Bílé město - 5.kniha ze série Bohové a lidé.

Už nemá sílu, sedne si na kraj srázu a utěšuje se: Už brzo, brzo bude po všem. Padne na záda a ruce rozpaží jako malé dítě, které chce zanechat v šedivém sněhu otisk anděla. Kosmický mráz prostupuje celým tělem až do morku kostí. Jak se mu chce spát, zavře oči.

Jestli jsi fanouškem seriálu Hra o trůny, nebo jeho knižní předlohy, asi tě zklamu. Tahle povídka není fanfikce na slavnou ságu, ale úplně samostatný příběh. Napasla jsem ji v rámci literární výměny, kde téma bylo "Píseň ledu a ohně", ovšem inspiroval jsem se spíš tím, co ve mě ten název vyvolával za pocity.

Bílé město - 5.kniha ze série Bohové a lidé.

Brzo k ránu, než vyjde hlavní slunce, těsně po západu malého oranžového slunce, zavládne překvapivé ticho. Cvrkot hmyzu utichne, mlčí ptáci, kteří se jindy rozezpívávají, aby přivítali východ slunce. Nad vrcholky stromů už obloha září zlatým odstínem růžové a temně rudá hvězda nízko při povrchu severním směrem poblikává jako ohnivé oko netvora, který se chystá polapit panenský svět.

Bílé město - 5.kniha ze série Bohové a lidé.

Zastaví se asi dvacet metrů od ocelové brány. Nic se neděje, všude vládne hrobové ticho.

„Pokuste se navázat kontakt vysílačkou,“ přikáže Shevchenko, po chvíli je frekvence otevřená, plukovník si přiloží vysílačku k ústům a řekne: "Tady plukovník Shevchenko, Slyšíte mě?"

Druhá strana mlčí, slyší jen hrozivé šumění.

Po delší odmlce přichází další kapitola z Bílého města - 5.knihy ze série Bohové a lidé.

James se opět zvedne a rozhlédne se kolem sebe. Obloha tu není modrá, ale temně zelená pokrytá opary řídkých narůžovělých obláčků. Za mírným svahem vidí první stavby Bílého města. Už nemůže meškat, je u svého cíle.

Takový trošku jiný příběh, než obvikle píšu.

Inspirací mi byla lidová písnička Šla Hanička do hájíčka.

POVÍDKA JE URČENA PRO ČTENÁŘE 18+

...Vikitovi jeho slova absolutně neseděla do představy, jakou o Nathanovi měl. Navíc měl silnou potřebu mu toto tvrzení rozporovat. „Právě naopak,“ podíval se směrem k Nithyinému oknu, „myslím, že Nithya bude mít právě jednoho muže.“...

Takže, vážený čtenáři, tohle je poslední díl poněkud přerostlé povídky. Doufám, že ses při jejím čtení dobře bavil.

Pokud bys k ní měl nějaké dotazy nebo připomínky, budu moc rád, když je napíšeš do komentáře.

Bílé město - pátá kniha ze série Bohové a lidé.

O několik minut později si generál Hilton pročítá vzkaz od tajného přítele. Opře se o opěradlo křesla a usměje se. Konečně, doktore, že jste se mi ozval, pomyslí si, už se mi po vás stýskalo. Vzkaz pak zmačká, roztrhá na nejmenší kousíčky, aby ho nikdo nemohl dát znovu dohromady.

Společnost ve skále plné děr je hodně rozmanitá a nabízí nepřeberné množství možností, jak naložit s volným časem. Od těch ušlechtilých, přes upjatě odpovědné až po ty takřka zapáchající. Ovšem v žádném případě nic pro slabé nátury.

Bílé město - pátá kniha ze série Bohové a lidé.

Měl si pozorně prohlédnout loď, než nastartoval, měl… měl… měl Kuu jako svého vlastního syna. Měl Kuá vlastně dobrou smrt…

Takže fajn, nějakou dobu to trvalo, ale Dalibor si konečně udělal jasno. V "ráji" sice nežijí zrovna andělé, ale zdá se, že zásadní problémy by mohly být pro tuto chvíli ty tam. Otázkou tedy zůstává, co dál s tím podivným dračím životem.

---

Celá tahle série je o demagogii a lžích, které dokážou totalitní systémy vyhnat do absurdních rozměrů. Události posledních dní ale hodně překračují i mou fantazii.

Jeden nikdy neví, co mu život přihodí do cesty. Zdá se, že po mnoha kotrmelcích se Daliborovi povedlo najít ten správný směr, ovšem tak jednoduché to nebude.

Bílé město - pátá kniha ze série Bohové a lidé.

V Markově hlavě to strašně hučí, uši má zalehlé a kromě strašlivého pískání neslyší vůbec nic. Jako by mu spadlo nebe na hlavu. Dlouho se probírá a zjišťuje, zda ještě žije. Namáhavě se sebere ze země, opírá se při tom o židli, mne si spodní čelist a otvírá a zavírá pusu jako kapr na suchu. Snaží se srovnat tlak ve své hlavě. V ústech cítí trpkou a slanou pachuť své krve, teče mu z nosu, z očí i z úst a teprve, když se otře, zjistí, že to všechno je krev. Zakleje.

Pokus o návrat jaksi nevyšel. Dá se dokonce říct, že se Daliborovi povedlo elegantně zničit úplně všechno, co kdy měl. Získal však životní zkušenost. Hodně drahou, ale velmi důležitou.

Bitva v nebesích - poslední kapitola čtvrté knihy ze série Bohové a lidé, následuje pátá kniha Bílé město.

Atmosféra na ubikacích je tichá. Něco visí ve vzduchu, jen nikdo neví co.

Ten "druhý svět" má sice také nějaké mouchy, ale zdá se, že výhody přece jen převažují. Je tady mnohem větší volnost, několik přátelských tvorů a společnost tak rozmanitá, že jeden bývalý dračí válečník pohodlně zapadne.

Bitva v nebesích - čtvrtá kniha ze série Bohové a lidé.

Mike to už nemůže vydržet, musí to risknout. Za chvíli jim dojde kyslík stejně jako pronásledovatelům. Mike má větší loď, proto i větší zásobu vzduchu, což se nedá říct o druhých letounech. Pokud jsou v nich živí lidé, nemohou tu trčet tak dlouho.

Bitva v nebesích - čtvrtá kniha ze série Bohové a lidé.

John Piggy získal v Millerovi mocného spojence, ač se sám z počátku zdráhal. Řekl mu o svých plánech, o Shevchenkovi, Spiderovi a chystaném spiknutí a Miller jako jeden z mála loajálních to uvítal. Tajně s dalšími vyrobili provizorní zbraně, prkna s hřebíky, naostřené kusy plastu a podobně. Je to nic moc, ale až to vypukne, nastanou jatka.

Že by ten "nový" svět přece jen nebyl tak zlý? Že by ta temná tajemství nebyla ničím jiným než hloupými smyšlenkami? Nebo je vše skryto mnohem lépe, než by jeden čekal?

Bitva v nebesích - čtvrtá kniha ze série Bohové a lidé.

Na Základně teď vládne napjatá situace. Dá se říct, že se Markovi podařilo převzít celou situaci pod kontrolu, jen Shevchenko, Spider a velká část povstalců zmizí v tajných chodbách a to Marka pořádně štve.

Cílevědomost je úžasná vlastnost, ale musí se dávat veliký pozor, aby se z ní nestala umíněnost.

Le-Shiheen

"Musíme vzít jejich vlastní meč a bodnout jim ho do zad."

Hned od začátku se Daliborovi to divné místo nezdálo a s pobytem v něm začaly na povrch vyplouvat další potíže.

Bitva v nebesích - čtvrtá kniha ze série Bohové a lidé.

Poslední zprávu, kterou Hiltonovi Newbold stačil předat, bylo o tom, že Markovi muži dobyli Free Base, ale co se stalo pak? Jediné, co zbývá je naděje, že Shevchenko nějak unikl a buduje buňku zas o kousek dál. Na to se může generál u Shevchenka plně spolehnout, tedy pokud ho nedostali.

Barbaři versus civilizace, magie versus legionáři.

Po delší době pokračování :). Pokud jste nečetli předchozí kapitoly, najdete je tady http://www.bez-hranic.cz/series/tribut/

Mateus

Věděl, že jednání pouze na základě pocitů, stejně jako pouze na základě předpisů, vede ke katastrofě.

Nové místo, ztracené někde uprostřed pustiny, plné divných neznámých lidí a jejich zvyklostí. Žádné ploty ani mříže, ale stejně bez šance ho opustit.

Alespoň prozatím.

Bitva v nebesích - čtvrtá kniha ze série Bohové a lidé.

Poslední dobou se Markovi nedaří, jeho muži snad prohledali každý kout na Základně. Největší záhada je, kde se ten zatracený Shevchenko jen skrývá. Jeho muži kontrolují každou loď, která přistane či má odletět, každý transportér vydávající se do měsíční pustiny a přece po Shevchenkovi není ani stopy.

Sotva si jden na něco zvykne, příjde obrat. Svět se nezřídka doslova postaví na hlavu a všechyn nabyté zkušenosti jsou rázem k ničemu. To je pak potřeba vzít své ego, smuchlat ho a zahodit. A to se nedělá moc snadno.

Zimní slunovrat je bezesporu jeden z nejdůležitějších astronomických jevů. Alespoň pro nás, kdo žijeme dál od rovníku, znamená, že začne přibývat světla a zima, jako čas zmaru a prázdnoty, se pomalu začne krátit. Není tak divu, že se právě ke slunovratu váží hodně významné legendy.

Zde předkládám jednu z nich.

I když trošku přepracovanou.

Bitva v nebesích - čtvrtá kniha ze série Bohové a lidé.

Najednou se otevřou automatické dveře. Dva ozbrojenci vstoupí dovnitř, dost hrubě ho chytnou pod rameny a zvednou ho. Vlečou ho dlouhou chodbou do jiné tmavé místnosti. Fajn, mé oči si trochu odpočinou, pomyslí si Miller, ale sotva ho posadí na železnou židli, zasvítí mu reflektor přímo do znavených očí.

Válka, to není jen odvaha, bezmezné odhodlání a vítězství. Dobře se na to dívá v dokumentech a heroických filmech, nebo se o tom dá s napětím číst, ale realita bolí. Zvlášť, když vás něco opravdu trefí.

Dalibor měl zatím kliku, protože přežil, ale jeho situace je mírně řečeno prekérní.

Ak sú v príbehu nezodpovedané otázky, skončiť nemôže. Preto má každý príbeh svoj záver. Alebo aj nie. Alebo teda aspoň takýto nejasný.

Bitva v nebesích - čtvrtá kniha ze série Bohové a lidé.

Hodiny zprvu utíkají stejnou rychlostí jako myšlenky v Millerově hlavě, pak ztrácejí energii z prvního rozčílení a začnou se pozvolna loudat. Nakonec Miller ztratí úplný pojem o čase. Jak dlouho tu vlastně sedí? Co s ním chtějí udělat? Zmizí podobně jako zmizeli ostatní, kteří se znelíbili? A co se vlastně stalo Hiltonovi?

Život je v podstatě hra. Ať už se ocitnete v jakékoliv situaci, nezáleží na tom, zda její pravidla příjmete nebo ne, když se vám podaří v ní uspět, vcucne vás jako bazén medu.

Bitva v nebesích - čtvrtá kniha ze série Bohové a lidé.

Hilton nechce věřit svým uším. Do generálovy pracovny vchází deset ozbrojených mužů.

„Co?“ generál se překvapeně otočí a teprve teď si všimne Beasleyho mužů i to, že na něj namíří zbraněmi. Zarazí se. Připomene si Newboldova slova: „Pokud si nedáš pozor na Beasleyho, skončíš tam také…“ Na čele mu vyrazí pot.

Bitva v nebesích - čtvrtá kniha ze série Bohové a lidé.

V následujících kapitolách se opět vrátíme na oběžnou dráhu Edenu a budeme sledovat osudy těch, kteří uvízli v zemi nikoho.

Po udalosti v lese, Arius netuší kde je. Čo je horšie, nevie ani o svojom zlom zdravotnom stave a preto môže nastať situácia, na ktorú nebude pekný pohľad.

Letectvo je vždy elitou každé armády. Narozdíl od pěšáků si mimo valstní boj užívají komfotu týla a jsou takříkajíc nad věcí. Bahno ani prach válečného pole se jich většinou netýká. Jíné to je, když jsou nuceni vypravit se přímo do první liinie. To může jít i do tuhého.

Nejednou se stává, že upřímná snaha je nepochopena a ten kdo se snaží o nápravu věcí je pak potrestán. Je to nepříjemné, ale na druhou stranu to může vést k důležitým životním zkušenostem. Právě Dalibor si takovými skutky svou cestičku prošlapává opravdu důkladně.