Achjo, měla bych začít básnit seriozně.

Malé fekální povzdechnutí s anatomicko - fyziologickým podbarvením...

Prostě čas. Snad se Vám báseň bude líbit.

Jaké jsme my dospívající dívky? Lepší nevědět.

Jen malá slátaninka o vlastní malé prohnilosti.

Když přečtete knížku, po které vám dojdou slova.

Když přečtete knížku, u které je tak správné brečet a smát se dohromady.

Když přečtete knížku, o které chcete a nechcete mluvit.

John Green: Hvězdy nám nepřály

Děkuju Nebrasce za dokonalého perexového Guse ;)

Inspirace: J.K. Erben: Dceřina kletba. Snad se bude líbit.

Múza mě přepadla...

Až ji najdeš,

pochopíš!

Dnes jsem si celý den, kdo ví proč, broukala profláklou písničku Haleluja (Hallelujah).

(kdyby někdo neznal, nápěv najde třeba tady: http://www.youtube.com/watch?v=VzB8xC_CwH8 )

Děsně vtíravá melodie. Až mi z ní chvilkama nebylo dobře.

Výsledek mých básnicko-střevních potíží vkládám níže.

Bacha, je to děsně virulentní! Jak to chytíte, taky budete broukat Haleluja…

Mějte ale na paměti, že do toho jdete dobrovolně ;-)

Nemám žádné básnické střevo, ale baví mě to, tak snad se to bude líbit.