Dvě sestry.

Jeden plakát.

A dvě zničená srdce.

Dvě sestry.

Jeden plakát.

Jedno představení.

A nic už nikdy nebude tak, jak bylo.

Pro všechny, kdo pamatují na Ing. Skoupila a prof. Zajíčka, kteří se setkali kvůli jednomu

Zamčenému soláriu...

(Druhá část Kukuřičného pole I)

Pro všechny, kdo pamatují na Ing. Skoupila a prof. Zajíčka, kteří se setkali kvůli jednomu

Zamčenému soláriu...

(První část)

Byli jste někdy u kartářky?

Buďte při jejich výběru opatrní.

Ne všechny to s vámi budou myslet dobře...

Moje prvé dielo, nejasnosti rád objasním.

enjoy

První pokus o něco opravdu vážnějšího.

Budu ráda za názory a komentáře :-)

Třeba to už víckrát nezkusím...

Dovolená nemusí za každou cenu znamenat dovolenou a radost se v momentě může stát smutkem.

Osamocená dívka, temná noc a šílený psychopat.

Jedna opuštěná ulička, mladá dívka a zlo číhající pod rouškou noci.

Tak na oddech od Modrooké přidávám jednu povídku, která začala jako sloh do školy a skončila na  třetím místě v městské literární soutěži.

Hororová povídka z běžného života, vyprávějící o nebohé oběti ďábelského muže, kterého nikdo z nás nevidí příliš rád, ale přesto je mu úředně dodovleno páchat zlo...

Thriller se skrytými prvky hororu. Lékař, jeho pacient a profesionalita, která je jen maskou...

V lidském životě se nedějí jenom příjemné chvíle. Překážky nám dodávají sílu, pokud se přese ně dostaneme. Nezáleží na tom, kolikrát upadneme, ale jestli najdeme sílu se zvednout a jít dál.

Vítr, vždy je věrný kamarád,
Vítr, jako nikoho má tě rád.
Vítr, vždy tě pohladí,
tvou duši omladí.

Vítr, jedna velká rodina,
Vítr, s ním vše nové začíná,
Vítr, pro něj nejsi jen stín,
vát budeš navěky s ním.

28 - Černější než černý

Jak se zdá, Nick z donucení našel způsob, jak jít dál. Bez možnosti zemřít nic jiného nezbývá. A tak jediné, co v jeho životě zůstalo "živé", navzdory jeho nechuti se s čímkoliv dál potýkat, je potřeba postavit se nepřátelům, a to i za sitauce, kdy neví, kdo tito nepřátelé jsou, kdy nemá tušení, jestli existuje vůbec nějaký způsob, jak nad nimi vyhrát a kdy nevěří, že by se to mohlo povést. Ale co jiného lze dělat v případě, kdy jediná další možnost je nedělat proti tomu nic, existovat a útočit na lidi, zabíjet a devastovat podle toho, jak ti, kdo ho ovládají, pískají. A to nakonec prakticky bez svědomí.

21 - Zkuste vnímat zlo

Samota Nicka donutila sáhnout po příležitosti, která mu sama vklouzla do rukou, aniž by ji hledal. Usnout a zemřít na podchlazení ve vaně plné ledu se náhle zdálo tak snadné.

Nicméně, jak to tak vypadá, často se najde někdo, kdo vás zachrání, když to nejméně čekáte, třeba i před smrtí, které byste dovolili přijít, když najednou byla tak blízko.

Nick se tak dostává do nemocnice. Do místa, ve kterém bez zemědýmu a a sám zůstane nechráněn před holou nutností útočit a ve kterém hned po probuzení, které už vlastně nečekal, pochopí, že jedna noční můra střídá druhou.

Ne! Našli ji!

Opravdu, ale opravdu jsem z toho na dně. Ano, tušil jsem, že ji najdou, přece jenom jsem nevybral ideální místo, ale netušil jsem, že to bude tak rychlé.

Co teď? Nebudu se o to starat. Stěží mohou najít nějaké důkazy, o ně jsem se postaral, až na plachtu, kterou jsem zahrabal i se svou krásnou Penelope.

Že to byla ale podívaná. Ještě teď se popadám smíchy. Vystrašené, bledé tváře, všechno tohle mi dalo pocit moci, moci nad situací.

Z myšlenek ho vyvedl Kimiin křik. "Pane bože!"

Vzpamatoval se, otočil ji tak, aby nekoukala na ten výjev a objal ji. „Nekoukej se tam, Kim.“

Zalapala po dechu, jak se jí zmocňovala úzkost. „On se vrátil… vrah Carrie se vrátil!“

Rozplakala se a Sean jen doufal, že tenhle zážitek nebude mít moc velký vliv na její dosavadní život.

Sean přemýšlí, jak by měl řešit situaci se svým bratrem. Promluví si se Sharkem, který jasně nesouhlasí s tím, že by Clayovi nějaké drogy prodal.

Mark je bezradný, jelikož nemůže najít svou dceru.

Skalpel bez potíží vjel do její jemné kůžičky a pohled na tu krev ve mně vyvolávalo ještě větší touhu po jejím těle.

Tvář se jí zkroutila bolestí, hlas se jí zadrhával, jak nahlas křičela a začala se potit. Líbilo se mi, jak jí tekla kapička potu mezi prsy. Přestávám na chvilku řezat a olíznu ji stejně jako předtím krev z jejích ran.

Sean má výměnu názorů se svým zaměstnancem a následně se dozvídá o svém bratrovi nepříjemnou informaci.

A Penelopina hrabivost po penězích ji odvede až k samotné hraně jejího života.

Stačí tak málo. Klidně bych mohl vystoupit z auta a polapit ji. Za její úzký pas. Odtáhl bych si ji na místo, kde by nás nikdo nenašel. Kde by nikdo neslyšel její strašný řev, až bych zajel ostrým předmětem do její mladé, krásné a napnuté tváře. Úplně se mi chvějí prsty, jak po tom toužím.

Kimberley Daltonová prožila v šestnácti letech nejhorší zážitek ve svém životě. Společně se svou nejlepší kamarádkou se stala obětí sériového vraha. Ona přižila, ale Carrie ne. Po šesti letech se vrací znovu na místo, kde se to všechno odehrálo. Chce napsat knihu, která jí snad pomůže vyrovnat se s minulostí. Potkává Carriinu rodinu i jejího charizmatického bratra Seana, který ji tu noc našel na otevřené pláži.

Země, ke všem spravedlivá je,

země, všechno obklopuje,

země, která hlídá tě neustále,

jako kdysi rytíři svého krále.

Země, jen oddanost žádá,

země, bez tebe však strádá,

země, je to tvoje osudová cesta,

ale pozor dej, krutě za zradu se trestá.

Tentokrát mě nenapadá žádný popisek. Tedy aspoň ne takový, který by neprozrazoval příliš. Ovšem ti, kteří mě znají, vědí, že u mě není nic tak, jak se zdá. Nezbývá než popřát... užijte si příběh. Margot

Krása, nenávist, ostří a krev

aneb co dokáže jedna banální písnička, trocha fantasie a charisma Jacksona Rathbonea.

18+

„Vím, že jsem na tebe byl zlý, ale… nemusíš se mě už bát. Neublížím ti.“

„Já vím, že ne,“ řekla ochraptělým hlasem.

„Tak proč pláčeš?“

„Protože už nikdy nedokážu vrátit čas, a napravit ten včerejšek. Už nikdy jí neřeknu, jak moc mi na ní záleželo. Už se nikdy nedozví, že mě ta hádka mrzí,“ hlasitý vzlyk nedokázala potlačit.

Dotkl se jejího ramene. „Ona to všechno ví,“ zašeptal konejšivě. Otočila se k němu, a zabořila hlavu do jeho náruče. Ochotně jí přijal a s největší něžností jakou v sobě měl, ji hladil po vlasech. Vzájemné obětí, to bylo to, co oba postrádali.

Vyběhla ven právě v momentě, kdy policisté vytahovali oběť z kontejneru. Andreiny vlasy vlály ve vzduchu jako černý, smuteční závoj. Bezvládné ruce se dotýkaly kostičkované dlažby. Zápěstí hyzdily rány a krev, která byla téměř všude. V hrůze hleděla na Andreino mrtvolně bledé tělo. Její krásná tvář byla umazaná od nánosů bláta, oči měla vytřeštěné a bolestně prázdné. Ústa zkřivená do němého výkřiku…

André procházel Bezejmennou ulicí vždy mezi prvními. Sbíral různé předměty, které vyměňoval se stejně chudými lidmi, jako byl on sám. Doufal, že v popelnici najde i nějaké zbytky jídla. Málem mu ukápla slina, při pomyšlení na kousek salámu. Zastavil vozík pár metrů před krámkem s potravinami, a šel ke kontejneru. Paní Zdena tam vždy vyhazovala prošlé zboží. Měl takový hlad, že si ani nevšiml zvláštního zápachu, který se linul z popelnice. Když ale nakoukl dovnitř, strnul. Uvnitř ležela ta hezká prostitutka, která se tak podobala jeho Helence. Měla rozervané šaty a byla celá od krve. V drobných prstech svírala bílý papírek. Krví na něm bylo napsáno: „Jdu si pro tebe“.

Adam se opíral o kuchyňskou linku a přemýšlel o minulosti, která ho příliš neuklidňovala. „Co na ni říkáš?“ zajímala se Ema, když osaměli v jeho doposud prázdném bytě. „Na koho?“ nechápal. Duchem byl stále mimo tenhle svět.

Kdopak dnes zavítá na Bezejmennou ulici? Vítejte mezi bezdomovci, narkomany, šlapkami, prostě mezi ztracenými existencemi, na které zapomněl celý svět. Ale i tady se odehrávají silné a opravdové příběhy, možná ještě opravdovější než mezi "normálními" lidmi... I když, kdo-ví, třeba žijete ve stejné ulici, a ani o tom nevíte:)

Bezjmenná třináct je příběh z temné ulice, kde se zastavil čas.  Kolem se potulují ztracené existence... Až na jednu vyjimku... A nebo je ztracená i ona? Minulosti stejně nikdo neuteče...

Tak se zase hlásím s další kapitolkou. Zase po nějaké době pohled Lilly a její potíže. Dostáváme se k dvěma takovým menším vyvrcholení příběhu, tak doufám, že se bude líbit. <br>Příjemné počtení přeje Lucienne. :)

Co se stane, když se dva osudy neznámých lidí nečekaně protnou? Julien moc lidí nerozumí, ale najednou potká někoho, kdo je přesně stejný jako ona. Jenže Nathan má s jejím osudem jiný plán. Jak dopadne jejich hra osudu?

Déšť, tajemná pustina,
déšť, jemně tě napíná,
déšť, zvuk všeho a všech,
slyšet je i v tenkých zdech.

Déšť, diamanty ve vlasech,
déšť, stále stejný po čase,
déšť, co můžeš chtít víc?
Když se oddáš, všechno a nic.

Sníh, bílý jako čisté plátno,
sníh, každý cítí zimní chladno,
sníh, jeho umění je dobré znát,
ať sním můžeš jeho hry hrát.

Sníh, všechny ty struktury,
sníh, jen pro silné nátury,
sníh, když objevíš jeho jemnou stránku,
ukolébá tě k věčnému spánku.

Kámen, tvoje touha odvěká,
kámen, cesta k němu daleká,
kámen, lesklý povrch jeho,
je tvou věčnou něhou.

Kámen, ochrání tě před zlem,
kámen, stejně milý ke všem,
kámen, který novou silou tě nabil,
ušetřil tě a samou láskou zabil.

Druhý díl série Smtelné živly

Led, chladná náruč blaha,
led, nazývá tě drahá,
led, vždy ti z nudy pomůže,
ale všechno zase nezmůže.

Led, přítel, jehož od malička znáš,
led, kterého nade všechno ráda máš,
led, kterého jsi práve zradila,
pomsta nebo odměna? Možná, že ti patřila.

První díl série Smrtelné živly.

Oheň, který střeží nás,
oheň, který láme vaz,
oheň, který život ničí,
jako hrnec žárem syčí.

Oheň, jehož dlaně nesou život,
oheň, jež smrt přínáší, je-li libo,
oheň, ten náš kamarád,
i když někdy může se to stát.